Stupínky na Vltavě: Lipno, Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice, Vrané – to je vltavská kaskáda, jinými slovy soustava vodních děl na naší nejdelší řece. Vznikala docela dlouho, mezi roky 1930 a 1992, a mimo jiné přinesla nejen spoustu bezemisně vyrobených megawattů elektřiny, nové rekreační oblasti nebo větší bezpečí při vodních kalamitách, ale také konec řady magických míst, mezi nimiž zaujímají přední postavení Svatojánské proudy, pohlcené Štěchovicemi. O nich je známo, že byly krásné, ale také zrádné, takže mnozí voraři se před vjezdem do nich modlili. V roce 1960 však pro změnu Orlická přehrada, mimochodem zadržující největší objem vody (možné maximum skoro 717 000 000 metrů krychlových), tradici plavení dřeva ukončila…| Zdroj: Archív Loosovská kolekce: Rodák z Brna Adolf Loos patří mezi nejslavnější architekty vzešlé z českého nebo moravského prostředí. Pokud jde o jeho díla na našem území, nejčastěji je zmiňována Müllerova vila v pražských Střešovicích, mnohem více návštěv ale můžete uskutečnit v Plzni. Zde se totiž dochovalo hned osm interiérů, jež tu vytvořil na konci dvacátých a začátku třicátých let. Všechny jsou navíc velmi blízko sebe, soustředěny poblíž Klatovské třídy nebo přímo na ní. V domě Jana a Jany Brummelových navíc můžete obdivovat i soubor Loosem navrženého nábytku. Interiéry lze navštívit v rámci několika prohlídkových tras a v bývalém bytě Viléma a Gertrudy Krausových v Bendově ulici je možné dokonce uspořádat svatbu nebo jinou akci.| Zdroj: Archív Dřevěné kostely v Beskydech: První zmínky o osídlení spojené s jedním z našich nejkrásnějších pohoří hovoří o místních kostelech. A že jich tu není málo, jedinečný soubor lidových sakrálních staveb zasahuje i do sousedního Polska nebo na Slovensko, časově pak až do 16. století, byť kostel Božího těla v Gutech z roku 1563 před pěti lety prakticky celý shořel. Zatímco interiéry kostelů a kaplí jsou v řadě případů strohé, zvenčí zaujme bohatost tvarů, z nichž některé se inspirovaly až ve Skandinávii. A pak samozřejmě šindelové střechy nebo soboty, tedy otevřené podsíně kryté nízkou střechou, jež po obvodu kostela sloužily jako ochrana návštěvníků a také trámů hlavní budovy kostela.| Zdroj: Archív Výše než němé tváře: Když zde čekajícího člověka prakticky nevidíte, jde o kazatelnu, pokud ano, jedná se o posed – zhruba takto lze jednoduše rozlišit dvě hlavní skupiny staveb, jež myslivcům, lovcům, ale třeba také fotografům slouží k číhání na zvěř. Přestože konstrukce jdou u specializovaných firem koupit hotové nebo rozložené, ve většině případů jde o díla lidové tvořivosti, z nichž některá jsou hodně bizarní. Každopádně jde o mimořádný český fenomén, podobně jako třeba autobusové zastávky. Panuje obecný názor, že posedy mohou vznikat zcela libovolně, což ale není pravda. Hlavně v honitbách je třeba postupovat podle zákona. Stavební povolení ovšem většinou potřeba není.| Zdroj: Archív Kamarád za humny: Svazků obcí je v Česku spousta, dobrovolnou smlouvou spojená sídla, jež se společnými silami snaží hájit a prosazovat svoje zájmy, najdete v každém kraji. My jsme vybrali sestavu Doupovské hory. Ty sice hostí obří vojenský cvičný prostor, který je samozřejmě nepřístupný, ale zároveň tu najdete řadu vesniček a městeček obdařených nebývalým kouzlem. Pokud se chcete rozhlédnout po kraji nebo posedět před útulnou kavárnou, zkuste Andělskou Horu, kdo má rád pivo, musí do města Chyše. Ctitelé baroka jistě neminou Valeč, hledačům magických či „ztracených“ lokalit pak jistě učaruje poutní místo Skoky, což je součást městečka Žlutice.| Zdroj: Archív Po sousedsku: Už dříve měly kouzlo čehosi odloučeného, kam nemohly ani strasti všedního dne, ale případně ani zákon či obecně kdokoli, kdo se zdejšími pravidly nesouhlasil nebo nad nimi i jen povytahoval obočí. Zkrátka osady. Někde samoty, jinde „části obcí“, ale vždy lokality, kde si všichni byli rovni a kam často i vespolně a organizovaně jezdili. Dnes už trampské, zahrádkářské, sportovní nebo zkrátka jen chatové osady takovou váhu nemají, k českým erbovním množinám ale patří stále.| Zdroj: Archív Nezabloudíš! Česko je země výletů a výprav, ostatně sama síť jeho značených turistických tras je unikátní v celosvětovém měřítku. A tisíce těch, kteří se po červené, modré, zelené či žluté vydávají, sázejí také na další místní fenomén – mapy Klubu českých turistů, respektive jeho divize Trasa, jež vycházejí od roku 1991. Hlavně ve specializovaných obchodech tak stačí říct, že chcete „káčété 12“ nebo „káčété 92“, a už vám do rukou míří povědomá zelená složka v plastové kapse, vždy se stejným měřítkem 1 : 50 000 a informativním popisem řady zanesených lokalit na zadní straně. Edice v současnosti zahrnuje 98 map: od Ašska a Chebska až po Telčsko. A pozor! Edici, která pokrývá celou Českou republiku i řadu oblastí hned za jejími hranicemi, mohou dobře využít také příznivci cyklistiky a běžeckého lyžování…| Zdroj: Archív Český panteon: Řada lidí si myslí, že Slavín je hřbitov na pražském Vyšehradě, ale tak to není. Jde o „pouhou“ jednu hrobku, v jejíž kryptě jsou uloženy pozůstatky největších osobností naší země. Postavena byla v letech 1889–1893, i když myšlenky na něco takového kolovaly v buditelských kruzích již od šedesátých let. Ačkoliv zakládající listina hovoří pouze o pohřbívání mužů, ženy zde najdete také, například pěvkyni Emu Destinnovou nebo spisovatelku Marii Pujmanovou. Jako vůbec první byl do hrobky uložen spisovatel, básník a dramatik Julius Zeyer, a to v roce 1901.| Zdroj: Archív
