Provokatéři,kteří pohnuli světem

1/14
Zavřít
  • Les Zazous. Francouzský fanoušek swingu. Nekompromisní floutek, Zazou, který se s ničím nepáral a nějaká náckovská okupace Paříže mu byla šumák. Les Zazous ve svých dlouhých oblecích, tříčtvrtečních kalhotách a barevných ponožkách vysedávali po kavárnách, kde popíjeli své oblíbené pivko s grenadinovým džusem a provokovali okolí. Ačkoli ve Francii panoval za války přídělový systém, Les Zazous se provokativně vystavovali ve svém okázalém oblečení. Kromě nicnedělání ale prokazovali i velikánskou odvahu. Když museli Židé navléci pásek s hvězdou, Les Zazous jej solidárně navlékli taky – ­ovšem opatřený dodatečnými nápisy, jako Les Zazous anebo Swing. Někteří k hvězdě dokonce přidali i obličeje nabarvené na černo. Vichistický režim si takové provokace samozřejmě nenechal líbit. Začalo to bitím, týráním a skalpováním přímo na ulicích a končilo v pracovních táborech. Mimochodem, k Les Zazous se řadil i pozdější existencialista Boris Vian.
    Les Zazous. Francouzský fanoušek swingu. Nekompromisní floutek, Zazou, který se s ničím nepáral a nějaká náckovská okupace Paříže mu byla šumák. Les Zazous ve svých dlouhých oblecích, tříčtvrtečních kalhotách a barevných ponožkách vysedávali po kavárnách, kde popíjeli své oblíbené pivko s grenadinovým džusem a provokovali okolí. Ačkoli ve Francii panoval za války přídělový systém, Les Zazous se provokativně vystavovali ve svém okázalém oblečení. Kromě nicnedělání ale prokazovali i velikánskou odvahu. Když museli Židé navléci pásek s hvězdou, Les Zazous jej solidárně navlékli taky – ­ovšem opatřený dodatečnými nápisy, jako Les Zazous anebo Swing. Někteří k hvězdě dokonce přidali i obličeje nabarvené na černo. Vichistický režim si takové provokace samozřejmě nenechal líbit. Začalo to bitím, týráním a skalpováním přímo na ulicích a končilo v pracovních táborech. Mimochodem, k Les Zazous se řadil i pozdější existencialista Boris Vian.| Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Zoot suiteři. Bizarní široký oblek zvaný zoot suit spojoval americké fanoušky swingu – zoot suitery. Tento komický oděv se stal asi nejviditelnějším symbolem jazzového rebela čtyřicátých let. Klaunové, říkával o jeho nositelích Malcolm X, ale sám k nim svého času taky přilnul. Zatímco ve světě zuřila válka, v amerických velkoměstech se procházeli tito výstřední floutkové, většinou Afroameričané, Hispánci, ale také Filipínci, Italové a příslušníci dalších etnických menšin. Stávalo se, že zoot suiteři byli veřejně biti, zesměšňováni a za dohledu mužů zákona občas i lynčováni. To vše pod rouškou nedostatečného vlastenectví – ve skutečnosti však jenom proto, že byli krapet „jiní“ – a o barvu pleti šlo až v druhém případě.
    Zoot suiteři. Bizarní široký oblek zvaný zoot suit spojoval americké fanoušky swingu – zoot suitery. Tento komický oděv se stal asi nejviditelnějším symbolem jazzového rebela čtyřicátých let. Klaunové, říkával o jeho nositelích Malcolm X, ale sám k nim svého času taky přilnul. Zatímco ve světě zuřila válka, v amerických velkoměstech se procházeli tito výstřední floutkové, většinou Afroameričané, Hispánci, ale také Filipínci, Italové a příslušníci dalších etnických menšin. Stávalo se, že zoot suiteři byli veřejně biti, zesměšňováni a za dohledu mužů zákona občas i lynčováni. To vše pod rouškou nedostatečného vlastenectví – ve skutečnosti však jenom proto, že byli krapet „jiní“ – a o barvu pleti šlo až v druhém případě.| Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Teddy boys. Vyrojili se v poválečné Británii, kdy ekonomika rostla, ale prostředí zůstávalo strnulé a šedivé. Se svými kokrhely na hlavě, dlouhým „edwardovským“ sakem a zálibou v americké hudbě si koledovali o skandál. Teddyové měli nemilou pověst mladých gaunerů a později i rasistů, protože to byli oni, kdo si koncem padesátých let vyšlápl na první přistěhovalce z někdejších britských držav v Karibiku (následné protirasistické pochody daly vzniknout slavnému londýnskému karnevalu ve čtvrti Notting Hill, jenž funguje dodnes). Na fotografii máme partičku Teddy boys z druhé poloviny sedmdesátek, z doby, kdy se rozhořel obří revival a nová generace celý vzhled posunula ještě o kus dál. Asi i proto, aby se ubránila výpadům punkerů, s nimiž byli tito teďáci často na nože.
    Teddy boys. Vyrojili se v poválečné Británii, kdy ekonomika rostla, ale prostředí zůstávalo strnulé a šedivé. Se svými kokrhely na hlavě, dlouhým „edwardovským“ sakem a zálibou v americké hudbě si koledovali o skandál. Teddyové měli nemilou pověst mladých gaunerů a později i rasistů, protože to byli oni, kdo si koncem padesátých let vyšlápl na první přistěhovalce z někdejších britských držav v Karibiku (následné protirasistické pochody daly vzniknout slavnému londýnskému karnevalu ve čtvrti Notting Hill, jenž funguje dodnes). Na fotografii máme partičku Teddy boys z druhé poloviny sedmdesátek, z doby, kdy se rozhořel obří revival a nová generace celý vzhled posunula ještě o kus dál. Asi i proto, aby se ubránila výpadům punkerů, s nimiž byli tito teďáci často na nože.| Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Mods. Začátkem šedesátých let hudební průmysl v Británii pracoval na plné obrátky. Svou stylotvorností, vtipem a kvalitou začal udávat směr. Pozici nejstylovější britské subkultury teddyboyům zabrali elegantní floutci zvaní mods. Vlasy středně dlouhé a přísně sčesané dopředu, elegantní trojknoflíkové obleky šité podle italských módních žurnálů a skryté pod americkou vojenskou bundu (M-51 parka), zúžené kalhoty, pečlivě naleštěná obuv do špičky a nezbytný skútr Vespa nebo Lambretta s hromadou ozdobných zrcátek – tak vypadal nejmódnější styl, jenž připravil půdu pro celosvětovou britskou hudební invazi, beatlemanii a éru swingujícího Londýna.
    Mods. Začátkem šedesátých let hudební průmysl v Británii pracoval na plné obrátky. Svou stylotvorností, vtipem a kvalitou začal udávat směr. Pozici nejstylovější britské subkultury teddyboyům zabrali elegantní floutci zvaní mods. Vlasy středně dlouhé a přísně sčesané dopředu, elegantní trojknoflíkové obleky šité podle italských módních žurnálů a skryté pod americkou vojenskou bundu (M-51 parka), zúžené kalhoty, pečlivě naleštěná obuv do špičky a nezbytný skútr Vespa nebo Lambretta s hromadou ozdobných zrcátek – tak vypadal nejmódnější styl, jenž připravil půdu pro celosvětovou britskou hudební invazi, beatlemanii a éru swingujícího Londýna. | Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Surfaři. Existovali surfaři a surfaři. Ti první čekali na svou dokonalou vlnu v sepětí s přírodou. Druzí pařili na plážových večírcích a jejich kontakt se surfem byl prostě jenom takový, že se s ním tahali po boku, případně jim čouhal z kufru auta. Na rozkvětu surfingu coby životního stylu v první polovině šedesátých let se výrazně podepsala populární kultura. Soundtrack k plážovým parties poskytli například Dick Dale s kapelou Del-tones, a hlavně The Beach Boys, kteří se stali symbolem surfařů (třebaže surfoval údajně jenom jeden člen kapely). O obřím vlivu surfingu svědčí i to, že za jednu z nejslavnějších surfařských kapel platili The Thrasmen, pocházející z Minneapolisu na americkém Středozápadě. Tedy z vnitrozemského státu s obřími prériemi, kde v zimním období teploty běžně klesají pod dvacet stupňů pod nulu.
    Surfaři. Existovali surfaři a surfaři. Ti první čekali na svou dokonalou vlnu v sepětí s přírodou. Druzí pařili na plážových večírcích a jejich kontakt se surfem byl prostě jenom takový, že se s ním tahali po boku, případně jim čouhal z kufru auta. Na rozkvětu surfingu coby životního stylu v první polovině šedesátých let se výrazně podepsala populární kultura. Soundtrack k plážovým parties poskytli například Dick Dale s kapelou Del-tones, a hlavně The Beach Boys, kteří se stali symbolem surfařů (třebaže surfoval údajně jenom jeden člen kapely). O obřím vlivu surfingu svědčí i to, že za jednu z nejslavnějších surfařských kapel platili The Thrasmen, pocházející z Minneapolisu na americkém Středozápadě. Tedy z vnitrozemského státu s obřími prériemi, kde v zimním období teploty běžně klesají pod dvacet stupňů pod nulu.| Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • 2 Tone / Ska. Seznamte se se známými postavičkami londýnských ulic začátku osmdesátých let – dvojčaty jménem Chuka a Dubem. Takto je vyfotila slavná kronikářka subkultur Janette Beckmanová. Jejich černobílé oblečení je charakteristické pro tehdejší fanoušky ska hudby. Barvy symbolizovaly jednotu mezi bělošskými a černošskými kulturami. Později tahle myšlenka dostala zabrat, když ska hudbu přijali za svou i rasističtí skinheadi. Na koncertech ska kapel se mezi ultralevicovými a ultrapravicovými fans bojovalo jako o život (často i doslova). Jamajské ska a rocksteady zapustily v Británii kořeny už v padesátých letech díky mohutné přistěhovalecké vlně z Karibiku. Začátkem osmdesátek došlo k mohutnému revivalu, jemuž se často říká zjednodušeně 2 Tone, a to podle stejnojmenného labelu Jerryho Dammerse z vůdčí ska úderky The Specials. Vizuálním symbolem hnutí se stala černobílá kostka, co se oblékání týká, fanoušci ska přijali za svůj styl mods a skinheads.
    2 Tone / Ska. Seznamte se se známými postavičkami londýnských ulic začátku osmdesátých let – dvojčaty jménem Chuka a Dubem. Takto je vyfotila slavná kronikářka subkultur Janette Beckmanová. Jejich černobílé oblečení je charakteristické pro tehdejší fanoušky ska hudby. Barvy symbolizovaly jednotu mezi bělošskými a černošskými kulturami. Později tahle myšlenka dostala zabrat, když ska hudbu přijali za svou i rasističtí skinheadi. Na koncertech ska kapel se mezi ultralevicovými a ultrapravicovými fans bojovalo jako o život (často i doslova). Jamajské ska a rocksteady zapustily v Británii kořeny už v padesátých letech díky mohutné přistěhovalecké vlně z Karibiku. Začátkem osmdesátek došlo k mohutnému revivalu, jemuž se často říká zjednodušeně 2 Tone, a to podle stejnojmenného labelu Jerryho Dammerse z vůdčí ska úderky The Specials. Vizuálním symbolem hnutí se stala černobílá kostka, co se oblékání týká, fanoušci ska přijali za svůj styl mods a skinheads. | Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Skinheads. Je zajímavé, s jak vysokou mírou nepochopení a mediálního překrucování se dlouho potýkali holohlaví skinheads. Čím to je, že tak vizuálně bohatá subkultura, která vznikla na pozadí takřka ukázkové rasové rozmanitosti, skončila jako symbol hajlujícího neonacismu? Třebaže v posledním desetiletí se skinheadi postupně zbavují nelichotivých přídomků, u hodně lidí stejně pořád vítězí rovnítko skinhead=nácek. A není to tak. Skinheadská subkultura vznikla z fascinace jamajskými rabiáty Rude boys. První skinheadi z konce šedesátých let nosili martensky a kšandy a ohrnuté džíny a kostkované košile s krátkým rukávem. Byli mezi nimi běloši i černoši (pravda, nikdy Indové a Pákistánci, kteří jim zrovna „kradli“ práci). První skinheads působili oproti dominantní vlasaté mládeži jako mimozemšťané. Škoda jen, že později jim nekompromisní vizuální styl „šlohli“ pravicoví extremisté. Ti definitivně utřeli poté, co skinheadský look převzala za svůj část gay komunity.
    Skinheads. Je zajímavé, s jak vysokou mírou nepochopení a mediálního překrucování se dlouho potýkali holohlaví skinheads. Čím to je, že tak vizuálně bohatá subkultura, která vznikla na pozadí takřka ukázkové rasové rozmanitosti, skončila jako symbol hajlujícího neonacismu? Třebaže v posledním desetiletí se skinheadi postupně zbavují nelichotivých přídomků, u hodně lidí stejně pořád vítězí rovnítko skinhead=nácek. A není to tak. Skinheadská subkultura vznikla z fascinace jamajskými rabiáty Rude boys. První skinheadi z konce šedesátých let nosili martensky a kšandy a ohrnuté džíny a kostkované košile s krátkým rukávem. Byli mezi nimi běloši i černoši (pravda, nikdy Indové a Pákistánci, kteří jim zrovna „kradli“ práci). První skinheads působili oproti dominantní vlasaté mládeži jako mimozemšťané. Škoda jen, že později jim nekompromisní vizuální styl „šlohli“ pravicoví extremisté. Ti definitivně utřeli poté, co skinheadský look převzala za svůj část gay komunity. | Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Northern Soul. Tato taneční scéna se etablovala v sedmdesátých letech v městech severní Anglie. Byla příkladným opakem tehdejšího diska. Vybíraví dýdžejové nehráli nejnovější disco hitovky, ale obskurní soulové nahrávky ze 60. let, jež ani nepronikly do hitparád. Návštěvníci akcí netancovali v páru a northernsoulový klub rozhodně nefungoval jako páteční seznamka pro hrstku opilých nadrženců. Ba naopak – byla to skoro až nábožná celebrace pod rouškou amfetaminů, kde tanečníci předváděli své piruety a další bizarní výkruty a naplno se oddávali hudbě. Northern soul byl naprostý underground, jenž šel mimo veškeré tehdejší proudy. Jádro kmene tvořili bývalí mods, kteří milovali americký soul. Jejich poznávacím znamením se staly široké kalhoty končící nad kotníky. Mimo­chodem, northernsoulové večírky – All-nighters – se pořádají i dnes a mají hodně fanoušků také u nás.
    Northern Soul. Tato taneční scéna se etablovala v sedmdesátých letech v městech severní Anglie. Byla příkladným opakem tehdejšího diska. Vybíraví dýdžejové nehráli nejnovější disco hitovky, ale obskurní soulové nahrávky ze 60. let, jež ani nepronikly do hitparád. Návštěvníci akcí netancovali v páru a northernsoulový klub rozhodně nefungoval jako páteční seznamka pro hrstku opilých nadrženců. Ba naopak – byla to skoro až nábožná celebrace pod rouškou amfetaminů, kde tanečníci předváděli své piruety a další bizarní výkruty a naplno se oddávali hudbě. Northern soul byl naprostý underground, jenž šel mimo veškeré tehdejší proudy. Jádro kmene tvořili bývalí mods, kteří milovali americký soul. Jejich poznávacím znamením se staly široké kalhoty končící nad kotníky. Mimo­chodem, northernsoulové večírky – All-nighters – se pořádají i dnes a mají hodně fanoušků také u nás.| Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Hip hop. Pro módní kmeny platí, že se jejich vizuální styl tvořil přímo na ulici. Hiphopová scéna je přímo kvintesencí pouličního odívání. Kořeny hip hopu začínají ve druhé polovině sedmdesátek v New Yorku. Z okrajové subkultury ulic jižního Bronxu se postupně vybudoval miliardový průmysl, bez něhož by se dnešní hudební šoubyznys neobešel. První módní podoba hip hopu byla dost odlišná od všech pozdějších stylových klišé – hodně kopírovala „gangsterský“ funk a disco. Netrvalo ale dlouho a mezi B-boys a B-girls se vyklubala známá sportovní image – teplákovky, značkové tenisky a různé pokrývky hlavy, které měly taky praktické využití při tanečních otočkách na hlavě. V běhu třiceti let styl kmene zažil různé převraty – militantním lookem počínaje přes kalhoty u kolen až po adoraci prémiových italských brandů. Ale u teplákovek to vždycky začíná i končí.
    Hip hop. Pro módní kmeny platí, že se jejich vizuální styl tvořil přímo na ulici. Hiphopová scéna je přímo kvintesencí pouličního odívání. Kořeny hip hopu začínají ve druhé polovině sedmdesátek v New Yorku. Z okrajové subkultury ulic jižního Bronxu se postupně vybudoval miliardový průmysl, bez něhož by se dnešní hudební šoubyznys neobešel. První módní podoba hip hopu byla dost odlišná od všech pozdějších stylových klišé – hodně kopírovala „gangsterský“ funk a disco. Netrvalo ale dlouho a mezi B-boys a B-girls se vyklubala známá sportovní image – teplákovky, značkové tenisky a různé pokrývky hlavy, které měly taky praktické využití při tanečních otočkách na hlavě. V běhu třiceti let styl kmene zažil různé převraty – militantním lookem počínaje přes kalhoty u kolen až po adoraci prémiových italských brandů. Ale u teplákovek to vždycky začíná i končí.| Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Punk. Co byl punk? Politický protest? Vzpoura mladých proti starým? Proti establishmentu? Ano, ale až o pár let později, s nástupem street-punku. V době, kdy původní punkeři tento kmen dávno opustili. Na této fotce jsou skuteční první punks. Vpravo je návrhářka Vivienne Westwoodová, uprostřed Soo Cat Woman (občas prý jezdí za kámoši do Prahy) a vlevo pomalovaná Jordan. Fotka z roku 1976. Všechny tři patří k punkovým ikonám. Vivienne punk de facto navrhla, její tehdejší manžel Malcolm McLaren jej vymyslel a marketingově využil. To vše (ne)jenom kvůli propagaci jejich luxusního butiku s předraženým oblečením, jež si žádný pankáč nemohl dovolit. Všechno bylo perfektně umělecky nakašírované. Efekt dokonalý. Ještě jedna pravda o punku: prvními punkery byli studenti z uměleckých škol a výstřední gayové. Jo – a ten křivák, jejž na sobě míval Sid Vicious, to byla značka Lewis Leathers, která své bundy prodává okolo 1000 liber. Dokonalý punk!
    Punk. Co byl punk? Politický protest? Vzpoura mladých proti starým? Proti establishmentu? Ano, ale až o pár let později, s nástupem street-punku. V době, kdy původní punkeři tento kmen dávno opustili. Na této fotce jsou skuteční první punks. Vpravo je návrhářka Vivienne Westwoodová, uprostřed Soo Cat Woman (občas prý jezdí za kámoši do Prahy) a vlevo pomalovaná Jordan. Fotka z roku 1976. Všechny tři patří k punkovým ikonám. Vivienne punk de facto navrhla, její tehdejší manžel Malcolm McLaren jej vymyslel a marketingově využil. To vše (ne)jenom kvůli propagaci jejich luxusního butiku s předraženým oblečením, jež si žádný pankáč nemohl dovolit. Všechno bylo perfektně umělecky nakašírované. Efekt dokonalý. Ještě jedna pravda o punku: prvními punkery byli studenti z uměleckých škol a výstřední gayové. Jo – a ten křivák, jejž na sobě míval Sid Vicious, to byla značka Lewis Leathers, která své bundy prodává okolo 1000 liber. Dokonalý punk!| Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Gotici. Tento módní kmen vznikl spíš z recese, o to víc překvapuje, jak je populární dodnes. Středobodem světa prvních gotiků byl londýnský klub Batcave, který se rychle ukázal být víc než jen alternativou pro tehdejší novoromantické pařby. Na parketu se střídaly hordy výstředních gayů s osobnostmi jako Siouxsie Sioux, Robert Smith a Marc Almond. K ústředním postavám klubu patřila gotická kapela Specimen, jež měla přímo v prostorách zkušebnu. Tváří kapely a celého původního gotického hnutí byl basák Johnny Slut. Tento elitní gotik s hororovým vzezřením v běhu let přešaltoval do pozdějšího kmene tanečních raverů a v minulém desetiletí chytil nový dech pořádáním veselé klubové noci Nag Nag Nag, s níž obkroužil svět. Gotika a gotický rock nikdy nepatřily mezi vyloženě cool módní kmeny, ale vytrvalost této scény je příkladná.
    Gotici. Tento módní kmen vznikl spíš z recese, o to víc překvapuje, jak je populární dodnes. Středobodem světa prvních gotiků byl londýnský klub Batcave, který se rychle ukázal být víc než jen alternativou pro tehdejší novoromantické pařby. Na parketu se střídaly hordy výstředních gayů s osobnostmi jako Siouxsie Sioux, Robert Smith a Marc Almond. K ústředním postavám klubu patřila gotická kapela Specimen, jež měla přímo v prostorách zkušebnu. Tváří kapely a celého původního gotického hnutí byl basák Johnny Slut. Tento elitní gotik s hororovým vzezřením v běhu let přešaltoval do pozdějšího kmene tanečních raverů a v minulém desetiletí chytil nový dech pořádáním veselé klubové noci Nag Nag Nag, s níž obkroužil svět. Gotika a gotický rock nikdy nepatřily mezi vyloženě cool módní kmeny, ale vytrvalost této scény je příkladná.| Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Novoromantici. Byli pop-kultem v krystalicky nejčistší podobě. Jejich styl definoval popkulturu celých osmdesátek a ovlivňuje ji dodnes. Koncem roku 1977 byl punk skoro mrtvý, hudebně, ale i vizuálně. Kalhoty z PVC se prodávaly v britských obchoďácích. Nejmódnější punkeři začali tvořit nové kmeny. A zatímco punk změnil kurs a proměnil se v politický protest, jeho původní styloví proponenti vybudovali scénu, jež mu byla dokonalým protikladem. Pro novoromantismus platilo, že nosit se smí cokoli, co je krutě stylové, elegantní, opulentní a svým způsobem bizarní. Glamourem uchvácení jedinci, kteří se bavili na večírcích v zásadním londýnském klubu Blitz, utvořili silnou vizuální ekipu, jež postupně zrodila Spandau Ballet, Culture Club, Visage a desítky dalších. Svět popu pokropili živou vodou a pop-music zase byla zajímavá.
    Novoromantici. Byli pop-kultem v krystalicky nejčistší podobě. Jejich styl definoval popkulturu celých osmdesátek a ovlivňuje ji dodnes. Koncem roku 1977 byl punk skoro mrtvý, hudebně, ale i vizuálně. Kalhoty z PVC se prodávaly v britských obchoďácích. Nejmódnější punkeři začali tvořit nové kmeny. A zatímco punk změnil kurs a proměnil se v politický protest, jeho původní styloví proponenti vybudovali scénu, jež mu byla dokonalým protikladem. Pro novoromantismus platilo, že nosit se smí cokoli, co je krutě stylové, elegantní, opulentní a svým způsobem bizarní. Glamourem uchvácení jedinci, kteří se bavili na večírcích v zásadním londýnském klubu Blitz, utvořili silnou vizuální ekipu, jež postupně zrodila Spandau Ballet, Culture Club, Visage a desítky dalších. Svět popu pokropili živou vodou a pop-music zase byla zajímavá. | Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Japonská ulice. Stylotvorné kreace mladých lidí z japonských ulic nemají v dnešním módním světě srovnání. Japonci často přebírají západní fenomény, ale přetvoří je k obrazu svému, až ve výsledku vznikne cosi docela nového, z pohledu Evropana či Američana naprosto extrémního. Když se v západním světě nosí široké kalhoty, v Japonsku se nosí ještě širší, když je v módě červená, červení se v zemi vycházejícího slunce úplně všechno. Postupně se díky tomuto přístupu vytváří nový, svébytný a originální svět. O výstředních módních kreacích z Japonska se mluví hlavně od devadesátých let, a to v souvislosti s módními kmeny z tokijské čtvrti Haradžuku. Tamější ulice slouží jako přehlídková mola pro mladé lidi oblečené jako postavičky z manga, brutální lolitky, princezny s dredy či kreativní „Salon Boys“. K mým oblíbeným se řadí módní kmen ganguro („černá tvář“) – tábor dívek, jenž vyhnal do extrému vzhled opálené kalifornské blondýny.
    Japonská ulice. Stylotvorné kreace mladých lidí z japonských ulic nemají v dnešním módním světě srovnání. Japonci často přebírají západní fenomény, ale přetvoří je k obrazu svému, až ve výsledku vznikne cosi docela nového, z pohledu Evropana či Američana naprosto extrémního. Když se v západním světě nosí široké kalhoty, v Japonsku se nosí ještě širší, když je v módě červená, červení se v zemi vycházejícího slunce úplně všechno. Postupně se díky tomuto přístupu vytváří nový, svébytný a originální svět. O výstředních módních kreacích z Japonska se mluví hlavně od devadesátých let, a to v souvislosti s módními kmeny z tokijské čtvrti Haradžuku. Tamější ulice slouží jako přehlídková mola pro mladé lidi oblečené jako postavičky z manga, brutální lolitky, princezny s dredy či kreativní „Salon Boys“. K mým oblíbeným se řadí módní kmen ganguro („černá tvář“) – tábor dívek, jenž vyhnal do extrému vzhled opálené kalifornské blondýny.| Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
  • Sapeuři. Ve světě módních kmenů platí dva extrémy – jedním je působit co nejluxusněji, druhým pravý opak. Je to i trochu kastovní záležitost. Středostavovští studenti se oblékají do vintage oblečení (beatnici a hippies), mládež z majetkově slabších vrstev chce vypadat a za oblečení utrácí i několik výplat (zoot suiteři či Teddy boys). A do toho existují afričtí sapeuři. Není divu, že svět před pár lety šokovaly snímky ostrých konžských gentlemanů, kteří se ve svých opulentních oblecích na míru producírují po hustých slumech hlavního města Brazzaville. Sapeurská pravidla oblékání přikazují mít na sobě najednou maximálně tři barvy (včetně bílé). Ze saka vykukuje kapesníček, v ruce se nese vycházková hůlka a nezbytná je i pečlivá úprava zevnějšku, ačkoli v zemi jsou omezené zásoby vody. Říká se tomu „sapologie“ a ta se předává z generace na generaci od dob sluhů z dvacátých let, kteří napodobovali francouzské kolonisty, ale nosili jejich styl v co nejvýstřednější podobě.
    Sapeuři. Ve světě módních kmenů platí dva extrémy – jedním je působit co nejluxusněji, druhým pravý opak. Je to i trochu kastovní záležitost. Středostavovští studenti se oblékají do vintage oblečení (beatnici a hippies), mládež z majetkově slabších vrstev chce vypadat a za oblečení utrácí i několik výplat (zoot suiteři či Teddy boys). A do toho existují afričtí sapeuři. Není divu, že svět před pár lety šokovaly snímky ostrých konžských gentlemanů, kteří se ve svých opulentních oblecích na míru producírují po hustých slumech hlavního města Brazzaville. Sapeurská pravidla oblékání přikazují mít na sobě najednou maximálně tři barvy (včetně bílé). Ze saka vykukuje kapesníček, v ruce se nese vycházková hůlka a nezbytná je i pečlivá úprava zevnějšku, ačkoli v zemi jsou omezené zásoby vody. Říká se tomu „sapologie“ a ta se předává z generace na generaci od dob sluhů z dvacátých let, kteří napodobovali francouzské kolonisty, ale nosili jejich styl v co nejvýstřednější podobě. | Zdroj: Repro z knihy Caroline Youngové Módní kmeny
Les Zazous. Francouzský fanoušek swingu. Nekompromisní floutek, Zazou, který se s ničím nepáral a nějaká náckovská okupace Paříže mu byla šumák. Les Zazous ve svých dlouhých oblecích, tříčtvrtečních kalhotách a barevných ponožkách vysedávali po kavárnách, kde popíjeli své oblíbené pivko s grenadinovým džusem a provokovali okolí. Ačkoli ve Francii panoval za války přídělový systém, Les Zazous se provokativně vystavovali ve svém okázalém oblečení. Kromě nicnedělání ale prokazovali i velikánskou odvahu. Když museli Židé navléci pásek s hvězdou, Les Zazous jej solidárně navlékli taky – ­ovšem opatřený dodatečnými nápisy, jako Les Zazous anebo Swing. Někteří k hvězdě dokonce přidali i obličeje nabarvené na černo. Vichistický režim si takové provokace samozřejmě nenechal líbit. Začalo to bitím, týráním a skalpováním přímo na ulicích a končilo v pracovních táborech. Mimochodem, k Les Zazous se řadil i pozdější existencialista Boris Vian.
Zoot suiteři. Bizarní široký oblek zvaný zoot suit spojoval americké fanoušky swingu – zoot suitery. Tento komický oděv se stal asi nejviditelnějším symbolem jazzového rebela čtyřicátých let. Klaunové, říkával o jeho nositelích Malcolm X, ale sám k nim svého času taky přilnul. Zatímco ve světě zuřila válka, v amerických velkoměstech se procházeli tito výstřední floutkové, většinou Afroameričané, Hispánci, ale také Filipínci, Italové a příslušníci dalších etnických menšin. Stávalo se, že zoot suiteři byli veřejně biti, zesměšňováni a za dohledu mužů zákona občas i lynčováni. To vše pod rouškou nedostatečného vlastenectví – ve skutečnosti však jenom proto, že byli krapet „jiní“ – a o barvu pleti šlo až v druhém případě.
Teddy boys. Vyrojili se v poválečné Británii, kdy ekonomika rostla, ale prostředí zůstávalo strnulé a šedivé. Se svými kokrhely na hlavě, dlouhým „edwardovským“ sakem a zálibou v americké hudbě si koledovali o skandál. Teddyové měli nemilou pověst mladých gaunerů a později i rasistů, protože to byli oni, kdo si koncem padesátých let vyšlápl na první přistěhovalce z někdejších britských držav v Karibiku (následné protirasistické pochody daly vzniknout slavnému londýnskému karnevalu ve čtvrti Notting Hill, jenž funguje dodnes). Na fotografii máme partičku Teddy boys z druhé poloviny sedmdesátek, z doby, kdy se rozhořel obří revival a nová generace celý vzhled posunula ještě o kus dál. Asi i proto, aby se ubránila výpadům punkerů, s nimiž byli tito teďáci často na nože.
Mods. Začátkem šedesátých let hudební průmysl v Británii pracoval na plné obrátky. Svou stylotvorností, vtipem a kvalitou začal udávat směr. Pozici nejstylovější britské subkultury teddyboyům zabrali elegantní floutci zvaní mods. Vlasy středně dlouhé a přísně sčesané dopředu, elegantní trojknoflíkové obleky šité podle italských módních žurnálů a skryté pod americkou vojenskou bundu (M-51 parka), zúžené kalhoty, pečlivě naleštěná obuv do špičky a nezbytný skútr Vespa nebo Lambretta s hromadou ozdobných zrcátek – tak vypadal nejmódnější styl, jenž připravil půdu pro celosvětovou britskou hudební invazi, beatlemanii a éru swingujícího Londýna.
Surfaři. Existovali surfaři a surfaři. Ti první čekali na svou dokonalou vlnu v sepětí s přírodou. Druzí pařili na plážových večírcích a jejich kontakt se surfem byl prostě jenom takový, že se s ním tahali po boku, případně jim čouhal z kufru auta. Na rozkvětu surfingu coby životního stylu v první polovině šedesátých let se výrazně podepsala populární kultura. Soundtrack k plážovým parties poskytli například Dick Dale s kapelou Del-tones, a hlavně The Beach Boys, kteří se stali symbolem surfařů (třebaže surfoval údajně jenom jeden člen kapely). O obřím vlivu surfingu svědčí i to, že za jednu z nejslavnějších surfařských kapel platili The Thrasmen, pocházející z Minneapolisu na americkém Středozápadě. Tedy z vnitrozemského státu s obřími prériemi, kde v zimním období teploty běžně klesají pod dvacet stupňů pod nulu.
2 Tone / Ska. Seznamte se se známými postavičkami londýnských ulic začátku osmdesátých let – dvojčaty jménem Chuka a Dubem. Takto je vyfotila slavná kronikářka subkultur Janette Beckmanová. Jejich černobílé oblečení je charakteristické pro tehdejší fanoušky ska hudby. Barvy symbolizovaly jednotu mezi bělošskými a černošskými kulturami. Později tahle myšlenka dostala zabrat, když ska hudbu přijali za svou i rasističtí skinheadi. Na koncertech ska kapel se mezi ultralevicovými a ultrapravicovými fans bojovalo jako o život (často i doslova). Jamajské ska a rocksteady zapustily v Británii kořeny už v padesátých letech díky mohutné přistěhovalecké vlně z Karibiku. Začátkem osmdesátek došlo k mohutnému revivalu, jemuž se často říká zjednodušeně 2 Tone, a to podle stejnojmenného labelu Jerryho Dammerse z vůdčí ska úderky The Specials. Vizuálním symbolem hnutí se stala černobílá kostka, co se oblékání týká, fanoušci ska přijali za svůj styl mods a skinheads.
Skinheads. Je zajímavé, s jak vysokou mírou nepochopení a mediálního překrucování se dlouho potýkali holohlaví skinheads. Čím to je, že tak vizuálně bohatá subkultura, která vznikla na pozadí takřka ukázkové rasové rozmanitosti, skončila jako symbol hajlujícího neonacismu? Třebaže v posledním desetiletí se skinheadi postupně zbavují nelichotivých přídomků, u hodně lidí stejně pořád vítězí rovnítko skinhead=nácek. A není to tak. Skinheadská subkultura vznikla z fascinace jamajskými rabiáty Rude boys. První skinheadi z konce šedesátých let nosili martensky a kšandy a ohrnuté džíny a kostkované košile s krátkým rukávem. Byli mezi nimi běloši i černoši (pravda, nikdy Indové a Pákistánci, kteří jim zrovna „kradli“ práci). První skinheads působili oproti dominantní vlasaté mládeži jako mimozemšťané. Škoda jen, že později jim nekompromisní vizuální styl „šlohli“ pravicoví extremisté. Ti definitivně utřeli poté, co skinheadský look převzala za svůj část gay komunity.
Northern Soul. Tato taneční scéna se etablovala v sedmdesátých letech v městech severní Anglie. Byla příkladným opakem tehdejšího diska. Vybíraví dýdžejové nehráli nejnovější disco hitovky, ale obskurní soulové nahrávky ze 60. let, jež ani nepronikly do hitparád. Návštěvníci akcí netancovali v páru a northernsoulový klub rozhodně nefungoval jako páteční seznamka pro hrstku opilých nadrženců. Ba naopak – byla to skoro až nábožná celebrace pod rouškou amfetaminů, kde tanečníci předváděli své piruety a další bizarní výkruty a naplno se oddávali hudbě. Northern soul byl naprostý underground, jenž šel mimo veškeré tehdejší proudy. Jádro kmene tvořili bývalí mods, kteří milovali americký soul. Jejich poznávacím znamením se staly široké kalhoty končící nad kotníky. Mimo­chodem, northernsoulové večírky – All-nighters – se pořádají i dnes a mají hodně fanoušků také u nás.
Hip hop. Pro módní kmeny platí, že se jejich vizuální styl tvořil přímo na ulici. Hiphopová scéna je přímo kvintesencí pouličního odívání. Kořeny hip hopu začínají ve druhé polovině sedmdesátek v New Yorku. Z okrajové subkultury ulic jižního Bronxu se postupně vybudoval miliardový průmysl, bez něhož by se dnešní hudební šoubyznys neobešel. První módní podoba hip hopu byla dost odlišná od všech pozdějších stylových klišé – hodně kopírovala „gangsterský“ funk a disco. Netrvalo ale dlouho a mezi B-boys a B-girls se vyklubala známá sportovní image – teplákovky, značkové tenisky a různé pokrývky hlavy, které měly taky praktické využití při tanečních otočkách na hlavě. V běhu třiceti let styl kmene zažil různé převraty – militantním lookem počínaje přes kalhoty u kolen až po adoraci prémiových italských brandů. Ale u teplákovek to vždycky začíná i končí.
Punk. Co byl punk? Politický protest? Vzpoura mladých proti starým? Proti establishmentu? Ano, ale až o pár let později, s nástupem street-punku. V době, kdy původní punkeři tento kmen dávno opustili. Na této fotce jsou skuteční první punks. Vpravo je návrhářka Vivienne Westwoodová, uprostřed Soo Cat Woman (občas prý jezdí za kámoši do Prahy) a vlevo pomalovaná Jordan. Fotka z roku 1976. Všechny tři patří k punkovým ikonám. Vivienne punk de facto navrhla, její tehdejší manžel Malcolm McLaren jej vymyslel a marketingově využil. To vše (ne)jenom kvůli propagaci jejich luxusního butiku s předraženým oblečením, jež si žádný pankáč nemohl dovolit. Všechno bylo perfektně umělecky nakašírované. Efekt dokonalý. Ještě jedna pravda o punku: prvními punkery byli studenti z uměleckých škol a výstřední gayové. Jo – a ten křivák, jejž na sobě míval Sid Vicious, to byla značka Lewis Leathers, která své bundy prodává okolo 1000 liber. Dokonalý punk!
Gotici. Tento módní kmen vznikl spíš z recese, o to víc překvapuje, jak je populární dodnes. Středobodem světa prvních gotiků byl londýnský klub Batcave, který se rychle ukázal být víc než jen alternativou pro tehdejší novoromantické pařby. Na parketu se střídaly hordy výstředních gayů s osobnostmi jako Siouxsie Sioux, Robert Smith a Marc Almond. K ústředním postavám klubu patřila gotická kapela Specimen, jež měla přímo v prostorách zkušebnu. Tváří kapely a celého původního gotického hnutí byl basák Johnny Slut. Tento elitní gotik s hororovým vzezřením v běhu let přešaltoval do pozdějšího kmene tanečních raverů a v minulém desetiletí chytil nový dech pořádáním veselé klubové noci Nag Nag Nag, s níž obkroužil svět. Gotika a gotický rock nikdy nepatřily mezi vyloženě cool módní kmeny, ale vytrvalost této scény je příkladná.
Novoromantici. Byli pop-kultem v krystalicky nejčistší podobě. Jejich styl definoval popkulturu celých osmdesátek a ovlivňuje ji dodnes. Koncem roku 1977 byl punk skoro mrtvý, hudebně, ale i vizuálně. Kalhoty z PVC se prodávaly v britských obchoďácích. Nejmódnější punkeři začali tvořit nové kmeny. A zatímco punk změnil kurs a proměnil se v politický protest, jeho původní styloví proponenti vybudovali scénu, jež mu byla dokonalým protikladem. Pro novoromantismus platilo, že nosit se smí cokoli, co je krutě stylové, elegantní, opulentní a svým způsobem bizarní. Glamourem uchvácení jedinci, kteří se bavili na večírcích v zásadním londýnském klubu Blitz, utvořili silnou vizuální ekipu, jež postupně zrodila Spandau Ballet, Culture Club, Visage a desítky dalších. Svět popu pokropili živou vodou a pop-music zase byla zajímavá.
Japonská ulice. Stylotvorné kreace mladých lidí z japonských ulic nemají v dnešním módním světě srovnání. Japonci často přebírají západní fenomény, ale přetvoří je k obrazu svému, až ve výsledku vznikne cosi docela nového, z pohledu Evropana či Američana naprosto extrémního. Když se v západním světě nosí široké kalhoty, v Japonsku se nosí ještě širší, když je v módě červená, červení se v zemi vycházejícího slunce úplně všechno. Postupně se díky tomuto přístupu vytváří nový, svébytný a originální svět. O výstředních módních kreacích z Japonska se mluví hlavně od devadesátých let, a to v souvislosti s módními kmeny z tokijské čtvrti Haradžuku. Tamější ulice slouží jako přehlídková mola pro mladé lidi oblečené jako postavičky z manga, brutální lolitky, princezny s dredy či kreativní „Salon Boys“. K mým oblíbeným se řadí módní kmen ganguro („černá tvář“) – tábor dívek, jenž vyhnal do extrému vzhled opálené kalifornské blondýny.
Sapeuři. Ve světě módních kmenů platí dva extrémy – jedním je působit co nejluxusněji, druhým pravý opak. Je to i trochu kastovní záležitost. Středostavovští studenti se oblékají do vintage oblečení (beatnici a hippies), mládež z majetkově slabších vrstev chce vypadat a za oblečení utrácí i několik výplat (zoot suiteři či Teddy boys). A do toho existují afričtí sapeuři. Není divu, že svět před pár lety šokovaly snímky ostrých konžských gentlemanů, kteří se ve svých opulentních oblecích na míru producírují po hustých slumech hlavního města Brazzaville. Sapeurská pravidla oblékání přikazují mít na sobě najednou maximálně tři barvy (včetně bílé). Ze saka vykukuje kapesníček, v ruce se nese vycházková hůlka a nezbytná je i pečlivá úprava zevnějšku, ačkoli v zemi jsou omezené zásoby vody. Říká se tomu „sapologie“ a ta se předává z generace na generaci od dob sluhů z dvacátých let, kteří napodobovali francouzské kolonisty, ale nosili jejich styl v co nejvýstřednější podobě.