Osobní zkušenost čtenáře: Cyklisté v Německu jedou. A často velmi bezohledně!
Ještě měsíce po článku o českých cyklistech šířících hrůzu po českých silnicích přichází ohlas čtenáře. Ukazuje se, že cyklisté terorizují spořádané občany nejen v Česku, ale že se jedná o závažný celoevropský problém. Zde zkušenosti z Německa! (Dopis čtenáře je redakčně zkrácen)
Vážený pane Doležale,
Děkuji za článek, který jste mi obratem poslal, a omlouvám se za pozdní odpověď, pokud jste nějakou čekal.
Je mi 45 let a od května 2013 pracuji v Německu (Mainz) jako řidič u místního dopravního podniku (CBM). Když jsem v roce 2013 do Německa přišel, doslova mě šokovala totální anarchie, která zde v dopravě díky cyklistům vládne. Možná bych to čekal v Itálii nebo v Číně, ale v Německu ne.
Cyklista je zde absolutním vládcem silnic i chodníků. Jízda na červenou, v protisměru, mimo vyznačenou stezku, úmyslné zdržování dopravy, najíždění do chodců, přes přechody, to vše je zde pro cyklisty normou. Několikrát jsem dokonce viděl, že cyklista neuhnul ani záchranářům, kteří jeli k případu. Pokud si na ně někdo dovolí zatroubit, i kdyby byl sebevíce v právu, v lepším případě schytá spršku skutečně sprostých nadávek, v horším případě kopanec do auta. Spolková vláda SRN o situaci ví, ale dostat pod kontrolu se jí to zatím nedaří i přes silný tlak zejména pojišťoven a organizací, sdružující zájmy invalidů a starých lidí. Právě ti bývají nejčastějšími oběťmi cyklistů.
O tom, že by byla cyklistika ekologická, nemůže být ani řeči. Když musí několik desítek lidí čekající na odbočení stát (i stovek, to pokud stojí ve frontě autobus nebo tramvaj), až projede pět až šest cyklistů (většinou padne opět červená), jde ekologie „do kopru“. V Mainzu se samozřejmě měří exhalace, a to jak statickými, tak i mobilními stanicemi. Výsledek je tristní-čím více cyklistů v ulicích, tím více exhalací. Doprava se totiž zdržuje a popojíždění v kolonách moc ekologické není. Tuto informaci ovšem Zelení v Mainzu odmítli s tím, že není objektivní. Rovněž podíl na dopravě je poněkud jiný, než údaj, který Zelení „schválili“. Ve Vídni je oficiální podíl na dopravě kolařů 10%. Jde ale jen o pouhý součet osob, jdoucí na kole, autem a MHD. Přesnější údaj (osoba/kilometr nebo osoba/kilometr/den) totiž udává pouhých 5%, tedy polovinu oficiálního údaje. Je to způsobeno tím, že jakékoliv zhoršení počasí = snížení počtu kolařů a snížení vzdálenosti, kterou urazí. Pochopitelně, v dešti při pěti stupních nad nulou pojede na kole 10 kilometrů málokdo.
Nicméně, v Německu jen pracuji, žít bych zde nechtěl (uvedu později). Primárně mě zajímá naše země. Je potěšitelné, že někdo našel odvahu a do tak výbušného tématu se pustil. Četl jsem na webu i diskuzi, která následovala a byla, jak se dalo čekat, skutečně výživná. Přesto ve svém úsilí nepolevujte, nechci, aby to zde dopadlo jako v Německu. A máme k tomu „našláplo“ dobře. Dokonce jsem na webu našel článek, kde cyklisté (zřejmě jejich nejradiálnější odnož Automat) přišli s požadavkem, aby některé úseky Starého Města v Praze byly upraveny dle jejich požadavků. Jako milovníka Staré Prahy (skutečně unikátní a jedinečné části města) mě to vyrazilo dech. Pokud tedy nejde o nějakou recesi.
Za pozornost stojí rovněž některé rady, které lze najít na serverech, zabývající se cyklistikou. Tak například bránění v jízdě se zde nazývá „sebevědomým zabráním jízdního pruhu“ a cyklista jej zabírá pro to, že se bojí o svojí bezpečnost. Dovedete si představit ten povyk, kdyby skupina chodců zabrala celou stesku se smíšeným provozem (kolo+chodci) s odůvodněním, že se bojí, aby je cyklisté neohrožovali a doporučili jim, aby je předjeli, až to chodci uznají za bezpečné?
Já raději ne. Proto nepolevujte ve svém úsilí dostat cyklistiku tam, kam dle své důležitosti patří.
S pozdravem,
B. L.
