Ferenc Futurista
1
/
10
Přehled fotografií
Zavřít
Fotbal byl Futuristovou vášní. „Karel Hašler, Vlasta Burian a Ferenc Futurista hrají tuto sobotu ve footballovém mužstvu vinohradského divadla proti AC Spartě na hřišti Sparty ve prospěch starobního podpůrného fondu.“ Psalo se 5. 4. 1922 v Národních listech. Začínal v brance, pak se prosadil jako obránce, později běhal po hřišti jako sudí. Na fotografii z roku 1931 ho najdeme v zadní řadě uprostřed, vlevo dole je jeho častý herecký kolega Jára Kohout, druhý zprava dole bratr Eman.
|
Zdroj: Archív
Dcera Anna se narodila v roce 1927, psalo se o tom i v Národní politice. A byla, jak jinak, herečka. Pseudonym Ferencová přijala až po otcově předčasné smrti v roce 1947. Když tehdy FF cítil, že se blíží jeho konec, údajně se domluvil s rodinným přítelem Bohumilem Filípkem, aby se o rodinu postaral. Vdova Anna Fialová se skutečně za Bohumila Filípka provdala. Všichni tři – Futurista, Fialová-Filípková i Filípek – jsou pochováni v rodinné hrobce na Malvazinkách.
|
Zdroj: Archív
Futurista patřil k hercům, kteří hráli do roztrhání těla. V lednu 1947 ho hospitalizovali v Sanopsu na Smíchově, když odehrál představení s horečkou 39,5 °C. Konstatovali, že přechodil nejméně dva zápaly plic… Zhubl dvacet kilo. Humor mu ale nedocházel, domáhal se toho, aby se na něj složili tělnatí herci, jako byli Nedošinská nebo Rašilov. Zemřel 19. června 1947, nebylo mu ani 56 let. V den jeho pohřbu prý davy jeho vděčných fanoušků ochromily městskou dopravu na trase z centra Prahy do smuteční síně ve Strašnicích.
|
Zdroj: Archív
Ferencovou manželkou byla herečka Anna Tichá. Do Národního divadla ji sice nevzali, ale Futurista se do ní zamiloval na první pohled. Byla o patnáct let mladší a respektovaný komik si jí hleděl. Na vrcholu kariéry – ve 30. letech – pobíral značné honoráře, které podle dobových dokumentů utrácel za dovolené v zahraničí nebo vybavení domácnosti. Inu, muž k pohledání. Jeho slabostí byla auta, vystřídal jich prý čtyřiadvacet.
|
Zdroj: Archív
Hrál nejen na kytaru, ale i na klavír a housle. Hudbu měl v genech, v početném rodu Fialových byl nejeden muzikant, vedle Ferencova bratra Emana třeba bratranec Jiří Julius Fiala, respektovaný skladatel, koneckonců otec Karel hrával v orchestru Švandova divadla… Celá rodina byla prolezlá uměleckými geny, Ferencovi strýcové a bratranci byli nejen hudebníky a herci, ale i malíři či architekty. Ve své době se o téhle umělecké „mafii“ mluvilo jako o „fialovém moru“.
|
Zdroj: Archív
V roce 1931 hrál FF s Járou Kohoutem ve smíchovské Aréně v revui Teď zas my. Futurista od roku 1924 Arénu umělecky vedl a o dva roky později přizval Kohouta ke spolupráci. A našel v něm spolehlivého hereckého partnera. „Hledali se, až se našli,“ píše kritik v Národních listech. A pokračuje: „Po delším čase zase revue, jaká má býti a jaká dovede naplniti hlediště i za všedního dne… Bohatá spleť obrazů, ve kterých hýří vtipy i zpěvy, tance hraničící s akrobacií, písničky, jejichž melodie se dobře pamatují, odkrývá slabé stránky žen, ačkoli ani bolestivá místa mužů nebéře v ochranu. Ferenc Futurista dovedl touto revuí nahmatati správně tep divadelní Prahy, která se chce pobavit.“
|
Zdroj: Archív
Školník Peťule ve Fričově snímku Cesta do hlubin študákovy duše (1939) patřil k Futuristovým nejvýznamnějším filmovým rolím. Objevil se v šedesátce filmů, poprvé v roce 1918, naposledy 1944, vesměs v menších rolích, což byl hřích nejen na herci, ale i na českém filmu. Pamětníci uvádějí, že byl na place vždycky včas, dokonale připravený, svůj výstup odehrál na první dobrou, všem zamával a běžel do divadla.
|
Zdroj: Archív
V roce 1928 si zahrál s častým divadelním kolegou Járou Kohoutem ve snímku Ve dvou se to lépe táhne. Komedii podle vzpomínkové knihy na mládí Jaroslava Haška natočil Svatopluk Innemann. Byl to pokus o vytvoření filmové komické dvojice, která už fungovala na divadle. Diváci byli nadšeni, návštěvnost byla značná. Méně nadšený byl kritik Otakar Štorch-Marien: „Nedávno jsem četl nadpis Chlast v umění. Nuže, viděl-li jsem tento nový český film, vzpomněl jsem si na tento titul. Protože v celém tom filmu – vydávajícím se ovšem také za umění – se v prvé řadě chlastá. Chlastá se tam hrozně…“
|
Zdroj: Archív
Bratři to byli sice nevlastní, ale velmi blízcí. S Emanem Fialou měl Ferenc společného otce, maminku měl každý jinou. Ta Ferencova brzy zemřela a Karel Fiala se znovu oženil. Eman byl o osm let mladší než Ferenc, ke svému velkému bratrovi vzhlížel a do značné míry se vydal podobnou cestou, byť v Emanově profesní kariéře dominovala hudba, byl úspěšným autorem lehčích žánrů, ale i hudby ke třicítce filmů, u filmu se našel i jako herec. Jeho filmové role, byť často menší, ale výrazné, se počítají na stovky.
|
Zdroj: Archív
Nejspíš někdy touhle dobou si začal František Fiala říkat Ferenc Futurista. Legend koluje několik, ale na pravou míru je uvádějí autoři knihy Drastický komik Ferenc Futurista. Když FF pracoval na Vinohradech v sochařské dílně Mayer, Popp a Riedl, vedl ji jistý maďarský mistr, jenž na jednoho z učedníků volal Ferenc. Tím učedníkem byl František Fiala, absolvent pražské UMPRUM. Nebyla to bezvýznamná epizoda v jeho životě, například plastiky nad bočním vchodem do Divadla na Vinohradech jsou jeho dílem. Druhá část pseudonymu, tedy Futurista, bývá spojována s návštěvou futuristického básníka F. T. Marinettiho v Praze roku 1918, v jehož skečích FF vystupoval. Je ale doloženo, že se jméno Ferenc Futurista objevilo už dříve, poté, co o Františku Fialovi napsal jistý kritik s ohledem na jeho vystoupení v kabaretech U Halánků a U Kuřího oka, že je „mužem budoucnosti“.
|
Zdroj: Archív
Zavřít