VILIAM BUCHERT: Revoluce v Řecku - drtivé vítězství krajní levice. Evropou obchází strašidlo populismu
Strany, které v posledních desetiletích řídily Řecko, postupně odcházejí do zapomnění. Výsledky předčasných nedělních parlamentních voleb to ukazují zcela jasně. Je to dalším varováním pro celou Evropu. Údajně protestní strany jsou totiž na vzestupu všude – ve Francii (Národní fronta), Velké Británii (UKIP), Itálii (Hnutí pěti hvězd) a také u nás (ANO, Úsvit, Piráti). Co to znamená?
V Řecku zvítězila levicová Syriza a první odhady hovořily o tom, že získala 36 až 40 procent ze všech odevzdaných hlasů. K tomu vítěz dostává v této zemi ještě bonus 50 křesel v parlamentu. Strana existuje deset let, ale podstatnými změnami prošla v poslední době, kdy začala odmítat „otroctví“ Řeků, za které označuje škrty v rozpočtech, umořování dluhů a půjčky od EU či Mezinárodního měnového fondu.
Zatím nevíme, zda se Syriza bude při vládnutí držet svého manifestu z roku 2012 a volebního programu z prosince 2014, ale jejich čtení navozuje pocit návratu klasického bolševismu sovětského typu. Například: Zavedení progresivního zdanění bohatých až na 75 procent; zrušení finančního zvýhodnění církví; bezplatná elektřina pro nejchudší; zastavení zabavování majetku a peněz bankami; obrovské škrty v rozpočtu armády; zestátnění bank, strategických podniků a soukromých nemocnic; zavedení svačin a obědů pro žáky veřejných škol; vystoupení Řecka z NATO; zrušení vojenské spolupráce s Izraelem, zajištění ubytování potřebným; znovuzavedení 13. platů; odklad splácení dluhů státem i soukromým osobám; zákaz většího propouštění ve firmách; větší regulace médií; více takzvané přímé demokracie, tedy referend.
No nevolte to!
Sliby, které se nedají naplnit, se přitom stávají běžnou součástí programů mnoha politických stran a hnutí po celé Evropě. Prostě to zařídí. Že neví přesně jak, kdy a za co, je netrápí. Voliče rozpory ve slibech zjevně nezajímají a naivní představa, že s někým jiným „bude líp“, sílí a sílí. Dnes v Řecku, zítra kdekoli jinde.
Pozoruhodné přitom je, že v mnoha státech posilují politické formace, které se podle svého ekonomického programu dají označit jako levicové či dokonce krajně levicové. Socialismus, který zkrachoval, se vrací s mohutnou silou. Jako kdyby se kapitalismus v našem civilizačním prostoru vyčerpal.
Samozřejmě, že na tom mají podíl tradiční strany pravicové, ale mnohde i sociálnědemokratické. Ty první nedokážou zaujmout stále více frustrovaných a zneklidněných lidí a ani mladé voliče. Ty druhé se propadají pod tíhou nesplněných slibů slábnoucího sociálního státu. Takže slyšíme výzvy k ještě radikálnějším a ještě populističtějším řešením. Příklad z Řecka: Strana Pasok, což je místní sociální demokracie, byla jednou ze dvou rozhodujících politických formací v zemi od roku 1977 do roku 2012. V neděli dostala pro ni ubohých 5 procent.
Volby v Řecku zřejmě ukazují, jakým směrem by se některé země Evropy mohly v blízké budoucnosti vydat. Něco podobného jsme bohužel už na starém kontinentu zažili. V důsledku toho se pak objevili diktátoři a autoritativní režimy.
Svobodnou volbou je bohužel ale i to, že někdo věří naprostým bludům a hloupostem.
