Kuvajt, 1990. „V průběhu první války v Perském zálivu jsme jeli se skupinou fotografů kolem hořících naftových polí v al-Ahmadí a najednou na horizontu vidíme několik velbloudů snažících se uniknout tomu hroznému žáru a kouři. Až následně jsme se dozvěděli, že jsme se – my i velbloudi – pohybovali v minovém poli. Můžete mi věřit, že nás polila hrůza.“| Zdroj: Steve McCurry Pákistán, 1984. „Má nejslavnější fotka… a možná vůbec jedna z nejznámějších dokumentárních fotografií světa všech dob. Do dívčí školy v uprchlickém táboře Násir Bagh jen kousek od Péšávaru jsem přišel po ránu, a najednou tam uviděl tuhle holku v nádherném světle. Fyzicky jsem se s ní pak potkal už jen jednou, v roce 2002. Moje sestra, jež jí koupila dům, se s ní vídá častěji. Jsme nicméně pořád v kontaktu – každý měsíc se spolu spojíme. Žije ,normální, šťastný‘ život, jak jen to u uprchlíků v cizí zemi jde.“| Zdroj: Steve McCurry Indie, 1995. „V indickém Rádžasthánu pořádají vždy před příchodem monzunů festival Týdž. Celé rodiny přes den vyrážejí do přírody na pikniky a mladé, ještě nesezdané dívky se oblékají do pestrobarevného oblečení…“| Zdroj: Steve McCurry Indie, asi 1992. „Už asi týden bylo téměř celé indické město Pórbandar pod vodou po monzunových záplavách. Pokoušel jsem se fotit z loďky, ale moc to nešlo. Jediný způsob, jak pořídit dobrou fotku, byl vstoupit do vody… A najednou vidím muže, jak na svých ramenou nese šicí stroj – to jediné, co mu zůstalo z krejčovské dílny. Shodou okolností si snímku všimla německá společnost vyrábějící šicí stroje, toho chlapíka dohledala a zaslala mu zcela nový.“| Zdroj: Steve McCurry New York, 2001. „Měl jsem štěstí, že jsem se vůbec dostal zpátky do New Yorku. Vracel jsem se z Číny, kdybych letěl o den později, letiště by už nepřijímala. Stál jsem na střeše budovy, kde jsem bydlel, možná jen 1500 metrů od budov Světového obchodního centra, takže jsem měl čistý výhled na pád druhého z Dvojčat. To, co jsem zažil, byl opravdový šok. Jako když vás někdo poraní, ale vy ještě pořád tu bolest necítíte – jen jsem si uvědomoval, že už nic nebude jako dřív.“| Zdroj: Steve McCurry Tibet, 2000. „Do Tibetu se vracím opakovaně. Dívku na obrázku jsem potkal na festivalu koní v jedné hodně malé vesničce na východě země. Okamžitě mě zaujaly její šperky a klobouk… vůbec je vždy úžasné vnímat, jak propracovaný styl mají lidé žijící v odlehlých oblastech, když přijde na oslavy.“| Zdroj: Steve McCurry Afghánistán, 1979. „Tuhle fotku jsem nazval Mudžáhidové pozorují ruský konvoj, je focena v Núristánu, tedy na severozápadě Afghánistánu. Víte, to bylo ještě dávno před tím, než si všichni tihle chlapi nechali narůst dlouhé vousy, všimněte si jejich vyholených tváří. V rukou mají opravdu efektivní zbraň proti Sovětské armádě, ze svých úkrytů v horách jí ostřelovali konvoje, které se snažily zásobovat předsunuté sovětské jednotky.“| Zdroj: Steve McCurry Jemen, 1997. „Shodou okolností jsem se zúčastnil jedné svatby v hlavním městě Jemenu San’á. Foťák jsem měl pochopitelně s sebou. Na snímku je chlapec, který po celodenní oslavě odchází se svým otcem a strýcem – jak patrno, je už hodně unavený.“| Zdroj: Steve McCurry Libanon, 1982. „Možná si o mně někdo bude myslet, že jsem bezcitný, ale tenhle snímek mi připomíná balet na pozadí války. Všude kolem je vystřílená munice. Děti však mají tu vlastnost, že si dokáží hrát kdekoli a vůbec nepřemýšlejí nad možným nebezpečím. Fotku jsem pořídil přímo před utečeneckým táborem v Bejrútu.“| Zdroj: Steve McCurry
