Jak se vyhnout dani za pěkný výhled z okna
Jen co odešla sentimentální atmosféra Vánoc a odpálili jsme novoroční petardy, máme tady očekávanou várku katastrofických prognóz.
Jsme tak ohnutí pod nůší plnou zlověstných slov, jako bída, krize, nezaměstnanost, zdražení, daně nebo propad, že už pomalu nevnímáme jejich mrazivý obsah.
A přitom je to obráceně.
Češi, kteří, jak známo, v nic nevěří, by si nemuseli dělat takové starosti s obtížným rokem 2012, jenž přinese zásadní politické nebo morální výzvy. V těžké době totiž rozhodne, „kolik to bude stát“. A v tom se naštěstí nedá udělat tolik chyb.
Podívejme se na historii našeho vztahu k penězům – když se někde ubralo, mnohokrát to vedlo k dobrým výsledkům.
Vzpomeňme si například, co se stalo, když se všechny obchodní řetězce shodly, že začnou vybírat peníze za igelitové tašky. Správně, začali jsme si nosit vlastní. Patříme také ke světové špičce v třídění odpadu, k čemuž nás nedovedla ryzí láska k přírodě, ale snaha ušetřit.
Evropská unie se těšila mimořádné oblibě v době, kdy to bylo výhodné a do země putovaly miliardy. Ve chvíli, kdy se situace obrátila a vláda musí rozhodnout o půjčce 90 miliard korun, naše náklonnost zcela prokazatelně opadla. To, k čemu nikdo neměl politické sebevědomí, například mít vlastní názor odlišný od Bruselu, je najednou pod ekonomickým tlakem možné.
Činorodá aktivita v boji proti korupci a zvýšené množství politiků a byznysmenů, kteří proti ní vystupují, není dána jenom tím, že se v někom pohnulo svědomí, ale také tím, že její míra je už prostě finančně neúnosná.
Staré způsoby řešení problémů už nebudou možné, jinak bychom se nepochybně dočkali třeba daně „za pěkný výhled z okna“, kterou plánovali v Británii před třemi lety.
Jak píše kolega Miroslav Cvrček v článku Černé scénáře ekonomického vývoje na straně 16, těžká doba je šancí k dobrým řešením.
Proto se té hluboké krize, kterou nám všichni slibují, nebojím.
Když s návratem k základním hodnotám nedokázaly pohnout společenské, politické ani duchovní elity národa, budou ho dirigovat peníze.
Vánoc a odpálili jsme novoroční petardy,
máme tady očekávanou várku katastrofických
prognóz.
Jsme tak ohnutí pod nůší plnou zlověstných
slov, jako bída, krize, nezaměstnanost,
zdražení, daně nebo propad, že už
pomalu nevnímáme jejich mrazivý obsah.
A přitom je to obráceně.
Češi, kteří, jak známo, v nic nevěří, by si
nemuseli dělat takové starosti s obtížným
rokem 2012, jenž přinese zásadní politické
nebo morální výzvy. V těžké době totiž
rozhodne, „kolik to bude stát“. A v tom se
naštěstí nedá udělat tolik chyb.
Podívejme se na historii našeho vztahu
k penězům – když se někde ubralo, mnohokrát
to vedlo k dobrým výsledkům.
Vzpomeňme si například, co se stalo,
když se všechny obchodní řetězce shodly,
že začnou vybírat peníze za igelitové
tašky. Správně, začali jsme si nosit vlastní.
Patříme také ke světové špičce v třídění
odpadu, k čemuž nás nedovedla ryzí láska
k přírodě, ale snaha ušetřit.
Evropská unie se těšila mimořádné oblibě
v době, kdy to bylo výhodné a do země
putovaly miliardy. Ve chvíli, kdy se situace
obrátila a vláda musí rozhodnout o půjčce
90 miliard korun, naše náklonnost zcela
prokazatelně opadla. To, k čemu nikdo neměl
politické sebevědomí, například mít
vlastní názor odlišný od Bruselu, je najednou
pod ekonomickým tlakem možné.
Činorodá aktivita v boji proti korupci
a zvýšené množství politiků a byznysmenů,
kteří proti ní vystupují, není dána jenom
tím, že se v někom pohnulo svědomí,
ale také tím, že její míra je už prostě fi-
nančně neúnosná.
Staré způsoby řešení problémů už nebudou
možné, jinak bychom se nepochybně
dočkali třeba daně „za pěkný výhled
z okna“, kterou plánovali v Británii před
třemi lety.
Jak píše kolega Miroslav Cvrček v článku
Černé scénáře ekonomického vývoje na straně
16, těžká doba je šancí k dobrým řešením.
Proto se té hluboké krize, kterou nám
všichni slibují, nebojím.
Když s návratem k základním hodnotám
nedokázaly pohnout společenské, politické
ani duchovní elity národa, budou
ho dirigovat peníze.
