JANA BENDOVÁ: Po pohlavním žebříku v politice výš
Další žena do vlády! S tímto vykřičníkem premiér poprvé na Twitteru představil novou ministryni Valachovou. Z ČSSD pak slovo „žena“ doslova vybubnovali. Jejich volba. Ale vynucovat proženství i na ostatních není přijatelné.
Sobotkova sociální demokracie se zamilovala do kvót – kromě těch uprchlických. Přes lidovce a ANO to ve vládě ale neprošlo. ČSSD chce také nadiktovat ženy do vedení velkých firem.
Žebřík nebo berlička
Kateřině Valachové neudělali sociální demokraté a demokratky tou genderovou kanonádou dobrou službu. Stala se snad ministryní školství proto, že nosí sukni? Anebo proto, že byla ze všech adeptů nejschopnější? Sobotkův vykřičník nechtě odpověděl.
Jak se Kateřina Valachová vedle vykřičníku cítí, nevíme. Jak se cítila jiná, vysoce postavená žena, Věra Jourová, víme. V médiích si kdysi povzdechla, jak ji otravují řeči, že o její nominaci na eurokomisařku rozhodlo především ženství. I šéf evropské vlády Juncker si totiž tehdy ženy žádal.
Poptávka po ženách ve veřejném životě existuje. Přistavený pohlavní žebřík jim k rychlejší cestě vzhůru dokonce pomáhá – jenže v důsledku velmi škodí. Právě kvůli pochybnostem o důvodech jejich úspěchu.
Pro sociální demokraty je však rovnost vyšší hodnotou než svobodná volba. V levicovém vesmíru to tak chodí. Nepřichází-li rovnost tak rychle, jak si přejí, postrčí ji. Nic proti tomu, pokud postrkují dobrovolně sami sebe.
Když se ve vnitrostranickém referendu usnesli, že budou své kandidátky sestavovat v pohlavním poměru 40:60, byla to jasná politická deklarace. Ale jejich deklarace, jejich věc! Možná voliče oslní. Ačkoli: zelení mixují ženy a muže aktivněji a upřímněji než ČSSD, přesto se k nim voliči nehrnou. Staromilsky si vybírají strany a politiky podle schopnosti hájit jejich zájmy, podle přirozené autority, nikoli podle pohlaví.
Příkazem nezarmoutíš?
Staromilství hodlá vládní levice lidem zatrhnout. Nejde-li to osvětou po dobrém, vezme to zkratkou po zlém: volební paragrafy přikáží mužsko-ženský soulad i ostatním stranám a občan bude mít na výběr jen správně vyrovnané kandidátky. Politická strana, jež se diktátu nepodvolí, má od státu dostávat méně peněz.
Je to útok na svobodu a rovnost politické soutěže. Nelze poručit politickým uskupením, jak a kým si mají obsadit kandidátky. Půjde-li jedno pohlaví povinně vpřed, druhé pohlaví musí povinně vzad.
Manýře přikazování a poučování je třeba vzdorovat. A to i v případě, pokud si člověk intuitivně ženy v politice přeje. Čistá pravidla hry jsou důležitější než výsledek.
Pokusem srovnat do pohlavní latě politiku ovšem sociální demokraté nekončí. Prosazují, aby Česká republika souhlasila s navrženou evropskou směrnicí, která nařizuje větší zastoupení žen ve vedení velkých společností (koaliční lidovci a ANO se zatím brání). I Němci už kvóty pro dozorčí rady schválili, tak jakýpak ostych.
Nakazovat soukromým společnostem, kdo se má či nemá starat o jejich byznys, je však absurdní. I kdyby „to“ už měli třeba i na Marsu. Zájmem firem a jejich akcionářů je vydělávání peněz, úspěch na trhu. Pokud jsou akcionáři rozumu mdlého a raději nechají své firmy v rukou méně schopných mužů než schopnějších žen, je to jejich ztráta. Státu a politikům do jejich výběru nic není. Stát a politici firmu nevybudovali, za její hospodářské výsledky neručí.
Haló, proč je žen málo
Ženy, které kvóty ponižují a nesouhlasí s nimi, získaly od aktivistů nálepku užitečných idiotů, či spíš idiotek. Žen je přece ve zdejší populaci většina (50,9 procenta), jsou vzdělanější než muži, i v politických stranách jich je dost, jen zamrzly na nejnižší úrovni. V politickém i byznysovém vzletu jim však brání takzvaný skleněný strop, pánská neochota připustit další konkurenci. Postrčí-li se ženy výš v politice, lépe pak bude hájit jejich zájmy. Postrčí-li se ženy výš v byznysu, díky jejich rozvážnosti a menší péči o vlastní ego budou firmy víc prosperovat…
To vše může být – částečně – pravda.
Jenže – částečně – pravda je i fakt, že ženy nejsou v průměru ochotny dělat kariéru tak jako muži, vrhat se tolik do konfliktů. Mezi ženami je také stejné procento hlupaček, jako je procento hlupáků mezi muži, a naopak.
Jedenadvacáté století je stoletím žen. Nepotřebují pokřivenou protekci. Kdo nevěří, že se časem prosadí i bez příkazů, kvót a diktátu sankcí, považuje je za slabší pohlaví. A tím už opravdu nejsou.
Text byl původně publikován v Reflexu č.25/2015.
