Dnes je Den daňové svobody. Proč letos pracujeme na stát nejkratší dobu od roku 2000?
Kdybychom rozdělili rok na dvě části a v té první pracovali pouze na pokrytí výdajů veřejného sektoru, pak by tato nepříjemná část roku skončila v pondělí 21. května. Od úterý už bychom pracovali pouze na sebe. Na stát a jeho složky tedy letos musíme odpracovat 142 dní. Tak to alespoň vypočítal Liberální institut. Je to zároveň nejnižší počet dnů od roku 2000, kdy institut začal Den daňové svobody (DDS) vypočítávat, a teprve druhý rok, kdy je u nás DDS v květnu.
Vůbec „nejhorším“ rokem, co se týče délky práce na stát, byl rok 2010, kdy jsme Den daňové svobody oslavili až 18. června. Kdo by z toho jednoduše vyvodil, že tehdy byly daně nejvyšší a teď jsou nejnižší, šeredně by se spletl. Mnohem větší roli v tom u nás totiž hraje velikost ekonomiky.
V roce 2010 jsme byly po nejhlubší recesi v dějinách České republiky, ekonomika o rok před tím prudce klesla a klesla více než výdaje státu, proto jsme na ně museli pracovat déle. Naopak nyní se i bez poklesu daňové zátěže posouvá DDS blíže k začátku roku hlavně proto, že ekonomika uhání kupředu slušným tempem.
Za první republiky byl Den daňové svobody v únoru
Podle ředitele Liberálního institutu Martina Pánka tedy z hlediska dani není co slavit. „Lidská kreativita, spolupráce a volný obchod přináší bohatství. Letošní výsledek je dobrým výsledkem navzdory fungování vlády. Naše bohatství vzrostlo jednoduše více než nenasytnost veřejných rozpočtů. Nepřeháněl bych to s oslavami.“
Podle Pánka stát sice nezvyšoval výdaje tolik jako jindy, ale v jiných oblastech se činil. „Oproti loňskému roku je tak zase o něco složitější podnikat, zaměstnávat i nechat se zaměstnat. Regulací přibylo a s nimi ubylo svobody. 142 dní práce na stát je sice méně než loni, ale stále je to hodně. Za první republiky byl Den daňové svobody v polovině února. Mnohem raději bychom viděli posun Dne daňové svobody tímto směrem díky technologickému pokroku, mezinárodnímu obchodu, vyšší produktivitě a zejména nižším vládním výdajům,“ říká Pánek.
Mezinárodní srovnání Dne daňové svobody
Důvod k mírnému optimismu naopak přináší mezinárodní srovnání. Valná většina evropských zemí je na tom znatelně hůře. Vůbec nejhorší je v tomto směru Francie, kde si Den daňové svobody mohou připomenout až 23. července, tedy o dva měsíce později než u nás. Druhé místo v nelichotivém žebříčku obsadilo Finsko s datem 13. července, to se ale alespoň posunulo oproti předchozímu roku o 15 dní směrem k lepšímu. Meziročně k začátku roku posunulo svůj DDS také Maďarsko (14. června) či Řecko (27. června).
Průměr DDS v zemích eurozóny je 20. června, výrazně ho vylepšuje Irsko, které svůj DDS oslavilo už dávno, konkrétně 7. dubna (!). Jinak v rámci zemí OECD s nejdřívějším Dnem daňové svobody dominují země mimo Evropskou unii. Jižní Korea měla svoji daňovou oslavu 28. dubna, Švýcarsko 5. května a Austrálie 13. května.
„I mezi okolními zeměmi si nevedeme špatně. Ze sousedních států slavíme Den daňové svobody první, za námi je Slovensko (26. 5.), Polsko (4. 6.), Německo (8. 6.) a poslední ze sousedů je Rakousko (28. 6.),“ říká Martin Pánek.
Alternativní výpočet vidí Česko hůř
Jiný výpočet Dne daňové svobody v Česku už roky provádí ekonom David Marek. Letos ho pod hlavičkou Deloitte spočítal na 23. června, podle něj tedy budeme letos na veřejný sektor pracovat 174 dní. To je výrazně víc, než kolik uvádí Liberální institut.
„V roce 2018 se nemění žádná důležitá daňová sazba, změn v daňovém systému je ale poměrně dost. Zvýšilo se například daňové zvýhodnění na první dítě, začaly platit nižší výdajové paušály pro podnikatele a zpřísnily se podmínky pro získání daňového bonusu,“ vysvětluje hlavní ekonom Deloitte. „Zvýšení minimální mzdy ovlivnilo výši „školkovného“, a tedy efektivního zdanění fyzických osob,“ dodává Marek.
Výběr daní roste i bez zvyšování sazeb
Výběr daní v letošním roce kromě uvedených změn ovlivní také již dříve zavedené kontrolní hlášení a postupně nabíhající elektronická evidence tržeb. „Aniž by se zvyšovaly sazby, roste díky efektivnějšímu výběru celkové inkaso daní, a tedy i indikátory daňového břemene, jako je den daňové svobody,“ říká David Marek.
V Markově výpočtu Česko vychází mnohem hůř i v mezinárodním srovnání. Tady svůj DDS oslaví dřív i Polsko, Německo nebo Španělsko.
