Zabil 4 lidi, ale vyvázl s podmínkou; vždyť mu jen „hrabalo z toho, jak strašnou měl... fůru peněz“
Jmenuje se Ethan Couch a před dvěma lety se stal antihrdinou amerického soudnictví. Bylo mu 16, když se s kamarády zlil pár pivsony ukradenými ve Wallmartu a pak v pickupu Ford F-350 v rychlosti 110 km/h zabil čtyři lidi. Jenže soud ho za to jen poslal na hanbu s podmínkou. Tím to na pár let zhaslo. Poslední kapitola příběhu se ale odehrála až v těchto dnech – v Mexiku.
Moment, moment: Jak může uspět obhajoba v případu, kdy opilý kluk zabije někoho autem (sjel s ním z vozovky a pozabíjel lidi, kteří opravovali nepojízdný vůz) a přitom stihne ještě vážně zranit dva další (v jeho autě jich v tu chvíli bylo sedm) – včetně svého kamaráda, který během jeho opileckého řidičského extempore přišel v pickupu k takovým zraněním, že už mu nebude nikdy pořádně fungovat mozek? Jak mohla obhajoba uspět, když měl nezletilý týpek v krvi kromě trojnásobného množství alkoholu, akceptovatelného u dospělého, ještě stopy Valia a dalších drog? To v ní snad seděl fenomenální právník Mitch McDeere... kterého hrál Tom Cruise ve filmu Firma? Nebo ještě fenomenálnější Daniel Kaffee... kterého hrál Tom Cruise ve filmu Pár správných chlapů?
Za verdiktem soudkyně Jean Boydové, která silničnímu zabijákovi Ethanovi Couchovi v podstatě řekla jen „ty, ty, ty, přejíždět lidi na silnici je špatné, áno“, stálo jedno jediné slovo. To slovo znělo: „affluenza“. Je to anglická složenina dvou jiných slov, „affluence“ a „influenza“, čili výrazů pro přebytek a chřipku. Affluenza je výraz pro, s dovolením, onemocnění z toho, v jak neskutečném luxusu postižený nebožák žije. Nákaza tím, jak šílenou fůru peněz má na bankovním účtu. Chřipka z prachů. „Prachřipka.“ Termín, který poprvé zazněl v padesátých letech a rozšířil se v devadesátkách (kdy podle deníku The Guardian označoval „stres způsobený obsesivním konzumentstvím“) přitom samozřejmě americká (ani žádná jiná) psychiatrie neuznává jako diagnózu ani omylem.
Antikonzumní kniha z roku 2001 Affluenza: The All-Consuming Epidemic definuje tuhle prachřipku jako „bolestivou, nakažlivou, sociálně přenosnou chorobu přetížení, zadlužení, úzkosti a marnivosti z urputné snahy vlastnit ještě víc“. V případu Ethana Couche to psycholog definoval tak, že Ethan Couch je v podstatě jen tak šíleně prachatý, zpovykaný, do morku kostí rozmazlený spratek, že chudák malá „nepozná rozdíl mezi dobrem a zlem“. A tak Couch utřel nudli a šel domů (resp. do jakéhosi léčebného zařízení, kde mu byla naordinována léčba jeho zhýralosti či čeho).
A to mají v Americe precedentní systém, takže všechna ta „bohatá děcka na Instagramu“ mají od roku 2013 motivaci rozjet na svých jachtách pařbu vždycky o trochu víc. Kdyby něco (třeba kdyby fotr našel v podpalubí pár podřezaných prostitutek z Bogoty), někdo na nás asi nakašlal prachřipku.
Couch pocházel ze zámožné oblasti Westlake v severním Texasu, kde chytit takovou „affluenzu“ není žádný problém: v žebříčku magazínu Forbes se tohle místo se 700 obyvateli vyškrábalo mezi nejvyvatěnější zbohatlické bašty Ameriky s průměrným ročním příjmem obyvatelstva 250 000 dolarů - což je něco přes 6 milionů korun. Též s přihlédnutím k tomu, že byl nezletilý, tehdy Couch vyfasoval podmínku na 10 let a na nějakou dobu se po něm slehla zem. Teprve před necelými třemi týdny, 11. prosince 2015, na něj byl vydán zatykač a vyhlášena odměna 5000 dolarů za informaci vedoucí k jeho dopadení. Ethan Couch, nebohý chlapec zmítaný zmatením ze své zpovykanosti, si totiž ze dne na den sbalil saky paky a společně se svou matkou, osmačtyřicetiletou Tonyou Couchovou, vyrazil tradá směrem Mexiko.
Kde je také – jak uvádí server Vice, v nijak zvlášť prachřipkově nakažlivé části města Puerto Vallarta – sebrala policie a v nejbližších dnech je odtud odlifruje zátky do Spojených států. Couch, který měl při dopadení obarvené vlasy a vousy... tedy to chmýřovité strniště, které takovému osmnáctiletému zbohatlickému smradovi raší pod nosem, teď bude znovu čelit deseti letům nesvobody, ovšem tentokrát už natvrdo. Snad si užil tu rozlučkovou kalbu, kterou s mámou uspořádali před útěkem. A také tu kalbu před ní, na níž byl zachycen na videozáznam, jak opět vesele popíjí alkohol: což by bylo porušení podmínkových podmínek a jednosměrná jízdenka za katr. Kvůli tomu zřejmě utekl.
Když se na to člověk dívá z té horší stránky, tak je hrůzné, že dostat Edwarda Couche do báně trvalo tak dlouho (a to tam ještě zdaleka není). Z té lepší stránky ale výhledově konečně někdo najde léčbu na jeho nezáviděníhodný zdravotní stav, kdy na něj nasněžila taková závěj přepychu a bohatství, že pod ní ten nebožák „nedokázal rozpoznat rozdíl mezi dobrem a zlem“. Ten někdo by se mohl jmenovat třeba El Loco. A Edwarda Couche by mohl potkat ve vězeňské sprše.
