Mixér
3
/
10
Přehled fotografií
Zavřít
Klip týden Björk — Notget Je hezké vidět, že Björk jde stále dopředu a dělá „divné“ a kreativní věci, byť by mohla prostě už jen profitovat ze své úspěšné minulosti. Momentálně ji baví virtuální realita. Klip k písničce Notget (album Vulnicura), který tenhle měsíc dává do oběhu, je tak nabitý fantazií, že vydá za celovečerní pohádku. I když pro diváky dívající se na video jen v běžné 2D podobě na monitoru není zážitek úplně takový, jaký asi musel být na islandském festivalu Airwaves nebo na putovní VR výstavě Björk Digital, kde to bylo se vším všudy, pořád je to kouzelné.
|
Zdroj: Archív
Číslo týden 44 Určitou kuriozitou a dost možná i adeptem na zápis do knihy rekordů je nové album Luboše Andršta Time’s Arrow, jež vychází po 44 letech od doby, kdy začalo vznikat. Skladby, které nyní kytarista nahrál se současnými spoluhráči Vladimírem „Gumou“ Kulhánkem, Jiřím Zelenkou a Janem Holečkem, se měly v roce 1973 objevit na debutové desce skupiny Energit. Kvůli postupující normalizaci k jejímu vydání nedošlo. Splacený dluh je věnován původnímu baskytaristovi Vladimíru Padrůňkovi, jenž předčasně zemřel v roce 1991.
|
Zdroj: Archív
Problémový překlad na stupních vítězů? „Překlad obsahuje řadu jazykových chyb, záměn podmětů ve větě, významových posunů a dezinterpretací. V druhé části románu navíc roste frekvence vynechaných vět či celých odstavců.“ Úryvek z výborného doslovu překladatelky Petry Be-Ari zrovna nevyzývá k tomu, abyste si Vegetariánku (právě vyšla u nakladatelství Odeon), román korejské prozaičky Han Kang, ihned upalovali přečíst. A přesto díky tomu nepodařenému převodu absolventky cambridgeské univerzity Deborah Smithové, která se tou dobou učila korejsky ani ne pět let, získala Vegetariánka loni v květnu Mezinárodní Man Bookerovu cenu. Je to zajímavá sonda do nitra nepříliš známých kultur – a myslíme tím Jihokorejce i vegetariány.
|
Zdroj: Archív
Vtip týdne (podle Marka Douši) Když se dívám na kresbu Portugalce Vaska Gargala reagující na nedávný atentát v Egyptě, nenapadá mě lepší slovo než nepatřičný. Hieroglyfy jsme si zvykli spojovat se silnou a fascinující částí historie, s kolébkou lidstva, se vzdělaností. Přítomnost teroristy v téhle souvislosti naši představu nabourává. Vasco Gargalo se dopouští svatokrádeže a říká: Těm, kteří by rádi byli svatí, není svaté nic.
|
Zdroj: Archív
Psaní na blití Psát se dá leckde – třeba v letadle – a psát lze na cokoli – třeba na pytlík na zvratky. Přesně to dělal Nick Cave během severoamerického turné s kapelou The Bad Seeds v létě roku 2014. Jde o koláž z deníkových zápisků, úvah a písňových textů, kterou devětapadesátiletý muzikant a spisovatel napájí z tak rozličných inspiračních zdrojů, jakými jsou čínské či aztécké mýty či kultovní americké filmy. Název knihy je příznačný: Píseň z pytlíku na zvratky.
|
Zdroj: Archív
Sedm palců pro Plánované rodičovství Jako protest proti aktivitě některých zákonodárců, snažících se v USA omezit dotace pro nevládní organizaci Planned Parenthood, zabývající se sexuální osvětou a podporou plánovaného rodičovství, vznikla benefiční série nahrávek 7-inches for Planned Parenthood. Veškerý výtěžek z prodeje půjde právě této aktivitě a do projektu se postupně zapojují desítky muzikantů. Mezi prvními byli Foo Fighters, Björk, Chvrches, Bon Iver nebo St. Vincent.
|
Zdroj: Archív
ROCKOVÁ HVĚZDA BUFFALO BILL „Lokalita amfiteátru budila ohromující dojem. Na prostoru 370 x 70 metrů se mimo vlastní arénu nalézaly obrovské stany skladové i obytné pro asi 250 lidí: pět velkých, sedm středních, patnáct indiánských týpí a pětatřicet přístřešků menších velikostí.“ Tohle není popis turné rockové kapely, ale základního tábora show Buffalo Billa v Londýně roku 1887. Po jeho stopách se vydali v knize Když u nás byl Buffalo Bill Miroslav a Jaroslav Čvančarovi a jejich hlavní hrdina si pozornost zaslouží jako stopař i jako showman. Nás jistě zaujme, že mu pražští úředníci zakázali ve městě vystoupit, protože neměli dostatečně přišroubované židle. Máme podezření, že tihle úředníci stále žijí.
|
Zdroj: Archív
Máme, ale nedáme!? V úvodníku aktuálního literárního obtýdeníku Tvar si jeho šéfredaktor, básník Adam Borzič, stěžuje, že „ministerstvo letos díky náměstkyni Kateřině Kalistové přidělilo do sekce časopisů a akcí o 1,5 miliónu korun víc. Přesto řada žadatelů dostala stejnou dotaci jako vloni a někteří i menší. (…) Ministerská komise peníze nerozdělila, protože si je ,projekty nezasloužily‘, což šokovalo nejen paní náměstkyni…“ Naštěstí to není tak, že peníze spadnou do odpadkového koše. Komise prostě jen usoudila, že místo řekněme třiceti neznámých, o holou existenci bojujících a pro pár kamarádů psaných literárních časopisů/webů jich Češi mohou mít třeba šest. Dobře vedených – a náležitě financovaných.
|
Zdroj: Archív
Devadesát osm účinkujících. Dvaasedmdesát tisíc diváků na stadiónu ve Wembley. Čtyři a půl hodiny trvající akce, přenášená do osmasedmdesáti zemí, kde ji mohlo sledovat zhruba půldruhé miliardy lidí. (My v dodělávajícím Československu taky – kdo ten přenos, sakra, moderoval?). To jsou hrubá čísla vzpomínkového koncertu za Freddieho Mercuryho, jednu z největších monstrakcí svého druhu v dějinách popu. Jak už to tak bývá, hýřila patosem, nakupením hvězd i jejich nečekanými kombinacemi. A problémy: to když Metallica hned na začátek odpálila odposlechy. Poprvé a naposledy tu s Queen vystoupil David Bowie a naposledy i jejich basový muž John Deacon.
|
Zdroj: Archív
Je to zvláštní výjev: ruský mutant Colossus má na sobě v aktuálním čísle komiksu o superhrdinských X-Menech tričko s nápisem QS 5:51 – čímž odkazuje na pasáž v koránu, která bývá interpretována tak, že křesťan ani žid nemůže vládnout muslimům. Že by byl Colossus, ten starý soudruh, islamista? Ne; to jen kreslíř komiksu, indonéský muslim Ardian Syaf, do X-Menů propašoval svůj komentář k politické situaci ve své rodné Indonésii, kde je právě teď souzen za kacířství křesťanský guvernér Jakarty Ahok.
|
Zdroj: Archív
Zavřít