Já Vám rozumím.I zvláštnímu případu nad Váma.Výpočet průměrné mzdy je velmi ošidná záležitost,zvláště když do mi zahrneme i mzdu 98 nejbohatšího člověka na zeměkouli,která zcela jistě bude sanovat průměrnou mzdu lidiček ve středně velkém městě ČR. .Jen jsem se pokusil reagovat na celkem rozšířenou myšlenku,že s přibývajícím věkem by měly životní náklady klesat.Trochu mi to připadá,že je nezbytné ,aby staří v zájmu mladých, co nejrychleji pomřeli.Jistěže s přibývajícím věkem klesá aktivita lidí,ale určitě bych ponechal na nich jestli si svůj životní standart hodlají ponechat a nebo se ho vzají ve prospěch svých vnuků.

paní Podrouzkova: Tak s touto životní zkušeností se opravdu nemůžeme shodnout. Přeji hodně sil při zvládání této náročné životní situace.

Tak to máte celkem štěstí. Moje tchyně s Alzheimerem je v ústavu za 15.-16.000 měsíčně, což je trochu víc než dělá celý její důchod. A když loni umíral můj otec, sháněli jsme ošetřovatelky, pečovatelky, polohovací postel, pleny, materiál na mytí a i tu židli s nočníkem. Všechno musíte zaplatit, koupit nebo pronajmout. Na sestru máte nárok v rámci pojištění, ošetřovatelku musíte zaplatit. V rámci rodiny byste musel rezignovat na zaměstnání a muselo by vás být víc. Cestou na vyšetření potřebujete chlapy, kteří nemocného snesou ze schodů a soukromou sanitku, protože už nemůže ani sedět a sanitka od pojišťovny vás nevezme. Je to hodně drahé a vůle s tím nemá co dělat. Peníze potřebujete až do posledního okamžiku, věřte mi!

Ne, ale když sečtu hypotéku (doplatím), životní pojištění (začnu vybírat), stavební spoření pro děti (budou si platit sami), dostanu půlku svého současného příjmu, tj.cca výši svého důchodu.
Nemám problém.

Asi se neshodnem. Mám rodiče ve věku kolem 70 let, oba celoživotně pedagogičtí pracovníci, bydlí v 1+1 v Plzni v paneláku v nájemním bytě, dosud si přivydělávají, jezdí každoročně na lyže do Alp (samozřejmě každoročně už naposledy), mají auto, chaloupku (12m2) se zahrádkou, letní dovolenou už vynechávají, protože to horko u moře už jim nedělá dobře. Jo, a oba kouří! Nikdy jsem je neslyšel stěžovat si na málo peněz nebo na nedostatek. Naopak stále něco podstrkují vnoučatům. Nic jsme nerestituovali ani nezprivatizovali.
Hodlám na tom být jednou podobně (jsem taky učitel), protože jsem přesvědčen, že to jde. A kde je vůle, tam je i cesta!
Přeji hezký den!

Omyl, s věkem životní náklady neklesají! Půjčky už neplatíte, ale většina předmětů koupených před lety dosloužila a vy potřebujete nové! Jíte, svítíte, myjete se stejně, perete, sušíte a autem taky jezdíte, jen pleny pro děti vystřídají pleny pro vás. Pořizujete dosud nepoznané předměty jako zubní náhrady, kyčle, kolena a ramena, hole, berle a hromady pilulek, které vás drží při životě. Na bednu taky čučíte, sem tam si něco přečtete a pak přijde okamžik, kdy už nemůžete nic. Jen čekáte, až vás někdo nakrmí a přebalí. A to stojí mnohem víc než odrůstající děti. A zatímco nad dětmi veškeré okolí jásá, od starců se odvrací. Píšete, jako by život končil kolem čtyřicítky nebo jako by vám těch čtyřicet vydrželo až do smrti. Stáří je hodně nákladné, sice už nekupujete výbavu na hory ale zas potřebujete vozejk s nočníkem.

OK, ale myslím, že důchodovou reformu včera zabil Rath se slibem znárodnění prostředků v soukromých fondech jako v Maďarsku. Tím alespoň pro mě celá důchodová reforma končí a své prostředky (tedy ona zanedbatelná 2%) budu investovat sám a jinam.

Česká důchodová reforma = zvýšení DPH je stejné moudro jako elektrifikace + sověty = komunismus. Je to výplod podobných duševních gigantů spřízněných společnou ideologií.

Pakliže se důchodcům v záp. Evropě a sev. Americe daří slušně, je to jen díky skutečnosti, že si platili část důchodů do fondů. Nedělo se tak v každém zaměstnání. Byli to státní zaměstnanci, velké firmy a těch menších pouze ty, které se do projektu dobrovolně připojily. Každý, kdo byl zaměsnancem participující firmy platil do fondu povinně a jeho vklad s ním "putoval" v případě změny zaměstnání. Jelikož vznikl tento pilíř již koncem 60 a v 70 létech, profitují již dnešní důchodci, kteří před 40 léty nastupovali po studiu do prvního místa. Nevím, proč si od těchto zemí nevezmeme příklad a nezavedeme stejné instituce i u nás. V těchto zemích totiž už vyléčili "dětské nemoci" reforem a my bychom si mohli ušetřt mnoho problémů. Vím, o čem píši, neboť jsem v takové firmě pracoval už před více, než 40 léty.

Problém snad ani ne. Akorát, že o "průměrné mzdě" si v ČR může nechat zdát asi tak 70% výdělečně činnejch.
A to do toho nezahrnuju sebe. Já jsem zvláštní případ!