Očima studia Najbrt: Zahraj to znovu aneb 28 let spolupráce s karlovarským festivalem

6/21
Zavřít
  • Festivalové tiskoviny z různých ročníků MFF KV. I ty uvidíte na letní výstavě v Galerii města Karlovy Vary. Autorkou architektonického řešení výstavy je Lenka Míková.
    Festivalové tiskoviny z různých ročníků MFF KV. I ty uvidíte na letní výstavě v Galerii města Karlovy Vary. Autorkou architektonického řešení výstavy je Lenka Míková.| Zdroj: Archív
  • 1995. Retrobarmanka. Naše první spolupráce na festivalu. Tým Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové nastoupil roku 1994 a hned zajistil každoroční konání festivalu, který už se nemusel střídat s Moskvou. Byl to důležitý rok, na Vary tehdy útočil jiný festival v Praze, bojovalo se o prestižní kategorii A. Byl jsem trochu známý díky práci art directora Reflexu a filmovým plakátům pro Tomáše Vorla a Věru Chytilovou. Oslovili fotografa Tona Stana, který mě ke spolupráci na Varech přizval. Protože se tehdy slavilo sto let kinematografie, chtěli jsme vytvořit plakát evokující český snímek z roku 1929, Erotikon Gustava Machatého. Tono našel model – barmanku v jedné z prvních pražských francouzských restaurací. Šli jsme se na ni s Jiřím Bartoškou podívat, jestli z ní může být dobrá retrohvězda. Nikdo tomu moc nevěřil. Kromě Tona. Výsledkem je tahle fotografie i první znělka. [Aleš Najbrt]
    1995. Retrobarmanka. Naše první spolupráce na festivalu. Tým Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové nastoupil roku 1994 a hned zajistil každoroční konání festivalu, který už se nemusel střídat s Moskvou. Byl to důležitý rok, na Vary tehdy útočil jiný festival v Praze, bojovalo se o prestižní kategorii A. Byl jsem trochu známý díky práci art directora Reflexu a filmovým plakátům pro Tomáše Vorla a Věru Chytilovou. Oslovili fotografa Tona Stana, který mě ke spolupráci na Varech přizval. Protože se tehdy slavilo sto let kinematografie, chtěli jsme vytvořit plakát evokující český snímek z roku 1929, Erotikon Gustava Machatého. Tono našel model – barmanku v jedné z prvních pražských francouzských restaurací. Šli jsme se na ni s Jiřím Bartoškou podívat, jestli z ní může být dobrá retrohvězda. Nikdo tomu moc nevěřil. Kromě Tona. Výsledkem je tahle fotografie i první znělka. [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 1997. Kočka Evy Zaoralové. Fotografie zkresleného bílého bodového světla se siluetou černé kočky navazovala na tehdejší černobílou znělku režiséra Jana Svěráka. Jedna z koček, které Tono Stano fotografoval, patřila programové ředitelce Evě Zaoralové. V široké škále jsme použili další fotky koček pro pozvánky a ostatní tiskoviny. Celý vizuál festivalu tehdy představoval zdánlivě nefilmový, nefestivalový motiv. Byl to vlastně poslední záběr znělky. Způsob focení však pocit, že jsme v kině, navozoval. [Aleš Najbrt]
    1997. Kočka Evy Zaoralové. Fotografie zkresleného bílého bodového světla se siluetou černé kočky navazovala na tehdejší černobílou znělku režiséra Jana Svěráka. Jedna z koček, které Tono Stano fotografoval, patřila programové ředitelce Evě Zaoralové. V široké škále jsme použili další fotky koček pro pozvánky a ostatní tiskoviny. Celý vizuál festivalu tehdy představoval zdánlivě nefilmový, nefestivalový motiv. Byl to vlastně poslední záběr znělky. Způsob focení však pocit, že jsme v kině, navozoval. [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 2001. Co pokazil Eddie Marsan. Znělky točil režisér Ivan Zachariáš, šlo o osm minimalistických grotesek. Rok 2001 přinesl začátek spolupráce s fotografem Adamem Holým, vytvořili jsme společně fotografická loga jednotlivých předmětů, které se ve znělkách objevovaly, třeba suchou kytku, vycpanou kočku nebo obyčejnou housku. Estetický styl nahradil ten rok poprvé humor. Eddie, drbající se rozpačitě na hlavě vždy, když něco popletl, se stal trochu „jinou“ ikonou festivalu v novém století. Hrál jej dnes etablovaný anglický herec Eddie Marsan. [Aleš Najbrt]
    2001. Co pokazil Eddie Marsan. Znělky točil režisér Ivan Zachariáš, šlo o osm minimalistických grotesek. Rok 2001 přinesl začátek spolupráce s fotografem Adamem Holým, vytvořili jsme společně fotografická loga jednotlivých předmětů, které se ve znělkách objevovaly, třeba suchou kytku, vycpanou kočku nebo obyčejnou housku. Estetický styl nahradil ten rok poprvé humor. Eddie, drbající se rozpačitě na hlavě vždy, když něco popletl, se stal trochu „jinou“ ikonou festivalu v novém století. Hrál jej dnes etablovaný anglický herec Eddie Marsan. [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 2002. Pam pam pam pam pam pam. Tehdy jsem se trošku strachoval: autor znělky, režisér David Ondříček, si vybral naši scénku skupiny Tros Sketos, které říkáme „chachacháčko“. Ta svým hlučným a pokleslým stylem následně ovládla festival. Znělka Davida Ondříčka, divadelní scéna a stylové fialové obleky nakonec ovlivnily varietní styl plakátů i všech ostatních tiskovin. Náš taneček Tros Sketos na závěr festivalu předvedla i tehdejší mezinárodní porota. Naučené pózování před objektivy fotoaparátů a kamer se stalo jedním z vrcholů naší spolupráce s festivalem. Letos, na oslavu dvaceti let, budeme mít s Tros Sketos ve Varech vystoupení v Městském divadle. [Aleš Najbrt]
    2002. Pam pam pam pam pam pam. Tehdy jsem se trošku strachoval: autor znělky, režisér David Ondříček, si vybral naši scénku skupiny Tros Sketos, které říkáme „chachacháčko“. Ta svým hlučným a pokleslým stylem následně ovládla festival. Znělka Davida Ondříčka, divadelní scéna a stylové fialové obleky nakonec ovlivnily varietní styl plakátů i všech ostatních tiskovin. Náš taneček Tros Sketos na závěr festivalu předvedla i tehdejší mezinárodní porota. Naučené pózování před objektivy fotoaparátů a kamer se stalo jedním z vrcholů naší spolupráce s festivalem. Letos, na oslavu dvaceti let, budeme mít s Tros Sketos ve Varech vystoupení v Městském divadle. [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 2004. Batůžkář, frajírek a VIPák. Konečně někoho napadlo využít pro znělku prostředí hotelu Thermal, který je skanzenem designu sedmdesátých let a zároveň centrem dění festivalu. Tím někým byl režisér Martin Krejčí, stále s námi pracoval fotograf Adam Holý, fotilo se během natáčení a vizuální podobu jsme postavili na třech typických návštěvnících: batůžkáři, frajírkovi a VIPákovi. Ti jsou také hrdiny honičky za vytouženou vstupenkou do kinosálu. S Mikulášem Macháčkem jsme vytvořili podobu s použitím písma inspirovaného sedmdesátými lety. Poprvé vznikly hned tři plakáty, každý pro jednoho z hrdinů. [Aleš Najbrt]
    2004. Batůžkář, frajírek a VIPák. Konečně někoho napadlo využít pro znělku prostředí hotelu Thermal, který je skanzenem designu sedmdesátých let a zároveň centrem dění festivalu. Tím někým byl režisér Martin Krejčí, stále s námi pracoval fotograf Adam Holý, fotilo se během natáčení a vizuální podobu jsme postavili na třech typických návštěvnících: batůžkáři, frajírkovi a VIPákovi. Ti jsou také hrdiny honičky za vytouženou vstupenkou do kinosálu. S Mikulášem Macháčkem jsme vytvořili podobu s použitím písma inspirovaného sedmdesátými lety. Poprvé vznikly hned tři plakáty, každý pro jednoho z hrdinů. [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 2004. Batůžkář, frajírek a VIPák. Konečně někoho napadlo využít pro znělku prostředí hotelu Thermal, který je skanzenem designu sedmdesátých let a zároveň centrem dění festivalu. Tím někým byl režisér Martin Krejčí, stále s námi pracoval fotograf Adam Holý, fotilo se během natáčení a vizuální podobu jsme postavili na třech typických návštěvnících: batůžkáři, frajírkovi a VIPákovi. Ti jsou také hrdiny honičky za vytouženou vstupenkou do kinosálu. S Mikulášem Macháčkem jsme vytvořili podobu s použitím písma inspirovaného sedmdesátými lety. Poprvé vznikly hned tři plakáty, každý pro jednoho z hrdinů. [Aleš Najbrt]
    2004. Batůžkář, frajírek a VIPák. Konečně někoho napadlo využít pro znělku prostředí hotelu Thermal, který je skanzenem designu sedmdesátých let a zároveň centrem dění festivalu. Tím někým byl režisér Martin Krejčí, stále s námi pracoval fotograf Adam Holý, fotilo se během natáčení a vizuální podobu jsme postavili na třech typických návštěvnících: batůžkáři, frajírkovi a VIPákovi. Ti jsou také hrdiny honičky za vytouženou vstupenkou do kinosálu. S Mikulášem Macháčkem jsme vytvořili podobu s použitím písma inspirovaného sedmdesátými lety. Poprvé vznikly hned tři plakáty, každý pro jednoho z hrdinů. [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 2004. Batůžkář, frajírek a VIPák. Konečně někoho napadlo využít pro znělku prostředí hotelu Thermal, který je skanzenem designu sedmdesátých let a zároveň centrem dění festivalu. Tím někým byl režisér Martin Krejčí, stále s námi pracoval fotograf Adam Holý, fotilo se během natáčení a vizuální podobu jsme postavili na třech typických návštěvnících: batůžkáři, frajírkovi a VIPákovi. Ti jsou také hrdiny honičky za vytouženou vstupenkou do kinosálu. S Mikulášem Macháčkem jsme vytvořili podobu s použitím písma inspirovaného sedmdesátými lety. Poprvé vznikly hned tři plakáty, každý pro jednoho z hrdinů. [Aleš Najbrt]
    2004. Batůžkář, frajírek a VIPák. Konečně někoho napadlo využít pro znělku prostředí hotelu Thermal, který je skanzenem designu sedmdesátých let a zároveň centrem dění festivalu. Tím někým byl režisér Martin Krejčí, stále s námi pracoval fotograf Adam Holý, fotilo se během natáčení a vizuální podobu jsme postavili na třech typických návštěvnících: batůžkáři, frajírkovi a VIPákovi. Ti jsou také hrdiny honičky za vytouženou vstupenkou do kinosálu. S Mikulášem Macháčkem jsme vytvořili podobu s použitím písma inspirovaného sedmdesátými lety. Poprvé vznikly hned tři plakáty, každý pro jednoho z hrdinů. [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 2008. Vary, Film a Festival. Z delších názvů jsme jako hlavní motivy zvolili tři slova: Vary, Film a Festival. Začali jsme používat jen anglickou mutaci a tato tři slova byla beztak mezinárodní. Nikdo přece neříká: „Jedu do Karlových Varů.“ Jen: „Jedu do Varů.“ Tak vznikly zase tři plakáty se třemi slovy a poprvé s motivem odložené ceny. Každý filmař po ní touží, zvedne Křišťálový glóbus nad hlavu, ale pak trochu neví, co se soškou dál. Někdo se opije, někdo ji někde zapomene, odloží… Motiv na principu „co s cenou“ stál i za vznikem nové série znělek Ivana Zachariáše. [Aleš Najbrt]
    2008. Vary, Film a Festival. Z delších názvů jsme jako hlavní motivy zvolili tři slova: Vary, Film a Festival. Začali jsme používat jen anglickou mutaci a tato tři slova byla beztak mezinárodní. Nikdo přece neříká: „Jedu do Karlových Varů.“ Jen: „Jedu do Varů.“ Tak vznikly zase tři plakáty se třemi slovy a poprvé s motivem odložené ceny. Každý filmař po ní touží, zvedne Křišťálový glóbus nad hlavu, ale pak trochu neví, co se soškou dál. Někdo se opije, někdo ji někde zapomene, odloží… Motiv na principu „co s cenou“ stál i za vznikem nové série znělek Ivana Zachariáše. [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 2008. Vary, Film a Festival. Z delších názvů jsme jako hlavní motivy zvolili tři slova: Vary, Film a Festival. Začali jsme používat jen anglickou mutaci a tato tři slova byla beztak mezinárodní. Nikdo přece neříká: „Jedu do Karlových Varů.“ Jen: „Jedu do Varů.“ Tak vznikly zase tři plakáty se třemi slovy a poprvé s motivem odložené ceny. Každý filmař po ní touží, zvedne Křišťálový glóbus nad hlavu, ale pak trochu neví, co se soškou dál. Někdo se opije, někdo ji někde zapomene, odloží… Motiv na principu „co s cenou“ stál i za vznikem nové série znělek Ivana Zachariáše. [Aleš Najbrt]
    2008. Vary, Film a Festival. Z delších názvů jsme jako hlavní motivy zvolili tři slova: Vary, Film a Festival. Začali jsme používat jen anglickou mutaci a tato tři slova byla beztak mezinárodní. Nikdo přece neříká: „Jedu do Karlových Varů.“ Jen: „Jedu do Varů.“ Tak vznikly zase tři plakáty se třemi slovy a poprvé s motivem odložené ceny. Každý filmař po ní touží, zvedne Křišťálový glóbus nad hlavu, ale pak trochu neví, co se soškou dál. Někdo se opije, někdo ji někde zapomene, odloží… Motiv na principu „co s cenou“ stál i za vznikem nové série znělek Ivana Zachariáše. [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 2008. Vary, Film a Festival. Z delších názvů jsme jako hlavní motivy zvolili tři slova: Vary, Film a Festival. Začali jsme používat jen anglickou mutaci a tato tři slova byla beztak mezinárodní. Nikdo přece neříká: „Jedu do Karlových Varů.“ Jen: „Jedu do Varů.“ Tak vznikly zase tři plakáty se třemi slovy a poprvé s motivem odložené ceny. Každý filmař po ní touží, zvedne Křišťálový glóbus nad hlavu, ale pak trochu neví, co se soškou dál. Někdo se opije, někdo ji někde zapomene, odloží… Motiv na principu „co s cenou“ stál i za vznikem nové série znělek Ivana Zachariáše. [Aleš Najbrt]
    2008. Vary, Film a Festival. Z delších názvů jsme jako hlavní motivy zvolili tři slova: Vary, Film a Festival. Začali jsme používat jen anglickou mutaci a tato tři slova byla beztak mezinárodní. Nikdo přece neříká: „Jedu do Karlových Varů.“ Jen: „Jedu do Varů.“ Tak vznikly zase tři plakáty se třemi slovy a poprvé s motivem odložené ceny. Každý filmař po ní touží, zvedne Křišťálový glóbus nad hlavu, ale pak trochu neví, co se soškou dál. Někdo se opije, někdo ji někde zapomene, odloží… Motiv na principu „co s cenou“ stál i za vznikem nové série znělek Ivana Zachariáše. [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 2009. Filmová iluze plná typografie. Tento ročník vznikl spontánně jako návrat k základnímu vyjádření filmu – pohybu – písma. Chtěla jsem si zkusit něco víc analogového, a protože často vrstvím a kombinuji, vytiskla jsem typografický plakát na průhledný film a následně v pohybu přes sebe společně s Jiřím Veselkou nafotila. Vznikla tak zvláštní filmová atmosféra: zdvojení písmen v použitém fontu navíc celý efekt „pohybujícího se“ filmu umocnilo. Stejný přístup jsem zopakovala pro všechny tiskoviny, kde se tak veškerá typografie stala součástí fotografie. [Zuzana Lednická]
    2009. Filmová iluze plná typografie. Tento ročník vznikl spontánně jako návrat k základnímu vyjádření filmu – pohybu – písma. Chtěla jsem si zkusit něco víc analogového, a protože často vrstvím a kombinuji, vytiskla jsem typografický plakát na průhledný film a následně v pohybu přes sebe společně s Jiřím Veselkou nafotila. Vznikla tak zvláštní filmová atmosféra: zdvojení písmen v použitém fontu navíc celý efekt „pohybujícího se“ filmu umocnilo. Stejný přístup jsem zopakovala pro všechny tiskoviny, kde se tak veškerá typografie stala součástí fotografie. [Zuzana Lednická]| Zdroj: Archív
  • 2010. Text vyřezaný laserem. Inspiraci jsem našla v efektní, pompézní estetice znělek amerických filmových společností z 30. let. Iluzi jsem vytvořila pomocí nápisů vyřezaných do kvádru z umělé průhledné hmoty. Společně s fotografem Václavem Jiráskem jsme tento model fotili v různých světelných i pohledových variantách a využívali průhledů a detailů dovnitř. Záleželo nám opět na analogově vytvořené podobě, se všemi drobnými vadami a nečistotami, trochu jako když natáčíte film v ateliérových kulisách. Pro mě to byla skvělá zkušenost, jak písmo fotit jako objekt, pracovat s ním ve fyzickém prostoru. [Zuzana Lednická]
    2010. Text vyřezaný laserem. Inspiraci jsem našla v efektní, pompézní estetice znělek amerických filmových společností z 30. let. Iluzi jsem vytvořila pomocí nápisů vyřezaných do kvádru z umělé průhledné hmoty. Společně s fotografem Václavem Jiráskem jsme tento model fotili v různých světelných i pohledových variantách a využívali průhledů a detailů dovnitř. Záleželo nám opět na analogově vytvořené podobě, se všemi drobnými vadami a nečistotami, trochu jako když natáčíte film v ateliérových kulisách. Pro mě to byla skvělá zkušenost, jak písmo fotit jako objekt, pracovat s ním ve fyzickém prostoru. [Zuzana Lednická]| Zdroj: Archív
  • 2012. Toto je 47. ročník!. Tehdy jsme ke spolupráci přizvali mladého designéra Jana Matouška, dali dohromady několik nápadů a řekli si, že festival už vlastně vizuál nepotřebuje. Lidé na sociálních sítích si pak dělali legraci, že mi zavolal Jiří Bartoška: „Zítra máme tiskovku, něco přines!“ a já na papír načrtl propiskou číslo 47 a poslal mu to. Ale bez legrace: výsledkem byly dva motivy, číslo 47 a data dnů, během kterých se ten rok festival konal. Vyšli jsme z faktu, že se každý rok návštěvníci ptají: „Kdy to letos začíná?“ Data jsou ten týden nesmírně důležitá. Festival byl v té době navíc už mezi lidmi, kteří se o film zajímají, etablovaný, takže jsme si prostě mohli zkusit říct jediné: Toto je 47. ročník!  [Aleš Najbrt]
    2012. Toto je 47. ročník!. Tehdy jsme ke spolupráci přizvali mladého designéra Jana Matouška, dali dohromady několik nápadů a řekli si, že festival už vlastně vizuál nepotřebuje. Lidé na sociálních sítích si pak dělali legraci, že mi zavolal Jiří Bartoška: „Zítra máme tiskovku, něco přines!“ a já na papír načrtl propiskou číslo 47 a poslal mu to. Ale bez legrace: výsledkem byly dva motivy, číslo 47 a data dnů, během kterých se ten rok festival konal. Vyšli jsme z faktu, že se každý rok návštěvníci ptají: „Kdy to letos začíná?“ Data jsou ten týden nesmírně důležitá. Festival byl v té době navíc už mezi lidmi, kteří se o film zajímají, etablovaný, takže jsme si prostě mohli zkusit říct jediné: Toto je 47. ročník!  [Aleš Najbrt]| Zdroj: Archív
  • 2014. Kvííííf!. Bez sedmačtyřicítky by asi poptávka po čísle 49 nenastala, právě skvěle jednoduchá 47 prolomila bariéru a dokázala, že jsou takové věci možné. Hledal jsem proto dvojsmyslný, dvojznačný symbol, skrytý znak, který se dá poskládat z jednoduchých elementů. Jenže vycházely mi z toho pořád hrozné patvary, kříže. A tak, až nakonec – prase! Po prvním uveřejnění byly reakce velice negativní, slyšeli jsme kupu strašných reakcí: „Proč prase a filmový festival, jak to spolu souvisí?“ No a pak se lidé do prasete zamilovali. Stáli fronty na trička, přidělávaly se hrnky… Prasátko zlidovělo. Škoda že takový symbol můžete použít jen jednou. Kvííííf! [Marek Pistora]
    2014. Kvííííf!. Bez sedmačtyřicítky by asi poptávka po čísle 49 nenastala, právě skvěle jednoduchá 47 prolomila bariéru a dokázala, že jsou takové věci možné. Hledal jsem proto dvojsmyslný, dvojznačný symbol, skrytý znak, který se dá poskládat z jednoduchých elementů. Jenže vycházely mi z toho pořád hrozné patvary, kříže. A tak, až nakonec – prase! Po prvním uveřejnění byly reakce velice negativní, slyšeli jsme kupu strašných reakcí: „Proč prase a filmový festival, jak to spolu souvisí?“ No a pak se lidé do prasete zamilovali. Stáli fronty na trička, přidělávaly se hrnky… Prasátko zlidovělo. Škoda že takový symbol můžete použít jen jednou. Kvííííf! [Marek Pistora]| Zdroj: Archív
  • 2016. Paparazzi útočí. Když jsem hledala vizuální podobu tohoto ročníku, vzpomněla jsem si na fenomén paparazziovských fotek. Vždycky se mi líbila jejich „trash“ estetika i to, že nebývají na první pohled příliš čitelné. Až titulek v bulváru prozradí, kdo na fotce vlastně je. A většinu lidí tohle šmírování logicky přitahuje… Takže letos byl prvotní impuls k návrhu vizuální: akcentovat někoho, kdo je skrytý. Na fotkách se nakonec objevili inkognito i Karel Och s Evou Zaoralovou. Tento ročník je, myslím, také dobrým příkladem toho, jakým organickým způsobem ve studiu pracujeme: nápad byl můj, ale na provedení se podíleli Aleš Najbrt, Michal Nanoru, a především fotograf Václav Jirásek. [Zuzana Lednická]
    2016. Paparazzi útočí. Když jsem hledala vizuální podobu tohoto ročníku, vzpomněla jsem si na fenomén paparazziovských fotek. Vždycky se mi líbila jejich „trash“ estetika i to, že nebývají na první pohled příliš čitelné. Až titulek v bulváru prozradí, kdo na fotce vlastně je. A většinu lidí tohle šmírování logicky přitahuje… Takže letos byl prvotní impuls k návrhu vizuální: akcentovat někoho, kdo je skrytý. Na fotkách se nakonec objevili inkognito i Karel Och s Evou Zaoralovou. Tento ročník je, myslím, také dobrým příkladem toho, jakým organickým způsobem ve studiu pracujeme: nápad byl můj, ale na provedení se podíleli Aleš Najbrt, Michal Nanoru, a především fotograf Václav Jirásek. [Zuzana Lednická]| Zdroj: Archív
  • 2017. Chlapi mohli být za Belmonda. Hra na skrývání pokračovala, jen se přesunula do proměn rolí a identit. Herci hrají naše životy ve filmech, své v bulváru a my si nyní hrajeme na ně. Chcete být Belmondo, Danny DeVito, Brejchová, nebo Lassie? Adorované se spojilo se všedním a vytvořilo atraktivní a živý kontrast. Náhodní kolemjdoucí na ulici a naši kamarádi přistoupili na tuto hru a stali se tak součástí vizuálu 52. ročníku. Kruh se uzavřel ve chvíli, kdy Aňa Geislerová hraje Aňu Geislerovou. Václav Jirásek všechno krásně nafotil a dostal za to právem cenu Czech Grand Design. [Zuzana Lednická]
    2017. Chlapi mohli být za Belmonda. Hra na skrývání pokračovala, jen se přesunula do proměn rolí a identit. Herci hrají naše životy ve filmech, své v bulváru a my si nyní hrajeme na ně. Chcete být Belmondo, Danny DeVito, Brejchová, nebo Lassie? Adorované se spojilo se všedním a vytvořilo atraktivní a živý kontrast. Náhodní kolemjdoucí na ulici a naši kamarádi přistoupili na tuto hru a stali se tak součástí vizuálu 52. ročníku. Kruh se uzavřel ve chvíli, kdy Aňa Geislerová hraje Aňu Geislerovou. Václav Jirásek všechno krásně nafotil a dostal za to právem cenu Czech Grand Design. [Zuzana Lednická]| Zdroj: Archív
  • 2018. Nostalgie po celuloidu. Aleš přišel s tématem nostalgie po celuloidovém filmu. Vytvořil jsem na první pohled trošku skrytou číslovku (ano, mnoho lidí si vůbec nevšimlo, že je to třiapadesátka!), využívající princip filmového políčka, které už v té době bylo absolutně nemoderní. Ale zabývat se analogovou věcí v digitální době byla legrace, nadsázka, přenesení starého principu do současnosti. Z toho filmového pásu jsem si udělal i celou abecedu, patrnou v aplikacích v Thermalu i jinde. Byl to shodou okolností také rok, kdy se na festivalu promítaly zrekonstruované Formanovy Lásky jedné plavovlásky, čímž se plánovaná nostalgie hezky propojila. [Marek Pistora]
    2018. Nostalgie po celuloidu. Aleš přišel s tématem nostalgie po celuloidovém filmu. Vytvořil jsem na první pohled trošku skrytou číslovku (ano, mnoho lidí si vůbec nevšimlo, že je to třiapadesátka!), využívající princip filmového políčka, které už v té době bylo absolutně nemoderní. Ale zabývat se analogovou věcí v digitální době byla legrace, nadsázka, přenesení starého principu do současnosti. Z toho filmového pásu jsem si udělal i celou abecedu, patrnou v aplikacích v Thermalu i jinde. Byl to shodou okolností také rok, kdy se na festivalu promítaly zrekonstruované Formanovy Lásky jedné plavovlásky, čímž se plánovaná nostalgie hezky propojila. [Marek Pistora]| Zdroj: Archív
  • 2019. Pruhy, kam se podíváš. Když jsem viděl vizuál Marka Pistory k 53. ročníku, byl jsem ve studiu nový a inspirovalo mě to: chtěl jsem si taky zkusit, jak dalece může být číslovka festivalového ročníku skrytá, ovšem zároveň viditelná. Pruhy se mi zdály jako dobrý koncept: odkazují ke střídání filmových políček, navíc dělají s očima příjemné i nepříjemné věci, roztančí je, jsou živé a variabilní. Vždyť na vizuál KVIFF je – stejně jako na filmové plátno – třeba se dívat trochu s odstupem. Zůstala čistě černobílá varianta, což mě hrozně bavilo. Vděčný jsem byl i za to, že lidé chodili v tričkách s pruhy na kolonádě. [Jakub Spurný]
    2019. Pruhy, kam se podíváš. Když jsem viděl vizuál Marka Pistory k 53. ročníku, byl jsem ve studiu nový a inspirovalo mě to: chtěl jsem si taky zkusit, jak dalece může být číslovka festivalového ročníku skrytá, ovšem zároveň viditelná. Pruhy se mi zdály jako dobrý koncept: odkazují ke střídání filmových políček, navíc dělají s očima příjemné i nepříjemné věci, roztančí je, jsou živé a variabilní. Vždyť na vizuál KVIFF je – stejně jako na filmové plátno – třeba se dívat trochu s odstupem. Zůstala čistě černobílá varianta, což mě hrozně bavilo. Vděčný jsem byl i za to, že lidé chodili v tričkách s pruhy na kolonádě. [Jakub Spurný]| Zdroj: Archív
  • 2021. Budete valit bulvy. Černobílý vizuál 55. ročníku souvisí s filmem a zároveň navozuje na typografické hříčky s čísly a viditelností z roku 2019. Hravostí má ale také trošku reminiscenci na prasátko Marka Pistory z roku 2014. Původní nápad pocházel od Aleše Najbrta, který přišel s legrační skicou očí jako dvou pětek. Pak jsem nakreslil desítky variant, až se to nakonec podařilo. Také jsme jim ještě rozpohybovali zorničky. Potřebovali jsme totiž, aby se nejednalo jen o typografickou hříčku, ale aby oči fungovaly živě a byly trochu zvědavé. Někteří diváci totiž měli po dlouhém čekání s covidem velké oči. Všichni svorně ovšem nakonec valili bulvy, případně mrkali na drát. [Jakub Spurný]
    2021. Budete valit bulvy. Černobílý vizuál 55. ročníku souvisí s filmem a zároveň navozuje na typografické hříčky s čísly a viditelností z roku 2019. Hravostí má ale také trošku reminiscenci na prasátko Marka Pistory z roku 2014. Původní nápad pocházel od Aleše Najbrta, který přišel s legrační skicou očí jako dvou pětek. Pak jsem nakreslil desítky variant, až se to nakonec podařilo. Také jsme jim ještě rozpohybovali zorničky. Potřebovali jsme totiž, aby se nejednalo jen o typografickou hříčku, ale aby oči fungovaly živě a byly trochu zvědavé. Někteří diváci totiž měli po dlouhém čekání s covidem velké oči. Všichni svorně ovšem nakonec valili bulvy, případně mrkali na drát. [Jakub Spurný]| Zdroj: Archív
  • 2022. 347 lidí a zvířat. Jsem především grafik a ilustrace je taková moje mimochodná disciplína, žrout času, který mě baví propojovat s grafikou. Začal jsem kreslit segmenty ilustrace rukou a v druhé fázi překresloval do tabletu. Byla to piplačka. Vytvořili jsme vlastní interpretaci Karlovarského údolí, jehož středem protéká říčka Teplá. Je v ní symbolicky hlavní vstup do Thermalu, červený koberec, Křišťálový glóbus, vřídlo, kolonáda, létající Grandhotel Pupp a další varské architektonické skvosty. Jedná se o oslavu všeho, co se ve Varech každý ročník děje. Obecně v něm najdete postavy známých českých a hollywoodských herců, kteří do Varů přijeli. Například Mel Gibson, John Travolta, Willem Dafoe, Jiřina Bohdalová, Bolek Polívka, Robert Pattinson, Jean Reno, Danny DeVito, John Malkovich, Morgan Freeman, Ethan Hawke, Johnny Depp, Michael Caine, Ester Geislerová, Marek Eben, Ivan Trojan a další. Jsou zde i někteří klíčoví představitelé festivalu: Jiří Bartoška, Kryštof Mucha, Karel Och, Eva Zaoralová, Petr Lintimer, ale i pán, co nosí mikrofon, a pán s tenisákem. Najdou se tam odkazy na některé popkulturní filmy, často oceněné: Mechanický pomeranč, Forrest Gump, Dej mi své jméno, James Bond, Joker, Batman, Pupendo, Klub rváčů, Mlčení jehňátek, Čelisti, Annie Hallová, Titanic, Jurský park, E.T. – Mimozemšťan, Trosečník, Kill Bill, Smrtonosná past, Sedm, Lví král, Pulp Fiction: Historky z podsvětí, Ztraceni ve vesmíru, La La Land, Terminátor 2, Matrix, Donnie Darko a další. A také odkazy na plakáty minulých ročníků a jejich motivy: kočka, prase, Tros Sketos, paparazzi, Franta Skála s pítkem, nahatý pán z divadla, oči, Hedy Lamarrová z Machatého Extase, kamzík, Belmondo a další. Celkem tam najdete 347 lidí a zvířat. [Jonatan Kuna]
    2022. 347 lidí a zvířat. Jsem především grafik a ilustrace je taková moje mimochodná disciplína, žrout času, který mě baví propojovat s grafikou. Začal jsem kreslit segmenty ilustrace rukou a v druhé fázi překresloval do tabletu. Byla to piplačka. Vytvořili jsme vlastní interpretaci Karlovarského údolí, jehož středem protéká říčka Teplá. Je v ní symbolicky hlavní vstup do Thermalu, červený koberec, Křišťálový glóbus, vřídlo, kolonáda, létající Grandhotel Pupp a další varské architektonické skvosty. Jedná se o oslavu všeho, co se ve Varech každý ročník děje. Obecně v něm najdete postavy známých českých a hollywoodských herců, kteří do Varů přijeli. Například Mel Gibson, John Travolta, Willem Dafoe, Jiřina Bohdalová, Bolek Polívka, Robert Pattinson, Jean Reno, Danny DeVito, John Malkovich, Morgan Freeman, Ethan Hawke, Johnny Depp, Michael Caine, Ester Geislerová, Marek Eben, Ivan Trojan a další. Jsou zde i někteří klíčoví představitelé festivalu: Jiří Bartoška, Kryštof Mucha, Karel Och, Eva Zaoralová, Petr Lintimer, ale i pán, co nosí mikrofon, a pán s tenisákem. Najdou se tam odkazy na některé popkulturní filmy, často oceněné: Mechanický pomeranč, Forrest Gump, Dej mi své jméno, James Bond, Joker, Batman, Pupendo, Klub rváčů, Mlčení jehňátek, Čelisti, Annie Hallová, Titanic, Jurský park, E.T. – Mimozemšťan, Trosečník, Kill Bill, Smrtonosná past, Sedm, Lví král, Pulp Fiction: Historky z podsvětí, Ztraceni ve vesmíru, La La Land, Terminátor 2, Matrix, Donnie Darko a další. A také odkazy na plakáty minulých ročníků a jejich motivy: kočka, prase, Tros Sketos, paparazzi, Franta Skála s pítkem, nahatý pán z divadla, oči, Hedy Lamarrová z Machatého Extase, kamzík, Belmondo a další. Celkem tam najdete 347 lidí a zvířat. [Jonatan Kuna]| Zdroj: Archív
Festivalové tiskoviny z různých ročníků MFF KV. I ty uvidíte na letní výstavě v Galerii města Karlovy Vary. Autorkou architektonického řešení výstavy je Lenka Míková.
1995. Retrobarmanka. Naše první spolupráce na festivalu. Tým Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové nastoupil roku 1994 a hned zajistil každoroční konání festivalu, který už se nemusel střídat s Moskvou. Byl to důležitý rok, na Vary tehdy útočil jiný festival v Praze, bojovalo se o prestižní kategorii A. Byl jsem trochu známý díky práci art directora Reflexu a filmovým plakátům pro Tomáše Vorla a Věru Chytilovou. Oslovili fotografa Tona Stana, který mě ke spolupráci na Varech přizval. Protože se tehdy slavilo sto let kinematografie, chtěli jsme vytvořit plakát evokující český snímek z roku 1929, Erotikon Gustava Machatého. Tono našel model – barmanku v jedné z prvních pražských francouzských restaurací. Šli jsme se na ni s Jiřím Bartoškou podívat, jestli z ní může být dobrá retrohvězda. Nikdo tomu moc nevěřil. Kromě Tona. Výsledkem je tahle fotografie i první znělka. [Aleš Najbrt]
1997. Kočka Evy Zaoralové. Fotografie zkresleného bílého bodového světla se siluetou černé kočky navazovala na tehdejší černobílou znělku režiséra Jana Svěráka. Jedna z koček, které Tono Stano fotografoval, patřila programové ředitelce Evě Zaoralové. V široké škále jsme použili další fotky koček pro pozvánky a ostatní tiskoviny. Celý vizuál festivalu tehdy představoval zdánlivě nefilmový, nefestivalový motiv. Byl to vlastně poslední záběr znělky. Způsob focení však pocit, že jsme v kině, navozoval. [Aleš Najbrt]
2001. Co pokazil Eddie Marsan. Znělky točil režisér Ivan Zachariáš, šlo o osm minimalistických grotesek. Rok 2001 přinesl začátek spolupráce s fotografem Adamem Holým, vytvořili jsme společně fotografická loga jednotlivých předmětů, které se ve znělkách objevovaly, třeba suchou kytku, vycpanou kočku nebo obyčejnou housku. Estetický styl nahradil ten rok poprvé humor. Eddie, drbající se rozpačitě na hlavě vždy, když něco popletl, se stal trochu „jinou“ ikonou festivalu v novém století. Hrál jej dnes etablovaný anglický herec Eddie Marsan. [Aleš Najbrt]
2002. Pam pam pam pam pam pam. Tehdy jsem se trošku strachoval: autor znělky, režisér David Ondříček, si vybral naši scénku skupiny Tros Sketos, které říkáme „chachacháčko“. Ta svým hlučným a pokleslým stylem následně ovládla festival. Znělka Davida Ondříčka, divadelní scéna a stylové fialové obleky nakonec ovlivnily varietní styl plakátů i všech ostatních tiskovin. Náš taneček Tros Sketos na závěr festivalu předvedla i tehdejší mezinárodní porota. Naučené pózování před objektivy fotoaparátů a kamer se stalo jedním z vrcholů naší spolupráce s festivalem. Letos, na oslavu dvaceti let, budeme mít s Tros Sketos ve Varech vystoupení v Městském divadle. [Aleš Najbrt]
2004. Batůžkář, frajírek a VIPák. Konečně někoho napadlo využít pro znělku prostředí hotelu Thermal, který je skanzenem designu sedmdesátých let a zároveň centrem dění festivalu. Tím někým byl režisér Martin Krejčí, stále s námi pracoval fotograf Adam Holý, fotilo se během natáčení a vizuální podobu jsme postavili na třech typických návštěvnících: batůžkáři, frajírkovi a VIPákovi. Ti jsou také hrdiny honičky za vytouženou vstupenkou do kinosálu. S Mikulášem Macháčkem jsme vytvořili podobu s použitím písma inspirovaného sedmdesátými lety. Poprvé vznikly hned tři plakáty, každý pro jednoho z hrdinů. [Aleš Najbrt]
2004. Batůžkář, frajírek a VIPák. Konečně někoho napadlo využít pro znělku prostředí hotelu Thermal, který je skanzenem designu sedmdesátých let a zároveň centrem dění festivalu. Tím někým byl režisér Martin Krejčí, stále s námi pracoval fotograf Adam Holý, fotilo se během natáčení a vizuální podobu jsme postavili na třech typických návštěvnících: batůžkáři, frajírkovi a VIPákovi. Ti jsou také hrdiny honičky za vytouženou vstupenkou do kinosálu. S Mikulášem Macháčkem jsme vytvořili podobu s použitím písma inspirovaného sedmdesátými lety. Poprvé vznikly hned tři plakáty, každý pro jednoho z hrdinů. [Aleš Najbrt]
2004. Batůžkář, frajírek a VIPák. Konečně někoho napadlo využít pro znělku prostředí hotelu Thermal, který je skanzenem designu sedmdesátých let a zároveň centrem dění festivalu. Tím někým byl režisér Martin Krejčí, stále s námi pracoval fotograf Adam Holý, fotilo se během natáčení a vizuální podobu jsme postavili na třech typických návštěvnících: batůžkáři, frajírkovi a VIPákovi. Ti jsou také hrdiny honičky za vytouženou vstupenkou do kinosálu. S Mikulášem Macháčkem jsme vytvořili podobu s použitím písma inspirovaného sedmdesátými lety. Poprvé vznikly hned tři plakáty, každý pro jednoho z hrdinů. [Aleš Najbrt]
2008. Vary, Film a Festival. Z delších názvů jsme jako hlavní motivy zvolili tři slova: Vary, Film a Festival. Začali jsme používat jen anglickou mutaci a tato tři slova byla beztak mezinárodní. Nikdo přece neříká: „Jedu do Karlových Varů.“ Jen: „Jedu do Varů.“ Tak vznikly zase tři plakáty se třemi slovy a poprvé s motivem odložené ceny. Každý filmař po ní touží, zvedne Křišťálový glóbus nad hlavu, ale pak trochu neví, co se soškou dál. Někdo se opije, někdo ji někde zapomene, odloží… Motiv na principu „co s cenou“ stál i za vznikem nové série znělek Ivana Zachariáše. [Aleš Najbrt]
2008. Vary, Film a Festival. Z delších názvů jsme jako hlavní motivy zvolili tři slova: Vary, Film a Festival. Začali jsme používat jen anglickou mutaci a tato tři slova byla beztak mezinárodní. Nikdo přece neříká: „Jedu do Karlových Varů.“ Jen: „Jedu do Varů.“ Tak vznikly zase tři plakáty se třemi slovy a poprvé s motivem odložené ceny. Každý filmař po ní touží, zvedne Křišťálový glóbus nad hlavu, ale pak trochu neví, co se soškou dál. Někdo se opije, někdo ji někde zapomene, odloží… Motiv na principu „co s cenou“ stál i za vznikem nové série znělek Ivana Zachariáše. [Aleš Najbrt]
2008. Vary, Film a Festival. Z delších názvů jsme jako hlavní motivy zvolili tři slova: Vary, Film a Festival. Začali jsme používat jen anglickou mutaci a tato tři slova byla beztak mezinárodní. Nikdo přece neříká: „Jedu do Karlových Varů.“ Jen: „Jedu do Varů.“ Tak vznikly zase tři plakáty se třemi slovy a poprvé s motivem odložené ceny. Každý filmař po ní touží, zvedne Křišťálový glóbus nad hlavu, ale pak trochu neví, co se soškou dál. Někdo se opije, někdo ji někde zapomene, odloží… Motiv na principu „co s cenou“ stál i za vznikem nové série znělek Ivana Zachariáše. [Aleš Najbrt]
2009. Filmová iluze plná typografie. Tento ročník vznikl spontánně jako návrat k základnímu vyjádření filmu – pohybu – písma. Chtěla jsem si zkusit něco víc analogového, a protože často vrstvím a kombinuji, vytiskla jsem typografický plakát na průhledný film a následně v pohybu přes sebe společně s Jiřím Veselkou nafotila. Vznikla tak zvláštní filmová atmosféra: zdvojení písmen v použitém fontu navíc celý efekt „pohybujícího se“ filmu umocnilo. Stejný přístup jsem zopakovala pro všechny tiskoviny, kde se tak veškerá typografie stala součástí fotografie. [Zuzana Lednická]
2010. Text vyřezaný laserem. Inspiraci jsem našla v efektní, pompézní estetice znělek amerických filmových společností z 30. let. Iluzi jsem vytvořila pomocí nápisů vyřezaných do kvádru z umělé průhledné hmoty. Společně s fotografem Václavem Jiráskem jsme tento model fotili v různých světelných i pohledových variantách a využívali průhledů a detailů dovnitř. Záleželo nám opět na analogově vytvořené podobě, se všemi drobnými vadami a nečistotami, trochu jako když natáčíte film v ateliérových kulisách. Pro mě to byla skvělá zkušenost, jak písmo fotit jako objekt, pracovat s ním ve fyzickém prostoru. [Zuzana Lednická]
2012. Toto je 47. ročník!. Tehdy jsme ke spolupráci přizvali mladého designéra Jana Matouška, dali dohromady několik nápadů a řekli si, že festival už vlastně vizuál nepotřebuje. Lidé na sociálních sítích si pak dělali legraci, že mi zavolal Jiří Bartoška: „Zítra máme tiskovku, něco přines!“ a já na papír načrtl propiskou číslo 47 a poslal mu to. Ale bez legrace: výsledkem byly dva motivy, číslo 47 a data dnů, během kterých se ten rok festival konal. Vyšli jsme z faktu, že se každý rok návštěvníci ptají: „Kdy to letos začíná?“ Data jsou ten týden nesmírně důležitá. Festival byl v té době navíc už mezi lidmi, kteří se o film zajímají, etablovaný, takže jsme si prostě mohli zkusit říct jediné: Toto je 47. ročník!  [Aleš Najbrt]
2014. Kvííííf!. Bez sedmačtyřicítky by asi poptávka po čísle 49 nenastala, právě skvěle jednoduchá 47 prolomila bariéru a dokázala, že jsou takové věci možné. Hledal jsem proto dvojsmyslný, dvojznačný symbol, skrytý znak, který se dá poskládat z jednoduchých elementů. Jenže vycházely mi z toho pořád hrozné patvary, kříže. A tak, až nakonec – prase! Po prvním uveřejnění byly reakce velice negativní, slyšeli jsme kupu strašných reakcí: „Proč prase a filmový festival, jak to spolu souvisí?“ No a pak se lidé do prasete zamilovali. Stáli fronty na trička, přidělávaly se hrnky… Prasátko zlidovělo. Škoda že takový symbol můžete použít jen jednou. Kvííííf! [Marek Pistora]
2016. Paparazzi útočí. Když jsem hledala vizuální podobu tohoto ročníku, vzpomněla jsem si na fenomén paparazziovských fotek. Vždycky se mi líbila jejich „trash“ estetika i to, že nebývají na první pohled příliš čitelné. Až titulek v bulváru prozradí, kdo na fotce vlastně je. A většinu lidí tohle šmírování logicky přitahuje… Takže letos byl prvotní impuls k návrhu vizuální: akcentovat někoho, kdo je skrytý. Na fotkách se nakonec objevili inkognito i Karel Och s Evou Zaoralovou. Tento ročník je, myslím, také dobrým příkladem toho, jakým organickým způsobem ve studiu pracujeme: nápad byl můj, ale na provedení se podíleli Aleš Najbrt, Michal Nanoru, a především fotograf Václav Jirásek. [Zuzana Lednická]
2017. Chlapi mohli být za Belmonda. Hra na skrývání pokračovala, jen se přesunula do proměn rolí a identit. Herci hrají naše životy ve filmech, své v bulváru a my si nyní hrajeme na ně. Chcete být Belmondo, Danny DeVito, Brejchová, nebo Lassie? Adorované se spojilo se všedním a vytvořilo atraktivní a živý kontrast. Náhodní kolemjdoucí na ulici a naši kamarádi přistoupili na tuto hru a stali se tak součástí vizuálu 52. ročníku. Kruh se uzavřel ve chvíli, kdy Aňa Geislerová hraje Aňu Geislerovou. Václav Jirásek všechno krásně nafotil a dostal za to právem cenu Czech Grand Design. [Zuzana Lednická]
2018. Nostalgie po celuloidu. Aleš přišel s tématem nostalgie po celuloidovém filmu. Vytvořil jsem na první pohled trošku skrytou číslovku (ano, mnoho lidí si vůbec nevšimlo, že je to třiapadesátka!), využívající princip filmového políčka, které už v té době bylo absolutně nemoderní. Ale zabývat se analogovou věcí v digitální době byla legrace, nadsázka, přenesení starého principu do současnosti. Z toho filmového pásu jsem si udělal i celou abecedu, patrnou v aplikacích v Thermalu i jinde. Byl to shodou okolností také rok, kdy se na festivalu promítaly zrekonstruované Formanovy Lásky jedné plavovlásky, čímž se plánovaná nostalgie hezky propojila. [Marek Pistora]
2019. Pruhy, kam se podíváš. Když jsem viděl vizuál Marka Pistory k 53. ročníku, byl jsem ve studiu nový a inspirovalo mě to: chtěl jsem si taky zkusit, jak dalece může být číslovka festivalového ročníku skrytá, ovšem zároveň viditelná. Pruhy se mi zdály jako dobrý koncept: odkazují ke střídání filmových políček, navíc dělají s očima příjemné i nepříjemné věci, roztančí je, jsou živé a variabilní. Vždyť na vizuál KVIFF je – stejně jako na filmové plátno – třeba se dívat trochu s odstupem. Zůstala čistě černobílá varianta, což mě hrozně bavilo. Vděčný jsem byl i za to, že lidé chodili v tričkách s pruhy na kolonádě. [Jakub Spurný]
2021. Budete valit bulvy. Černobílý vizuál 55. ročníku souvisí s filmem a zároveň navozuje na typografické hříčky s čísly a viditelností z roku 2019. Hravostí má ale také trošku reminiscenci na prasátko Marka Pistory z roku 2014. Původní nápad pocházel od Aleše Najbrta, který přišel s legrační skicou očí jako dvou pětek. Pak jsem nakreslil desítky variant, až se to nakonec podařilo. Také jsme jim ještě rozpohybovali zorničky. Potřebovali jsme totiž, aby se nejednalo jen o typografickou hříčku, ale aby oči fungovaly živě a byly trochu zvědavé. Někteří diváci totiž měli po dlouhém čekání s covidem velké oči. Všichni svorně ovšem nakonec valili bulvy, případně mrkali na drát. [Jakub Spurný]
2022. 347 lidí a zvířat. Jsem především grafik a ilustrace je taková moje mimochodná disciplína, žrout času, který mě baví propojovat s grafikou. Začal jsem kreslit segmenty ilustrace rukou a v druhé fázi překresloval do tabletu. Byla to piplačka. Vytvořili jsme vlastní interpretaci Karlovarského údolí, jehož středem protéká říčka Teplá. Je v ní symbolicky hlavní vstup do Thermalu, červený koberec, Křišťálový glóbus, vřídlo, kolonáda, létající Grandhotel Pupp a další varské architektonické skvosty. Jedná se o oslavu všeho, co se ve Varech každý ročník děje. Obecně v něm najdete postavy známých českých a hollywoodských herců, kteří do Varů přijeli. Například Mel Gibson, John Travolta, Willem Dafoe, Jiřina Bohdalová, Bolek Polívka, Robert Pattinson, Jean Reno, Danny DeVito, John Malkovich, Morgan Freeman, Ethan Hawke, Johnny Depp, Michael Caine, Ester Geislerová, Marek Eben, Ivan Trojan a další. Jsou zde i někteří klíčoví představitelé festivalu: Jiří Bartoška, Kryštof Mucha, Karel Och, Eva Zaoralová, Petr Lintimer, ale i pán, co nosí mikrofon, a pán s tenisákem. Najdou se tam odkazy na některé popkulturní filmy, často oceněné: Mechanický pomeranč, Forrest Gump, Dej mi své jméno, James Bond, Joker, Batman, Pupendo, Klub rváčů, Mlčení jehňátek, Čelisti, Annie Hallová, Titanic, Jurský park, E.T. – Mimozemšťan, Trosečník, Kill Bill, Smrtonosná past, Sedm, Lví král, Pulp Fiction: Historky z podsvětí, Ztraceni ve vesmíru, La La Land, Terminátor 2, Matrix, Donnie Darko a další. A také odkazy na plakáty minulých ročníků a jejich motivy: kočka, prase, Tros Sketos, paparazzi, Franta Skála s pítkem, nahatý pán z divadla, oči, Hedy Lamarrová z Machatého Extase, kamzík, Belmondo a další. Celkem tam najdete 347 lidí a zvířat. [Jonatan Kuna]