Emoce přeživších masakru v Orlandu. Fotograf je zachytil na černobílých fotografiích
6
/
19
Přehled fotografií
Zavřít
Jedna z našich dobrovolnic v LGBT centru nevěděla, jak se vypořádat s tímhle hovorem. Volala žena, jestli nevím, kde je její syn. Řekli jsme, že nemáme žádné informace, ale kdyby se něco změnilo, zavoláme jí. Samozřejmě jsme už nikdy nezavolali...
|
Zdroj: Daymon Gardner
Když jsem se dostal ven, utíkal jsem jako šílený. Zapomněl jsem na Chrise. Pak jsem se vrátil zpět a našel jsem ho naříkajícího uprostřed silnice. Objali jsme se jako nikdy předtím.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Tři týdny jsem byl v kómatu. Když jsem se probudil, byla u mě má matka a rozplakala se. Zeptal jsem se, kde je Javier. Neodpověděla. Až další den mi řekla, že musím být silný, protože je mrtvý.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Během prvních výstřelů jsem si myslel, že je to hudba. Cítil jsem basy. Pak tříštící se sklo, kouř a padající těla.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Ve 2:06 jsem šla spát. Myslela jsem, že syn je doma, viděla jsem jeho boty. Za 10 minut mi volala FBI, že je mrtvý.
|
Zdroj: Daymon Gardner
V gay komunitě se na přivítanou líbáme na tváře. Potkal jsem Anthonyho, objali jsme se a políbili. Popřál jsem mu hezký večer. Během chvilky jsem uslyšel střelbu. Na nemocničním lůžku jsem uviděl jeho fotku mezi 49 mrtvými.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Dívala jsem se na lékařku, ona zase na mě, a obě jsme se dívali na pacientku. Křičela. Chtěla, abychom zavolaly její matku.
|
Zdroj: Daymon Gardner
"Podle kruhů, které mám pod očima je snadné poznat, že špatně spím. Byly to pro mě těžké dva roky. Od té doby už nic neberu na lehkou váhu."
|
Zdroj: Daymon Gardner
Vždycky jsem byla nesebevědomá kvůli mé váze. Stanley mi vždy říkal, že na světě jsou silnější ženy a jsou hrdé. chtěl, abych byla sama se sebou spokojená.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Stovky policistů, stovky sanitek...Kolegové mi řekli, že uvnitř je 15 nebo 20 mrtvých lidí. To jsme si mysleli tehdy.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Den poté, když začali říkat jména obětí, jsem nevěděl, jak to říct jeho matce. Byl to jediný syn. Na pohřbu jsme se jí omluvil. Řekla mi, ať si nedělám starosti, že všechno má svůj důvod.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Můj syn Nelson zemřel v 11 na rakovinu. Než jsem ztratila i dceru Amandu, pořád jsem myslela na něj. Už 17 let jsem nepřestala plakat.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Svému bratrovi jsem říkala všechno. Řekla jsem mu o svém prvním polibku dříve než matce. Teď tady není. Přijdu domů a je tam ticho.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Matka měla šaty, ale šla se převléknout. Měl jsem pocit, že se stane něco špatného. Řekla mě a mému bratrovi, že nás miluje. To bylo naposled.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Byli jsem kamarádi od sedmé tžídy a všude jsme psali naše iniciály: J.A.M. - Jonathan, Amanda a Mercedes. Amanda a Mercedes zemřeli.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Pamatuji si, že jsem nesla něčí zakrvácené boty a tričko. Pamatuji si, že jsem nesla Stenleyho Almodovara který chodil do Pulsu každý týden na gintonic. Pořád jsem mu opakovala, aby nezavíral oči.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Během života, ale hlavně když jsem byl malý, jsem míval noční můry, ve kterých mě někdo honil, já jsem se snažil schovat, ale nakonec mě stejně našel. Tentokrát to bylo skutečné.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Nikdy nezapomenu. ale v zájmu vlastního dobra jsem odpustil.
|
Zdroj: Daymon Gardner
"Mobily zvonily všude kolem. Jeden hned vedle mojí nohy stále zvonil a zvonil a zvonil. Věděl jsem, že ten člověk už ho nikdy nezvedne.
|
Zdroj: Daymon Gardner
Zavřít