Mixér

1/11
Zavřít
  • Video týdne: Monkey Business – Sweet Years of Procrastination. Ve čtvrtek 23. května slaví Monkey Business devatenácté narozeniny tradičním koncertem v pražských Žlutých lázních. Jen pár dní předtím uveřejnili nádherný klip k singlu Sweet Years of Procrastination z alba Bad Time For Gentlemen. Prakticky celý je sestříhán ze záběrů z natáčení Vinnetoua v Jugoslávii v šedesátých letech minulého století, takže ve videu hrají třeba Pierre Brice, Lex Barker, Karin Dorová, ale mihnou se v něm i Matěj Ruppert a Tereza Černochová…
    Video týdne: Monkey Business – Sweet Years of Procrastination. Ve čtvrtek 23. května slaví Monkey Business devatenácté narozeniny tradičním koncertem v pražských Žlutých lázních. Jen pár dní předtím uveřejnili nádherný klip k singlu Sweet Years of Procrastination z alba Bad Time For Gentlemen. Prakticky celý je sestříhán ze záběrů z natáčení Vinnetoua v Jugoslávii v šedesátých letech minulého století, takže ve videu hrají třeba Pierre Brice, Lex Barker, Karin Dorová, ale mihnou se v něm i Matěj Ruppert a Tereza Černochová… | Zdroj: Archív
  • Zdroj: Archív
  • Číslo týdne: 3. Tolikrát za sebou vyprodal Leoš Mareš minulý týden O2 arenu. Jsou to tvrdá data, která přesně vystihují neuvěřitelnou naivitu Čechů. Obří zájem o koncert člověka, jehož silná parketa je žvanění v rádiu a Instagram, ale rozhodně neumí zpívat, je tak nějak v intencích třicetiprocentní podpory Andreje Babiše.
    Číslo týdne: 3. Tolikrát za sebou vyprodal Leoš Mareš minulý týden O2 arenu. Jsou to tvrdá data, která přesně vystihují neuvěřitelnou naivitu Čechů. Obří zájem o koncert člověka, jehož silná parketa je žvanění v rádiu a Instagram, ale rozhodně neumí zpívat, je tak nějak v intencích třicetiprocentní podpory Andreje Babiše.| Zdroj: Archív
  • DANIELLE SUPERSTEELOVÁ. „Sakra, jak dokázala Danielle Steelová napsat 179 knížek?“ To je otázka, na niž v článku o nejprodávanější žijící autorce světa hledá odpověď magazín Glamour. Dochází k následujícím závěrům: Steelová pracuje 20 až 22 hodin denně; tedy až na dny, kdy maká plných 24 hodin. V každou chvíli má rozepsaných pět nebo šest knih současně a vydává jich sedm za rok. Všechno to přitom buší do psacího stroje, pije kávu bez kofeinu (!) a stačí jí čtyři hodiny spánku na podlaze, kam se zhroutí uprostřed psaní, podle čehož také pozná, že je čas jít na kutě. V nějakých pauzách se stihla pětkrát vdát a rozvést a porodit devět dětí. Glamour je z jeden­asedmdesátileté autorky knih, které se sice nedají číst, ale čtou je všichni, tak u vytržení, že vůbec nezvažuje jediné možné vysvětlení její nadlidské produktivity: Steelová buďto manipuluje s časem, nebo se umí klonovat.
    DANIELLE SUPERSTEELOVÁ. „Sakra, jak dokázala Danielle Steelová napsat 179 knížek?“ To je otázka, na niž v článku o nejprodávanější žijící autorce světa hledá odpověď magazín Glamour. Dochází k následujícím závěrům: Steelová pracuje 20 až 22 hodin denně; tedy až na dny, kdy maká plných 24 hodin. V každou chvíli má rozepsaných pět nebo šest knih současně a vydává jich sedm za rok. Všechno to přitom buší do psacího stroje, pije kávu bez kofeinu (!) a stačí jí čtyři hodiny spánku na podlaze, kam se zhroutí uprostřed psaní, podle čehož také pozná, že je čas jít na kutě. V nějakých pauzách se stihla pětkrát vdát a rozvést a porodit devět dětí. Glamour je z jeden­asedmdesátileté autorky knih, které se sice nedají číst, ale čtou je všichni, tak u vytržení, že vůbec nezvažuje jediné možné vysvětlení její nadlidské produktivity: Steelová buďto manipuluje s časem, nebo se umí klonovat.| Zdroj: Archív
  • Vtip týdne: (PODLE MARKA DOUŠI) Je jaro, ale venku zatím nejsou ta strašná vedra, a dokonce prší, takže rostlinám se daří. I nám se daří. Možná se nám daří dokonce tak moc, že je potřeba ten růst trošku zarazit! Staré dobré dédété už jen tak neseženete, ale pořád je tu roundup, takže šup do krámu a můžeme hubit. Anebo vzít motyčku a okopávat... Kresba Niels Bo Bojesen.
    Vtip týdne: (PODLE MARKA DOUŠI) Je jaro, ale venku zatím nejsou ta strašná vedra, a dokonce prší, takže rostlinám se daří. I nám se daří. Možná se nám daří dokonce tak moc, že je potřeba ten růst trošku zarazit! Staré dobré dédété už jen tak neseženete, ale pořád je tu roundup, takže šup do krámu a můžeme hubit. Anebo vzít motyčku a okopávat... Kresba Niels Bo Bojesen.| Zdroj: Marek Douša
  • Citát týdne: „Chvílemi pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že můj film vybrali do Cannes. Je to, bez jakékoliv nadsázky, splněný sen. Být v Cannes je samozřejmě obrovská čest, ale snad také důkaz toho, že film je srozumitelný pro zahraniční publikum a nějak s ním rezonuje, což je pro mě velmi důležité. Myslím si totiž, že chtít dělat film a mít ambici oslovit jen české diváky by bylo prostě málo.“ Scenárista a režisér Ondřej Erban v reakci na to, že se jeho krátkometrážní film Sto dvacet osm tisíc, jehož hlavním hrdinou je exekutor Karel, dostal do letošní festivalové soutěže. V sekci Cinéfondation se utká s dalšími šestnácti snímky z celého světa o cenu Nejlepší studentský film.
    Citát týdne: „Chvílemi pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že můj film vybrali do Cannes. Je to, bez jakékoliv nadsázky, splněný sen. Být v Cannes je samozřejmě obrovská čest, ale snad také důkaz toho, že film je srozumitelný pro zahraniční publikum a nějak s ním rezonuje, což je pro mě velmi důležité. Myslím si totiž, že chtít dělat film a mít ambici oslovit jen české diváky by bylo prostě málo.“ Scenárista a režisér Ondřej Erban v reakci na to, že se jeho krátkometrážní film Sto dvacet osm tisíc, jehož hlavním hrdinou je exekutor Karel, dostal do letošní festivalové soutěže. V sekci Cinéfondation se utká s dalšími šestnácti snímky z celého světa o cenu Nejlepší studentský film.| Zdroj: Archív
  • Pozor, otvírá se kino. Jinde se kina zavírají, v Praze naopak jedno přibude, a to dokonce malé, jednosálové, a přitom vybavené nejnovější technologií – navíc přímo v centru Prahy. Pár kroků od Jindřišské věže otevře 1. června EDISON Filmhub, svými stvořiteli prezentovaný jako „místo pro kvalitní film, ale i pro ranní kávu či večerní drink“. Kromě projekcí se tu budou konat přednášky, semináře a další doprovodné programy, EDISON však bude současně fungovat i jako VOD platforma, tedy „virtuální videopůjčovna“. Za projektem stojí Ivan Hronec, kultivovatel českého diváckého vkusu, z jehož popudu vznikla úspěšná distribuční společnost menšinových snímků Film Europe či „výběrový“ festival Be2Cannes.
    Pozor, otvírá se kino. Jinde se kina zavírají, v Praze naopak jedno přibude, a to dokonce malé, jednosálové, a přitom vybavené nejnovější technologií – navíc přímo v centru Prahy. Pár kroků od Jindřišské věže otevře 1. června EDISON Filmhub, svými stvořiteli prezentovaný jako „místo pro kvalitní film, ale i pro ranní kávu či večerní drink“. Kromě projekcí se tu budou konat přednášky, semináře a další doprovodné programy, EDISON však bude současně fungovat i jako VOD platforma, tedy „virtuální videopůjčovna“. Za projektem stojí Ivan Hronec, kultivovatel českého diváckého vkusu, z jehož popudu vznikla úspěšná distribuční společnost menšinových snímků Film Europe či „výběrový“ festival Be2Cannes.| Zdroj: Archív
  • Kolorované dějiny. Brněnské nakladatelství Extra Publishing přináší výpravnou knihu Wolfganga Wilda a Jordana Lloyda HISTORIE V BARVĚ s podtitulem Ikonické momenty z dějin lidstva, jak je viděli tenkrát. Přes 120 původně černobílých fotografií se dočkalo kolorování a díky nim se přeneseme do časů od vynálezu fotografie přes stavbu Eiffelovky, potopení Titaniku a důležité objevy až k peklu světových válek. Autoři speciálně pro české vydání kolorovali pět nových fotografií: portrét Antonína Dvořáka za jeho pobytu v USA, snímek arcivévody Františka Ferdinanda krátce před sarajevským atentátem, sedící „trosečníky na kře ledové“, včetně fyzika Františka Běhounka, po havárii vzducholodě Italia, očekávání Adolfa Hitlera rozjásanými Sudeťáky v odstoupené Aši a přípravu stíhačky štábního kapitána Aloise Vašátka v průběhu bitvy o Británii.
    Kolorované dějiny. Brněnské nakladatelství Extra Publishing přináší výpravnou knihu Wolfganga Wilda a Jordana Lloyda HISTORIE V BARVĚ s podtitulem Ikonické momenty z dějin lidstva, jak je viděli tenkrát. Přes 120 původně černobílých fotografií se dočkalo kolorování a díky nim se přeneseme do časů od vynálezu fotografie přes stavbu Eiffelovky, potopení Titaniku a důležité objevy až k peklu světových válek. Autoři speciálně pro české vydání kolorovali pět nových fotografií: portrét Antonína Dvořáka za jeho pobytu v USA, snímek arcivévody Františka Ferdinanda krátce před sarajevským atentátem, sedící „trosečníky na kře ledové“, včetně fyzika Františka Běhounka, po havárii vzducholodě Italia, očekávání Adolfa Hitlera rozjásanými Sudeťáky v odstoupené Aši a přípravu stíhačky štábního kapitána Aloise Vašátka v průběhu bitvy o Británii.| Zdroj: Archív
  • Báseň týdne: Zlehýnka, za temenem, ukazovákem levé ruky na krku, zastavení na klíční kosti po páteři dolů,nádech. Být dcerou Eugena Brikciuse neznamená, že musíte nutně psát básně. Můžete třeba hrát na violoncello. Anna Brikciusová dělá obojí. S bratrem Františkem vystupuje v Duu Brikcius a krom toho napsala dvě sbírky: Eutanazie (2015) a Kolibří úsměv (2017). Tahle lehýnká a křehká báseň pochází z doposud nevydaného rukopisu V majáku.
    Báseň týdne: Zlehýnka, za temenem, ukazovákem levé ruky na krku, zastavení na klíční kosti po páteři dolů,nádech. Být dcerou Eugena Brikciuse neznamená, že musíte nutně psát básně. Můžete třeba hrát na violoncello. Anna Brikciusová dělá obojí. S bratrem Františkem vystupuje v Duu Brikcius a krom toho napsala dvě sbírky: Eutanazie (2015) a Kolibří úsměv (2017). Tahle lehýnká a křehká báseň pochází z doposud nevydaného rukopisu V majáku.| Zdroj: Archív
  • Cena pro Marthu? Velkého a zaslouženého úspěchu se dočkala Martha Issová, která byla nominována na cenu pro nejlepší herečku 59. mezinárodního televizního festivalu v Monte Carlu. Porota si všimla jejího mimořádného výkonu v Ondříčkově minisérii Dukla 61 a dostala se tak do zcela unikátní společnosti: o prestižní ocenění se totiž spolu s ní ucházejí Penélope Cruzová a Patricia Arquettová. Dvoudílný televizní snímek Dukla 61 režiséra Davida Ondříčka byl navíc nominován v kategorii Nejlepší film, a má tak šanci na dvě vítězství. Festival v Monte Carlu se letos koná od 14. června, vítězové jednotlivých kategorií budou slavnostně vyhlášeni během závěrečného ceremoniálu 18. června.
    Cena pro Marthu? Velkého a zaslouženého úspěchu se dočkala Martha Issová, která byla nominována na cenu pro nejlepší herečku 59. mezinárodního televizního festivalu v Monte Carlu. Porota si všimla jejího mimořádného výkonu v Ondříčkově minisérii Dukla 61 a dostala se tak do zcela unikátní společnosti: o prestižní ocenění se totiž spolu s ní ucházejí Penélope Cruzová a Patricia Arquettová. Dvoudílný televizní snímek Dukla 61 režiséra Davida Ondříčka byl navíc nominován v kategorii Nejlepší film, a má tak šanci na dvě vítězství. Festival v Monte Carlu se letos koná od 14. června, vítězové jednotlivých kategorií budou slavnostně vyhlášeni během závěrečného ceremoniálu 18. června.| Zdroj: Archív
  • Zpráva mládeži. Jeho film Trhlina měl českou premiéru teprve před dvěma týdny a režisér a herec Peter Bebjak už dotočil další snímek. Drama Zpráva popisuje útěk Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby z vyhlazovacího tábora Osvětim. Uprchlíci o tamním dění sepsali důkladnou zprávu, jež se dostala do rukou Spojenců a podle odhadů tak pomohla zachránit životy až dvou set tisíc Židů. O tom, že filmů o holocaustu nebude nikdy dost, lze s jedním z producentů, Ondřejem Zimou z české společnosti Evolution Films, zcela souhlasit. Otázky vzbuzuje ale tvrzení tvůrců, že „při výrobě těchto filmů je dnes potřeba cílit především na mladého diváka, čemuž je nutné přizpůsobit filmové vyprávění i vizuální prostředky“.
    Zpráva mládeži. Jeho film Trhlina měl českou premiéru teprve před dvěma týdny a režisér a herec Peter Bebjak už dotočil další snímek. Drama Zpráva popisuje útěk Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby z vyhlazovacího tábora Osvětim. Uprchlíci o tamním dění sepsali důkladnou zprávu, jež se dostala do rukou Spojenců a podle odhadů tak pomohla zachránit životy až dvou set tisíc Židů. O tom, že filmů o holocaustu nebude nikdy dost, lze s jedním z producentů, Ondřejem Zimou z české společnosti Evolution Films, zcela souhlasit. Otázky vzbuzuje ale tvrzení tvůrců, že „při výrobě těchto filmů je dnes potřeba cílit především na mladého diváka, čemuž je nutné přizpůsobit filmové vyprávění i vizuální prostředky“.| Zdroj: Archív
Video týdne: Monkey Business – Sweet Years of Procrastination. Ve čtvrtek 23. května slaví Monkey Business devatenácté narozeniny tradičním koncertem v pražských Žlutých lázních. Jen pár dní předtím uveřejnili nádherný klip k singlu Sweet Years of Procrastination z alba Bad Time For Gentlemen. Prakticky celý je sestříhán ze záběrů z natáčení Vinnetoua v Jugoslávii v šedesátých letech minulého století, takže ve videu hrají třeba Pierre Brice, Lex Barker, Karin Dorová, ale mihnou se v něm i Matěj Ruppert a Tereza Černochová…
Číslo týdne: 3. Tolikrát za sebou vyprodal Leoš Mareš minulý týden O2 arenu. Jsou to tvrdá data, která přesně vystihují neuvěřitelnou naivitu Čechů. Obří zájem o koncert člověka, jehož silná parketa je žvanění v rádiu a Instagram, ale rozhodně neumí zpívat, je tak nějak v intencích třicetiprocentní podpory Andreje Babiše.
DANIELLE SUPERSTEELOVÁ. „Sakra, jak dokázala Danielle Steelová napsat 179 knížek?“ To je otázka, na niž v článku o nejprodávanější žijící autorce světa hledá odpověď magazín Glamour. Dochází k následujícím závěrům: Steelová pracuje 20 až 22 hodin denně; tedy až na dny, kdy maká plných 24 hodin. V každou chvíli má rozepsaných pět nebo šest knih současně a vydává jich sedm za rok. Všechno to přitom buší do psacího stroje, pije kávu bez kofeinu (!) a stačí jí čtyři hodiny spánku na podlaze, kam se zhroutí uprostřed psaní, podle čehož také pozná, že je čas jít na kutě. V nějakých pauzách se stihla pětkrát vdát a rozvést a porodit devět dětí. Glamour je z jeden­asedmdesátileté autorky knih, které se sice nedají číst, ale čtou je všichni, tak u vytržení, že vůbec nezvažuje jediné možné vysvětlení její nadlidské produktivity: Steelová buďto manipuluje s časem, nebo se umí klonovat.
Vtip týdne: (PODLE MARKA DOUŠI) Je jaro, ale venku zatím nejsou ta strašná vedra, a dokonce prší, takže rostlinám se daří. I nám se daří. Možná se nám daří dokonce tak moc, že je potřeba ten růst trošku zarazit! Staré dobré dédété už jen tak neseženete, ale pořád je tu roundup, takže šup do krámu a můžeme hubit. Anebo vzít motyčku a okopávat... Kresba Niels Bo Bojesen.
Citát týdne: „Chvílemi pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že můj film vybrali do Cannes. Je to, bez jakékoliv nadsázky, splněný sen. Být v Cannes je samozřejmě obrovská čest, ale snad také důkaz toho, že film je srozumitelný pro zahraniční publikum a nějak s ním rezonuje, což je pro mě velmi důležité. Myslím si totiž, že chtít dělat film a mít ambici oslovit jen české diváky by bylo prostě málo.“ Scenárista a režisér Ondřej Erban v reakci na to, že se jeho krátkometrážní film Sto dvacet osm tisíc, jehož hlavním hrdinou je exekutor Karel, dostal do letošní festivalové soutěže. V sekci Cinéfondation se utká s dalšími šestnácti snímky z celého světa o cenu Nejlepší studentský film.
Pozor, otvírá se kino. Jinde se kina zavírají, v Praze naopak jedno přibude, a to dokonce malé, jednosálové, a přitom vybavené nejnovější technologií – navíc přímo v centru Prahy. Pár kroků od Jindřišské věže otevře 1. června EDISON Filmhub, svými stvořiteli prezentovaný jako „místo pro kvalitní film, ale i pro ranní kávu či večerní drink“. Kromě projekcí se tu budou konat přednášky, semináře a další doprovodné programy, EDISON však bude současně fungovat i jako VOD platforma, tedy „virtuální videopůjčovna“. Za projektem stojí Ivan Hronec, kultivovatel českého diváckého vkusu, z jehož popudu vznikla úspěšná distribuční společnost menšinových snímků Film Europe či „výběrový“ festival Be2Cannes.
Kolorované dějiny. Brněnské nakladatelství Extra Publishing přináší výpravnou knihu Wolfganga Wilda a Jordana Lloyda HISTORIE V BARVĚ s podtitulem Ikonické momenty z dějin lidstva, jak je viděli tenkrát. Přes 120 původně černobílých fotografií se dočkalo kolorování a díky nim se přeneseme do časů od vynálezu fotografie přes stavbu Eiffelovky, potopení Titaniku a důležité objevy až k peklu světových válek. Autoři speciálně pro české vydání kolorovali pět nových fotografií: portrét Antonína Dvořáka za jeho pobytu v USA, snímek arcivévody Františka Ferdinanda krátce před sarajevským atentátem, sedící „trosečníky na kře ledové“, včetně fyzika Františka Běhounka, po havárii vzducholodě Italia, očekávání Adolfa Hitlera rozjásanými Sudeťáky v odstoupené Aši a přípravu stíhačky štábního kapitána Aloise Vašátka v průběhu bitvy o Británii.
Báseň týdne: Zlehýnka, za temenem, ukazovákem levé ruky na krku, zastavení na klíční kosti po páteři dolů,nádech. Být dcerou Eugena Brikciuse neznamená, že musíte nutně psát básně. Můžete třeba hrát na violoncello. Anna Brikciusová dělá obojí. S bratrem Františkem vystupuje v Duu Brikcius a krom toho napsala dvě sbírky: Eutanazie (2015) a Kolibří úsměv (2017). Tahle lehýnká a křehká báseň pochází z doposud nevydaného rukopisu V majáku.
Cena pro Marthu? Velkého a zaslouženého úspěchu se dočkala Martha Issová, která byla nominována na cenu pro nejlepší herečku 59. mezinárodního televizního festivalu v Monte Carlu. Porota si všimla jejího mimořádného výkonu v Ondříčkově minisérii Dukla 61 a dostala se tak do zcela unikátní společnosti: o prestižní ocenění se totiž spolu s ní ucházejí Penélope Cruzová a Patricia Arquettová. Dvoudílný televizní snímek Dukla 61 režiséra Davida Ondříčka byl navíc nominován v kategorii Nejlepší film, a má tak šanci na dvě vítězství. Festival v Monte Carlu se letos koná od 14. června, vítězové jednotlivých kategorií budou slavnostně vyhlášeni během závěrečného ceremoniálu 18. června.
Zpráva mládeži. Jeho film Trhlina měl českou premiéru teprve před dvěma týdny a režisér a herec Peter Bebjak už dotočil další snímek. Drama Zpráva popisuje útěk Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby z vyhlazovacího tábora Osvětim. Uprchlíci o tamním dění sepsali důkladnou zprávu, jež se dostala do rukou Spojenců a podle odhadů tak pomohla zachránit životy až dvou set tisíc Židů. O tom, že filmů o holocaustu nebude nikdy dost, lze s jedním z producentů, Ondřejem Zimou z české společnosti Evolution Films, zcela souhlasit. Otázky vzbuzuje ale tvrzení tvůrců, že „při výrobě těchto filmů je dnes potřeba cílit především na mladého diváka, čemuž je nutné přizpůsobit filmové vyprávění i vizuální prostředky“.