Uvnitř umění

2/9
Zavřít
  • Human, Bazilika San Giorgio Maggiore. V benediktinském klášterním komplexu San Giorgio Maggiore představuje ve Spojených státech žijící irský sochař Sean Scully svou rozsáhlejší výstavu, které dominuje obří socha Human umístěná doprostřed slavné baziliky. Pokud tam budete, nezapomeňte nahlédnout dovnitř instalace, odráží se v ní světelný tvar, přímo inspirovaný logikou stavitelů gotických chrámů.
    Human, Bazilika San Giorgio Maggiore. V benediktinském klášterním komplexu San Giorgio Maggiore představuje ve Spojených státech žijící irský sochař Sean Scully svou rozsáhlejší výstavu, které dominuje obří socha Human umístěná doprostřed slavné baziliky. Pokud tam budete, nezapomeňte nahlédnout dovnitř instalace, odráží se v ní světelný tvar, přímo inspirovaný logikou stavitelů gotických chrámů. | Zdroj: Roberto Serra / Iguana Press / Getty Images
  • Written by Water (Psáno vodou), lucemburský pavilón. V hlavním městě Lucemburského velkovévodství žijící portugalský rodák Marco Godinho se představil projektem původně tří tisíc sešitů, které sám jeden po druhém namáčel do mořské vody. Do jeho instalace v Benátkách se ani všechny nevešly, proto jich vystavil o šest set méně, přesto působí fenomenálně.
    Written by Water (Psáno vodou), lucemburský pavilón. V hlavním městě Lucemburského velkovévodství žijící portugalský rodák Marco Godinho se představil projektem původně tří tisíc sešitů, které sám jeden po druhém namáčel do mořské vody. Do jeho instalace v Benátkách se ani všechny nevešly, proto jich vystavil o šest set méně, přesto působí fenomenálně.| Zdroj: LUKE A. WALKER
  • Sun and Sea (Slunce a moře), litevský pavilón. Vítěznou instalaci letošního Bienále od trojice litevských autorek (Lina Lapelytė, Vaiva Grainytė a Rugilė Barzdžiukaitė) pro Reflex oglosoval kurátor pražské Národní galerie Adam Budak: „Zlatého lva získaly rozhodně zaslouženě, jde o bizarní spektákl – jedinečnou performanci v jedné z historických hal Arsenale. Z diváků se najednou stávají voyeuři, kteří přihlížejí, jak se skupinka halových dovolenkářů postupně proměňuje v operní pěvce. Svým způsobem nostalgický a poetický komentář o současné společnosti v úpadku.“
    Sun and Sea (Slunce a moře), litevský pavilón. Vítěznou instalaci letošního Bienále od trojice litevských autorek (Lina Lapelytė, Vaiva Grainytė a Rugilė Barzdžiukaitė) pro Reflex oglosoval kurátor pražské Národní galerie Adam Budak: „Zlatého lva získaly rozhodně zaslouženě, jde o bizarní spektákl – jedinečnou performanci v jedné z historických hal Arsenale. Z diváků se najednou stávají voyeuři, kteří přihlížejí, jak se skupinka halových dovolenkářů postupně proměňuje v operní pěvce. Svým způsobem nostalgický a poetický komentář o současné společnosti v úpadku.“| Zdroj: Andrej Vasilenko
  • MONDO CANE, belgický pavilón. Belgičtí umělci Jos de Gruyter a Harald Thys navozují instalací asi dvacítky postav, které se čas od času pohnou, atmosféru jakéhosi kvakerského prostoru – lokálního folklórního muzea či hodně ujetého betlému. Každá z postav má své libreto. Krysí žena je poslem smrti, Ernst Wollemenger vstoupil v roce 1953 ve vznikající NDR do Stasi, modlící se Jacobina Bienebol je dcerou protestantského kněze, Madame Legrand se narodila v roce 1889 ve Versailles, pak se s rodinou přestěhovala do Paříže a během okupace se v jejím salónu vystřídalo mnoho německých vojáků. MONDO CANE je snad vůbec nejzábavnějším pavilónem letošního ročníku.
    MONDO CANE, belgický pavilón. Belgičtí umělci Jos de Gruyter a Harald Thys navozují instalací asi dvacítky postav, které se čas od času pohnou, atmosféru jakéhosi kvakerského prostoru – lokálního folklórního muzea či hodně ujetého betlému. Každá z postav má své libreto. Krysí žena je poslem smrti, Ernst Wollemenger vstoupil v roce 1953 ve vznikající NDR do Stasi, modlící se Jacobina Bienebol je dcerou protestantského kněze, Madame Legrand se narodila v roce 1889 ve Versailles, pak se s rodinou přestěhovala do Paříže a během okupace se v jejím salónu vystřídalo mnoho německých vojáků. MONDO CANE je snad vůbec nejzábavnějším pavilónem letošního ročníku.| Zdroj: Andrea Laciaková
  • Former Uncertain Indicated (Bývalý, nejistý, označená), český a slovenský pavilón. Po letech, kdy česká i slovenská účast (od rozdělení Československa se obě nástupnické republiky střídají, tedy ČR vystavuje v Benátkách jednou za čtyři roky) budila rozpaky, se naše zastoupení stalo předmětem zájmu, i přesto, že někomu mohlo přijít až příliš tradiční a bez naděje na úspěch. Asi nejlépe výstavu – poctu Stanislavu Kolíbalovi – definovala vizuální umělkyně Magdalena Jetelová, která na Bienále jezdí už padesát let, tedy od stejné doby, kdy vznikaly zde vystavené Kolíbalovy plastiky: „Mě na instalaci baví, že je návratem ke klasickým evropským uměleckým hodnotám.“
    Former Uncertain Indicated (Bývalý, nejistý, označená), český a slovenský pavilón. Po letech, kdy česká i slovenská účast (od rozdělení Československa se obě nástupnické republiky střídají, tedy ČR vystavuje v Benátkách jednou za čtyři roky) budila rozpaky, se naše zastoupení stalo předmětem zájmu, i přesto, že někomu mohlo přijít až příliš tradiční a bez naděje na úspěch. Asi nejlépe výstavu – poctu Stanislavu Kolíbalovi – definovala vizuální umělkyně Magdalena Jetelová, která na Bienále jezdí už padesát let, tedy od stejné doby, kdy vznikaly zde vystavené Kolíbalovy plastiky: „Mě na instalaci baví, že je návratem ke klasickým evropským uměleckým hodnotám.“| Zdroj: Martin Polák
  • Liberty/ Libertá (Svoboda), pavilón Spojených států. Obří třináctimetrová instalace Swalloved Sun (Spolknuté slunce) zve ke vstupu do pavilónu Spojených států, kde vystavuje sedmasedmdesátiletý sochař Martin Puryear. Pro New York Times své pohnutky komentoval: „Když jsem chystal obří instalaci Svoboda, najednou jsem se cítil více občanem než sochařem. Ensor, Brueghel nebo Goya, tihle lidé mi vždycky přišli upřímní i způsobem, jak ve své době žili. A doufám, že to platí i pro mě.“
    Liberty/ Libertá (Svoboda), pavilón Spojených států. Obří třináctimetrová instalace Swalloved Sun (Spolknuté slunce) zve ke vstupu do pavilónu Spojených států, kde vystavuje sedmasedmdesátiletý sochař Martin Puryear. Pro New York Times své pohnutky komentoval: „Když jsem chystal obří instalaci Svoboda, najednou jsem se cítil více občanem než sochařem. Ensor, Brueghel nebo Goya, tihle lidé mi vždycky přišli upřímní i způsobem, jak ve své době žili. A doufám, že to platí i pro mě.“| Zdroj: Profimedia.cz
  • Memento, vystaveno jako součást projektu PERSONAL STRUCTURES Identities. V Praze žijící Daniel Pešta své Memento pro Reflex popsal takto: „Rozlomeného Ježíše jsem zakoupil v jednom benátském vetešnictví a doplnil jej o artefakty, které vyplavily benátské kanály. Socha představuje všudypřítomné ohrožení Benátek jako města i přírody a vlastně i religiózního vnímání toho, co nás přesahuje. Přijde mi, že všechno podobně krvácí naším přičiněním a všechno je v podobné dysbalanci.“
    Memento, vystaveno jako součást projektu PERSONAL STRUCTURES Identities. V Praze žijící Daniel Pešta své Memento pro Reflex popsal takto: „Rozlomeného Ježíše jsem zakoupil v jednom benátském vetešnictví a doplnil jej o artefakty, které vyplavily benátské kanály. Socha představuje všudypřítomné ohrožení Benátek jako města i přírody a vlastně i religiózního vnímání toho, co nás přesahuje. Přijde mi, že všechno podobně krvácí naším přičiněním a všechno je v podobné dysbalanci.“| Zdroj: Andrea Laciaková
  • Deep Sea Blue Surrounding You (Hluboké modré moře vás obklopuje), francouzský pavilón. Několikahodinové fronty se stály u francouzského pavilónu na nejnovější práci Laure Prouvostové, nositelky Turnerovy ceny za rok 2013. Jedenačtyřicetiletá Francouzka, která dnes žije a tvoří v Londýně, Antverpách a v karavanu na chorvatském pobřeží, odborné publikum uchvátila. Téměř půlhodinové video s krátkým a divokým střihem, doprovázené ambientní hudbou, doplňuje v dalších místnostech instalace, která vás posílá zpátky do snového příběhu, do něhož se chcete vracet… Sama Prouvostová o projektu píše: „Je to výlet do našeho podvědomí. Hloubíme tunel do naší minulosti a do budoucnosti Benátek. Následujte světlo.“
    Deep Sea Blue Surrounding You (Hluboké modré moře vás obklopuje), francouzský pavilón. Několikahodinové fronty se stály u francouzského pavilónu na nejnovější práci Laure Prouvostové, nositelky Turnerovy ceny za rok 2013. Jedenačtyřicetiletá Francouzka, která dnes žije a tvoří v Londýně, Antverpách a v karavanu na chorvatském pobřeží, odborné publikum uchvátila. Téměř půlhodinové video s krátkým a divokým střihem, doprovázené ambientní hudbou, doplňuje v dalších místnostech instalace, která vás posílá zpátky do snového příběhu, do něhož se chcete vracet… Sama Prouvostová o projektu píše: „Je to výlet do našeho podvědomí. Hloubíme tunel do naší minulosti a do budoucnosti Benátek. Následujte světlo.“| Zdroj: d‘Alexandre Guirkinger
  • Flight (Let), pavilón Polska. Vysvlečené a naruby přestavěné letadlo polského umělce Romana Stańczaka atmosférou tak trochu připomíná některé z větších instalací Krištofa Kintery. Stańczak jako komentář k „naší společenské a politické situaci“ letoun rozřezal na díly, otočil jej na ruby a pak opět sestavil.
    Flight (Let), pavilón Polska. Vysvlečené a naruby přestavěné letadlo polského umělce Romana Stańczaka atmosférou tak trochu připomíná některé z větších instalací Krištofa Kintery. Stańczak jako komentář k „naší společenské a politické situaci“ letoun rozřezal na díly, otočil jej na ruby a pak opět sestavil.| Zdroj: Andrea Laciaková
Human, Bazilika San Giorgio Maggiore. V benediktinském klášterním komplexu San Giorgio Maggiore představuje ve Spojených státech žijící irský sochař Sean Scully svou rozsáhlejší výstavu, které dominuje obří socha Human umístěná doprostřed slavné baziliky. Pokud tam budete, nezapomeňte nahlédnout dovnitř instalace, odráží se v ní světelný tvar, přímo inspirovaný logikou stavitelů gotických chrámů.
Written by Water (Psáno vodou), lucemburský pavilón. V hlavním městě Lucemburského velkovévodství žijící portugalský rodák Marco Godinho se představil projektem původně tří tisíc sešitů, které sám jeden po druhém namáčel do mořské vody. Do jeho instalace v Benátkách se ani všechny nevešly, proto jich vystavil o šest set méně, přesto působí fenomenálně.
Sun and Sea (Slunce a moře), litevský pavilón. Vítěznou instalaci letošního Bienále od trojice litevských autorek (Lina Lapelytė, Vaiva Grainytė a Rugilė Barzdžiukaitė) pro Reflex oglosoval kurátor pražské Národní galerie Adam Budak: „Zlatého lva získaly rozhodně zaslouženě, jde o bizarní spektákl – jedinečnou performanci v jedné z historických hal Arsenale. Z diváků se najednou stávají voyeuři, kteří přihlížejí, jak se skupinka halových dovolenkářů postupně proměňuje v operní pěvce. Svým způsobem nostalgický a poetický komentář o současné společnosti v úpadku.“
MONDO CANE, belgický pavilón. Belgičtí umělci Jos de Gruyter a Harald Thys navozují instalací asi dvacítky postav, které se čas od času pohnou, atmosféru jakéhosi kvakerského prostoru – lokálního folklórního muzea či hodně ujetého betlému. Každá z postav má své libreto. Krysí žena je poslem smrti, Ernst Wollemenger vstoupil v roce 1953 ve vznikající NDR do Stasi, modlící se Jacobina Bienebol je dcerou protestantského kněze, Madame Legrand se narodila v roce 1889 ve Versailles, pak se s rodinou přestěhovala do Paříže a během okupace se v jejím salónu vystřídalo mnoho německých vojáků. MONDO CANE je snad vůbec nejzábavnějším pavilónem letošního ročníku.
Former Uncertain Indicated (Bývalý, nejistý, označená), český a slovenský pavilón. Po letech, kdy česká i slovenská účast (od rozdělení Československa se obě nástupnické republiky střídají, tedy ČR vystavuje v Benátkách jednou za čtyři roky) budila rozpaky, se naše zastoupení stalo předmětem zájmu, i přesto, že někomu mohlo přijít až příliš tradiční a bez naděje na úspěch. Asi nejlépe výstavu – poctu Stanislavu Kolíbalovi – definovala vizuální umělkyně Magdalena Jetelová, která na Bienále jezdí už padesát let, tedy od stejné doby, kdy vznikaly zde vystavené Kolíbalovy plastiky: „Mě na instalaci baví, že je návratem ke klasickým evropským uměleckým hodnotám.“
Liberty/ Libertá (Svoboda), pavilón Spojených států. Obří třináctimetrová instalace Swalloved Sun (Spolknuté slunce) zve ke vstupu do pavilónu Spojených států, kde vystavuje sedmasedmdesátiletý sochař Martin Puryear. Pro New York Times své pohnutky komentoval: „Když jsem chystal obří instalaci Svoboda, najednou jsem se cítil více občanem než sochařem. Ensor, Brueghel nebo Goya, tihle lidé mi vždycky přišli upřímní i způsobem, jak ve své době žili. A doufám, že to platí i pro mě.“
Memento, vystaveno jako součást projektu PERSONAL STRUCTURES Identities. V Praze žijící Daniel Pešta své Memento pro Reflex popsal takto: „Rozlomeného Ježíše jsem zakoupil v jednom benátském vetešnictví a doplnil jej o artefakty, které vyplavily benátské kanály. Socha představuje všudypřítomné ohrožení Benátek jako města i přírody a vlastně i religiózního vnímání toho, co nás přesahuje. Přijde mi, že všechno podobně krvácí naším přičiněním a všechno je v podobné dysbalanci.“
Deep Sea Blue Surrounding You (Hluboké modré moře vás obklopuje), francouzský pavilón. Několikahodinové fronty se stály u francouzského pavilónu na nejnovější práci Laure Prouvostové, nositelky Turnerovy ceny za rok 2013. Jedenačtyřicetiletá Francouzka, která dnes žije a tvoří v Londýně, Antverpách a v karavanu na chorvatském pobřeží, odborné publikum uchvátila. Téměř půlhodinové video s krátkým a divokým střihem, doprovázené ambientní hudbou, doplňuje v dalších místnostech instalace, která vás posílá zpátky do snového příběhu, do něhož se chcete vracet… Sama Prouvostová o projektu píše: „Je to výlet do našeho podvědomí. Hloubíme tunel do naší minulosti a do budoucnosti Benátek. Následujte světlo.“
Flight (Let), pavilón Polska. Vysvlečené a naruby přestavěné letadlo polského umělce Romana Stańczaka atmosférou tak trochu připomíná některé z větších instalací Krištofa Kintery. Stańczak jako komentář k „naší společenské a politické situaci“ letoun rozřezal na díly, otočil jej na ruby a pak opět sestavil.