Drda: "S Milošem Zemanem se vrátily estébácké praktiky." Kotrba: "Válka skončila. Vítězstvím lidu."
Oba aktéři největší mediální kauzy za poslední dobu se v Duelu Reflexu shodli na jednom: celá aféra ohledně komentáře Adama Drdy, staženého z webu Českého rozhlasu, byla vlastně zbytečná. Každý pro to měl ovšem své důvody, a i jinak se rozcházeli prakticky ve všem.
Adam Drda si myslí, že komentáře ve veřejnoprávních médiích by neměly být omezeny jinak než v soukromých, Štěpán Kotrba pak zastává názor, že rolí novináře je poskytovat informace. Adam Drda nepovažuje tresty za správné řešení, Štěpán Kotrba by postupoval stejně jako Rada Českého rozhlasu (která potrestala všechny, Drdu, šéfredaktora i editora Rádia Česko). Co by se ale stalo, kdyby si někdo začal stěžovat na články na webu Českého rozhlasu, které jsou drsnější ještě než ten Drdův? Viz například komentář Václava Vlka „Proč Karel prohrál“. Drda by neměnil nic a svůj komentář by na web rozhlasu naopak vrátil, Kotrba by všechny příspěvky opatřil dodatky „Porušuje kodex“. Podle Drdy sehrálo načasování celé kauzy zásadní roli a Český rozhlas jakoby se Zemana zalekl, podle Kotrby mohl komentář ovlivnit nerozhodnuté voliče.
Celá kauza představuje souboj koncepcí spíše než souboj osobností. Odlišnost názorů obou diskutujících je natolik zřejmá, že vzhledem k ní (a také vzhledem k osobní animozitě obou diskutujících) snad ani není možné očekávat, že se na něčem domluví. Spor Drda-Kotrba ukázal zcela názorně jednu věc: Český rozhlas nemá stanovena jednotná pravidla pro svou práci. Pokud by je měl, nemohlo by nikdy dojít k absurdní situaci, kdy jsou na jeho webu dlouhodobě uveřejňovány komentáře s vyhraněným názorem, psané expresívní formou, a vzápětí jsou tyto komentáře mazány s odkazem na Kodex. Jedná se o to, do jaké míry bude v Českém rozhlase probíhat to, čemu jedni říkají cenzura a druzí standardní editorská práce. Nalezení takové hranice, která by nepohoršovala ani jednu stranu víc než bude nutné, bude extrémně obtížné. Uvést takové postupy do praxe bude ještě těžší, ne-li nemožné. Plně uspokojivé řešení pro obě strany neexistuje.
