Česko na rozdíl od jiných nezakázalo tělesné tresty dětí a možná ani nezakáže
Česko patří v Evropské unii do desítky zemí, které nezakázaly tělesné trestání dětí. Zákaz bití a jiného fyzického týraní přitom doporučoval výbor OSN pro práva dítěte, před několika lety ho navrhoval i stejně zaměřený český vládní výbor. Seznam kroků k větší ochraně dětí nyní chystá skupina poslanců a poslankyň spolu se zástupci ministerstev. Zaměří se třeba na výši trestů pachatelů či na zrychlení soudních řízení.
„Chceme maximálním způsobem měnit legislativu a zefektivnit ji, aby děti byly opravdu chráněny,“ uvedl poslanec Marek Černoch (Úsvit). Podle něj jsou tresty za týrání dětí nízké.
S návrhem, aby Česko přijalo zákon o zákazu tělesných trestů dětí, přišla před několika roky na doporučení vládního výboru pro práva dítěte tehdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. Neuspěla.
„Společnost není na takto radikální řešení ještě připravena, budou se odvíjet spíš postupné kroky,“ řekla šéfka sněmovní komise pro rodinu a členka pracovní skupiny Radka Maxová (ANO). Podle ní jsou nyní větším problémem přístup policie, dlouhá soudní řízení či nízké odměňování právníků, kteří se věnují rodinným záležitostem. Maxová dodala, že skupina už „vyvíjí tlak“ na ministerstvo spravedlnosti.
První zemí, která zakázala tělesné tresty ve výchově, bylo v roce 1979 Švédsko. „V době, kdy se zákon zavedl, byl považován za velmi radikální. Ovlivnil ale povědomí o dětských právech. Od té doby k úpravě přistoupila řada zemí. Bohužel je jich pořád málo. Navíc ve středu Evropy je jakási díra, tím myslím Českou republiku. Budu ráda, když se ji podaří zaplnit,“ řekla švédská velvyslankyně Annika Jaganderová. Právě švédští experti budou v Praze naší stranu informovat o tom, jak tamní norma ovlivnila situaci dětí.
Podle mezinárodní organizace Save the Children (Zachraňte děti) tělesné tresty ve střední Evropě nezakázalo jen Česko a Slovensko. Okolní státy podobnou legislativu mají. Polsko ji přijalo v roce 2010, Německo v roce 2000, Rakousko v roce 1989 a Maďarsko před devíti lety. Chybí naopak třeba v Itálii, Británii či Francii. Z členských států ji naposledy zavedla letos Malta. V Rumunsku a Bulharsku platí deset let, v Chorvatsku 15. Celkem ji má 42 států světa.
„Tělesné tresty jsou ve srovnání s jinými traumaty naprostou marginálií. Hnípeme se v detailech,“ tvrdí ale psycholog Jeroným Klimeš. Podle něj největší týrání dětí v Česku je předávání potomků mezi rodiči po rozvodech. Kritizoval i dlouhé vyšetřování a řešení případů zneužívání. „Při uříznutí ruky cirkulárkou by dítě bylo záhy na operačním sále. Když je znásilněno, může čekat půl roku. Při obviněních ze znásilnění by dospělý nesnesl stýkat se s pachatelem, děti to musí měsíce snášet,“ uvedl psycholog.
Sociální pracovníci řešili loni 7527 případů týrání, zanedbávání a zneužívání dětí. Z toho se 859 kauz týkalo tělesného týrání, 888 sexuálního zneužívání a 4663 zanedbávání. Devět dětí kruté zacházení nepřežilo. V roce 2006 ministerstvo práce evidovalo celkem 1620 případů. Tři děti zemřely.
