Zakladatel PORG Ondřej Šteffl: Zapomeňte na známky a tituly
Pro mnohé je Ondřej Šteffl kacíř. „Nejradši by školu zrušil, dokonce i tu základní,“ říkají o muži, jenž stojí v čele společnosti SCIO a v roce 1990 založil První obnovené reálné gymnázium (PORG). Na každý pád je jednou z nejvlivnějších postav českého vzdělávání a jeho pohled na svět je veskrze liberální.
Vaši kritici říkají: Šteffl by nejraději zrušil školu.
Já chci, abychom byli vzdělaným národem. To je cíl, vzdělaný národ. Školství je jenom nástroj.
Nástroj, který není nutný.
To neříkám. Opravdu neříkám, že děti nemají vůbec chodit do školy. Už proto, že velká část rodin není schopna vytvořit svým dětem dostatečné vzdělanostní zázemí. V jejich případě má škola nezastupitelnou kompenzační roli. Navíc výchovná funkce školy, pokud ji plní, je důležitá pro všechny. Říkám jen, že v oblasti akademických vědomostí už dnes najdu všechny potřebné vzdělávací nástroje na internetu. Znáte třeba Khanovu školu?
Ne, to opravdu neznám ...
Podívejte se na ni. Jde o naprosto geniální výklad matematiky, je zdarma a z velké části už má české titulky. Takže jestli má vaše dítě ve škole mizerného matikáře, který v dětech probouzí jen nechuť anebo jednoduše neumí látku dobře vysvětlit, požádejte o individuální studijní plán a dítě učte sami doma.
Na rovinu: k takovému kroku je těžké najít odvahu.
Myslím, že do pěti let budou podobné individuální plány celkem běžné. V úterý a ve čtvrtek se budou děti učit doma, v pondělí, ve středu a v pátek budou docházet do školy na konzultace nebo se účastnit nějakých společných projektů. Rychle totiž přibývá rodičů, kteří přemýšlejí, co budou jejich děti v polovině 21. století skutečně potřebovat. A často jim nejde jen o akademické vzdělání, o matematiku, dějepis či chemii, ale mnohem víc o rozvoj kompetencí, jako je kritické myšlení, umění učit se, emoční inteligence, komunikace, flexibilita, kreativita, rozvoj sebedůvěry. Takže abych to shrnul: nechci školu rušit, já jenom chci, aby se tento nástroj využíval užitečněji.
Ve skutečnosti se zdá, že tu funguje zákon poptávky a nabídky a právě rodiče jsou často těmi, kteří chtějí pro své děti „starou dobrou školu, jež naučí“ …
Ano, rodiče jsou velkým problémem českého školství, lze-li to tak říct. Když přijde dítě ze školy, zeptají se: Jakou jsi dnes dostal známku?
Asi by bylo lepší zeptat se, co jste se dneska ve škole učili.
Určitě, ale já mám ještě lepší otázky. Třeba: Co ti dnes ve škole udělalo radost?
To snad ne …
Proč se smějete? Dělali jsme ve společnosti Scio reprezentativní výzkum. Mimo jiné jsme se rodičů ptali, co je pro ně nejdůležitější. A víte, co nám vyšlo? Ne umět a chtít se učit, a už vůbec ne kreativita, ale to, aby se děti uměly radovat ze života. Jenže pak přijdou tytéž děti ze školy domů a rodiče se nezeptají, co ti udělalo radost, ale jakou jsi dostal známku. Rodiče tak vlastně nezajímá úroveň vzdělání, chtějí jen papír, vysvědčení, titul.
