Několik prastarých zavařovaček na okně Magorova statku| Zdroj: David Turecký Františka Jirousová je odhodlaná změnit ruinu usedlosti v otcův památník| Zdroj: David Turecký Cedulek se vzkazy je statek plný. Většinu z nich psala básníkova družka, písničkářka Dáša Vokatá.| Zdroj: David Turecký Část Jirousovy sbírky labutí okupuje komodu v pracovně jeho ženy. „Pěkných pár už jich roztřískaly děti, které si s nimi často hrávaly,“ přiznává Magorova mladší dcera Marta.| Zdroj: David Turecký Kuchyňský kout Ivana Martina Jirouse a jáma, kterou vykopal při hledání pokladu| Zdroj: David Turecký Na této almaře na výminku visí kromě snímků spřátelených disidentů rovněž jedna z pouhých dvou dochovaných fotografií kompletní čtyřčlenné rodiny Jirousových| Zdroj: David Turecký Marta, Juliana a Františka Jirousovy doma ve Staré Říši | Zdroj: David Turecký Vnučka Barunka, tehdy pětiletá, namalovala dědovi Martinovi (zcela vlevo dole) do nebe obrázek. Vpravo dole rodinný pes Bertík, který podle holčičky musel mít tam nahoře velkou radost, že se za ním děda konečně dostal.| Zdroj: David Turecký Ivan Martin Jirous v „knížecím“ bytě na pražském Smíchově, s dcerami Františkou a Martou a vnučkami Barborou a Annou. Snímek byl pořízen u příležitosti rozhovoru pro Reflex na samém počátku roku 2009; podle sester Jirousových jde o jejich jedinou společnou fotografii s otcem „z období dospělosti“. | Zdroj: David Kraus Ilustrace Marty Veselé Jirousové k básničce o kuchyňském strašidle Ptala se Františky Marta. Tu měly Jirousovy dcery nejraději.| Zdroj: David Turecký Ivan Martin Jirous vášnivě rád (a výborně) vařil a občas si o jídle i zaveršoval. Toto kuchyňské zákoutí bylo jeho královstvím na proslulém „Magorově statku“ v Prostředním Vydří.| Zdroj: David Turecký