Sloužící pana Wericha
3
/
11
Přehled fotografií
Zavřít
Jan Werich a Miloš Havel: Píše se rok 1957, Werich po více než deseti letech může zavítat na prohnilý Západ, přesněji řečeno na Jih. To, že si našel čas, aby se tu přátelsky setkal a nechal fotit s bývalým filmovým magnátem z Lucerny a strýcem pozdějšího prezidenta, jinak ovšem v té době „příslušníkem zrádné emigrace“ a „velkoburžoazním vykořisťovatelem“, nechť je Werichovi v nebi komediantů přičteno k dobru. Miloše Havla vyšetřovala po roce 1945 horem dolem Státní bezpečnost i očistné komise, vyšetřovali jej „na Buriana“, „na Mandlovou“, „na Baarovou“ – a je zase „na Havla“ – a dohromady nic na něho nenašli. Přesto bylo jeho jméno, dokonce i v popisce k této fotografii, a to i po roce 1989, v knížkách o Werichovi důsledně gumováno.
|
Zdroj: Archív Jaromíra Farníka
Werich, Horníček a sportovci: Píše se rok 1957, šatnu ABC zaplnili fotbalisté z tehdy všude vítězící Dukly Praha. Zdá se, že si oba klauni mají nejvíc co říci s Josefem Masopustem, vpravo rovněž skvělý záložník Svatopluk Pluskal.
|
Zdroj: Archív Jaromíra Farníka
S Voskovcem bezprostředně po jeho příjezdu v roce 1946. Vždy prozíravější Voskovec si počkal na Západě ještě rok, až jak se to u nás vyvine. Slavně přijel, viděl – a po Únoru zmizel, už napořád. Tady je ještě veselo. Jen nevím, zda Werichovi upravuje kravatu, motýla, poukazuje na jeho podbradek, anebo se vžívá do role Othella?
|
Zdroj: Archív Jaromíra Farníka
Velhartice a poslední snímek z léta 1980. Na scéně se Jan Werich naposledy objevil v květnu 1977 v Lucerně, mimo jiné v dialogu s Jiřím Suchým. Navzdory Antichartě symbol klaunského vzdoru vůči vrchnosti stále fungoval a nabitá Lucerna tleskala po každém slovu s protirežimním podtextem.
|
Zdroj: Archív Jaromíra Farníka
Jan Werich a Zdena: Momentka z Werichova šumavského „tuscula“ ve Velharticích, patrně ve šťastných chvílích manželského „smíru mezi znepřátelenými stranami“. Věrohodným průvodcem peripetiemi půlstoletého manželského vztahu – i s názory Jiřího Voskovce na paní Zdenu jako na anděla strážného proslulé dvojice – je vydaná Korespondence V+W, zejména díl III.
|
Zdroj: Archív Jaromíra Farníka
S Janou: V letech 1945–1946 se Werich ještě řídil heslem – Vše pro Janu. Později je zamění za krédo – Vše pro Fanču (dceru Jany Werichové-Kvapilové).
|
Zdroj: Archív Jaromíra Farníka
Karel Koliš sestavil v uplynulých letech několik cédéček, na nichž ožívá hlas Jana Wericha. Podle něj čeká dílo V+W na kritické vydání. „Je toho totiž ještě moc, co ukrývají archívy. Bohužel, zároveň ubývají pamětníci a vlastně i zájemci… Já poznal Jana Wericha a to byl báječnej člověk.“
|
Zdroj: Nguyen Phuong Thao
Jan Werich
|
Zdroj: Archív
Werich a funkcionáři: Padesátá léta, nejspíš, podle transparentu za mluvícími hlavami, nějaká nudná svazácká schůze. Léta padesátá byla ostatně jedna velká schůze s transparenty, zpestřená tu a tam popravami. Totální schizofrenie. Určitě tam Werich neříká to, co v téže době říkal kolegovi Otovi Ornestovi: „Víte, nacisti pluli pod pirátskou vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty. Ale my plujem pod tou posranou Picassovou holubicí a děláme vlastně totéž. O to je to všechno horší!“
|
Zdroj: Archív Jaromíra Farníka
Reklamní foto z roku 1929. Navzdory hospodářské krizi je tento rok bodem zlomu v Osvobozeném divadle, od té chvíle už veleúspěšném.
|
Zdroj: Archív Jaromíra Farníka
Reklamní foto z roku 1929. Navzdory hospodářské krizi je tento rok bodem zlomu v Osvobozeném divadle, od té chvíle už veleúspěšném.
|
Zdroj: Archív Jaromíra Farníka
Zavřít