Petr Havel: Označovat potraviny rostlinného původu názvy masných produktů je klamání spotřebitele

Smyslem novely je totiž především informovat spotřebitele o tom, z jakých surovin je příslušná potravina či pokrm vyroben, a tedy snížit riziko klamání, za které lze nepochybně považovat označování potravin ze surovin rostlinného původu tradičními názvy masných produktů, jako je řízek, párek, burger a další. Není přitom pravda, že by z nabídky potravin a pokrmů zmizely „bedlové řízky“ nebo „sojové párky“ (a řada dalších), jenom by se měly takové produkty, a to zejména v zájmu zdraví spotřebitele, jinak jmenovat. To má přitom svou (nejen) nutriční logiku.

Je totiž zcela zřejmé, že rostlinné alternativy potravin živočišného původu mají naprosto jiné složení, než původní masné produkty, a co je vůbec nejdůležitější, má jejich konzumace také jiné dopady na lidský organismus. „Řízek“ z bedly nebo ze sóji může přitom některým jedincům způsobit na rozdíl od klasického řízku i zdravotní potíže (platí to samozřejmě i naopak), například (ale nejenom) alergie, a kromě toho dodávají rostlinné a živočišné produkty do organismu rozdílné, pro člověka potřebné látky, přičemž platí, že některé látky neobsahují rostlinné (i živočišné) produkty na rozdíl od potravin odlišného původu vůbec.

Z tohoto důvodu by měl spotřebitel vědět, z jakých surovin je kupovaný či konzumovaný produkt vyroben, a tuto skutečnost by měl respektovat i název produktu. Ten může být zejména pro starší generaci skutečně zavádějící – a jsou to přitom právě senioři, kteří jsou z hlediska výživy rizikovou komunitou. Pro člověka důležitých rozdílů v potravinách rostlinného a živočišného původu je ale mnohem víc – například způsob a doba jejich skladování, doba trvanlivosti, nebo třeba využitelnost nutričně cenných složek v obou skupinách potravin, která je v mnoha případech velmi rozdílná.

Kompetence potravinářské inspekce vzrostou, zpozornět by měly hlavně restaurace

Komentáře

Rozdílná je ovšem také vodní nebo uhlíková stopa obou skupin potravin a pokrmů – a právě v tom dochází často k emotivní manipulaci. Často se například uvádí, že na výrobu kilogramu hovězího masa se spotřebuje 10 000 litrů vody, je ale třeba zdůraznit, že tato voda se ze životního prostředí neztrácí a opětovně se do něj vrací, například prostřednictvím evapotranspirace, což je odpařování vody z rostlin. Chovem hospodářských zvířat se tedy životní prostředí nevysušuje, byť k tomu informace o spotřebě vody evokují, a kromě toho je spotřeba vody značná i při produkci komodit rostlinného původu, třeba kakaa nebo mandlí, ale i při pěstování některých druhů ovoce a zeleniny. Určitý problém jistě představuje produkce skleníkových plynů (zejména metanu) v chovech, ta však činí ve vyspělých zemích něco přes 10 procent z celkové produkce těchto plynů, a rozhodně ne 40 či ještě více procent, jak se může veřejnost občas dočíst. Pokud se pak týká uhlíkové stopy, tak ta je velmi často u rostlinných alternativ vyšší, protože jde v mnoha případech o výrobky s vyšším stupněm zpracování, a často také o produkty dražší.

Lze ovšem souhlasit s tezí, podle by úprava příslušných vyhlášek (nejde jen o označování masných produktů, připravují se i další) povede k nějakému nárůstu byrokracie, například při změně etiket či jídelníčků. Na druhou stranu je nutné připomenout, že v minulosti již ke změnám v označování potravin či nápojů (argumentem byla přitom vždy ochrana spotřebitele, a právě i omezení zavádějících názvů) došlo mnohokrát, přičemž v ČR je symbolem takových změn rum, který se nyní musí podle legislativy EU jmenovat tuzemák. Důvodem k přejmenování bylo přitom právě použití odlišných surovin, neboť název rum mohou podle EU nést pouze produkty z cukrové třtiny, zatímco původní český rum se vyráběl z brambor. Dodat lze jen, že v obou případech byly výchozí surovinou rostlinné komodity, přesto je výsledný název odlišný. Je přitom zřejmé, že rozdíl mezi živočišnou surovinou a surovinou rostlinného původu je mnohem větší, což logicky dává větší legitimitu pro odlišný název pro rostlinné alternativy živočišných výrobků.

Oligopoly sobě. Potravinářská komora chce omezit slevy, což by plošně zdražilo základní potraviny

Komentáře

Nejde navíc o proces, který by byl nový. Na úrovni EU již bylo v minulosti zakázáno používat pro rostlinné alternativy pojem mléko – tak mohou být označovány jen potraviny obsahující živočišný tuk. Také o označování masa se ostatně již vede na úrovni EU diskuse – zatím tomu však brání veganské lobby.

Na závěr je proto vhodné připomenout základní obecný zdravotní slogan týkající se konzumace potravin – totiž „jíst střídmě z bohatého stolu“, což je předchůdce v současnosti často používaného pojmu „vyvážená strava“. Není samozřejmě nutné (a ani správné) konzumovat maso nebo živočišné tuky každý den – z jídelníčků by ale potraviny živočišného původu zmizet neměly – zejména s ohledem na zdraví spotřebitele. Mimo jiné proto, že chybějící látky z masa a dalších produktů je pak nutné do organismu doplňovat prostřednictvím různých „bobulí“, tedy doplňků stravy, které jsou, kromě toho, že jde o obvykle syntetické výrobky, také oproti klasickým potravinám dražší.