TEREZA SPÁČILOVÁ: Výkaly v televizi aneb co trumfne i trenky nad Hradem
Trenýrková “standarta” nad prezidentským sídlem je sice velká frajeřina, té největší se ovšem angažovaní recesisté dopustili dávno před causou Hrad: konkrétně v momentu, kdy vymysleli jméno Ztohoven.
Uvědomila jsem si to, když jsem včera večer zapnula zpravodajskou čtyřiadvacítku. S dojemně vážnou tváří ho tam zrovna pronášel Lukáš Dolanský v Událostech, komentářích.
“Oztošest” se však od neděle “hovnuje” i na dalších, zdaleka ne pouze veřejnoprávních programech. Když si dáte tu práci a spočítáte, kolikrát od vypuknutí “kauzy” už slovo Ztohoven televize použily, dojdete rozhodně k vyššímu číslu, než je ona stovka v názvu. Dominuje přitom hlavně ve vysílání veřejnoprávních stanic, tedy přesně tam, kde se slušnost hlídá nejúzkostlivěji.
Nemůže za to překvapivě ani tak četnost zpravodajských relací, jako spíš známý nešvar českého mediálního minirybníčku, totiž potřeba vytěžit každé téma do mrtě. Co na tom, že mezi nosností obsahu a věnovaným časem často existuje výrazný nepoměr - i červené trenýrky si zaslouží být rozpitvány odborníky, že.
Netradiční standartě tak Česká televize vyhradila nejen několikero přímých zpravodajských vstupů, ale i jeden Hydepark a část Událostí, komentářů. “Novému” slovíčku dokonce učí i děti: stačí, když se před Večerníčkem podívají s rodiči na zprávy.
Když jsem si svou dávku exkrementů dopřávala včera, měla jsem za sebou čerstvé setkání s režisérem Petrem Zelenkou a jeho (báječným) novým filmem Ztraceni v Mnichově. Ten jako by mi pořád běžel před očima: obsahuje totiž scénu, v níž Jakub Železný zpovídá papouška a drží přitom stejně obdivuhodně kamennou tvář, jako jeho kolegové bojující s termínem Ztohoven.
Trochu pana režiséra podezřívám, že má prsty i v těch trenýrkách. Sice se zapřísahal, že ne, ale v očích měl lítost a vsadím se, že někde v batohu i sedák.
PS: Dost by mě zajímalo, co při sledování reportáží o Ztohoven prožívají členové skupiny. Jestli je každé to “Ztohovno” pronesené s nezaměnitelně dramatickým akcentem baví tak, jako mě. Nad upřímnou záškodnickou radost není - a mají ji na doživotí.
