První porevoluční vláda: Čalfa, Komárek, Delong a další. Víte, co dělali ministři po odchodu z politiky?

6/29
Zavřít
  • Marián Čalfa (* 7. května 1946) Premiér vlády byl od 18 let členem KSČ, ministrem se stal už v roce 1988 v komunistické vládě Ladislava Adamce. Pod rezignace Adamce se stal premiérem, převzal iniciativu, vyjednával s Občanským fórem a prosadil Václava Havla na post prezidenta. Federálním premiérem byl až do roku 1992. Zároveň byl blízkým spolupracovníkem Václava Havla. Dnes je právník Čalfa místopředsedou představenstva Pražské energetiky.
    Marián Čalfa (* 7. května 1946) Premiér vlády byl od 18 let členem KSČ, ministrem se stal už v roce 1988 v komunistické vládě Ladislava Adamce. Pod rezignace Adamce se stal premiérem, převzal iniciativu, vyjednával s Občanským fórem a prosadil Václava Havla na post prezidenta. Federálním premiérem byl až do roku 1992. Zároveň byl blízkým spolupracovníkem Václava Havla. Dnes je právník Čalfa místopředsedou představenstva Pražské energetiky. | Zdroj: ČTK
  • Václav Klaus (* 19. června 1941) Ministr financí, později premiér, předseda poslanecké sněmovny a prezident, předseda Občanského fóra, zakladatel ODS. I po odchodu z politiky veřejně vystupuje, má Institut Václava Klause.
    Václav Klaus (* 19. června 1941) Ministr financí, později premiér, předseda poslanecké sněmovny a prezident, předseda Občanského fóra, zakladatel ODS. I po odchodu z politiky veřejně vystupuje, má Institut Václava Klause.| Zdroj: ČTK
  • Petr Pithart od 13. února 1990 (* 2. ledna 1941) Místopředseda vlády do února 1990, kdy se stal předsedou české vlády. Do roku 1968 člen KSČ, po roce 1989 Občanského fóra, Občanského hnutí a KDU-ČSL. Pithart se stal senátorem a prvním předsedou Senátu. Je signatářem Charty 77. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na pozici prezidenta republiky. Dodnes je veřejně činný.
    Petr Pithart od 13. února 1990 (* 2. ledna 1941) Místopředseda vlády do února 1990, kdy se stal předsedou české vlády. Do roku 1968 člen KSČ, po roce 1989 Občanského fóra, Občanského hnutí a KDU-ČSL. Pithart se stal senátorem a prvním předsedou Senátu. Je signatářem Charty 77. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na pozici prezidenta republiky. Dodnes je veřejně činný.| Zdroj: ČTK
  • Ján Čarnogurský do 6. dubna (* 1. ledna 1944) První místopředseda vlády a “sdílený” ministr vnitra byl před revolucí disident. Ještě v létě 1989 byl zatčen a propuštěn až 25. listopadu 1989. V roce 1991 se stal premiérem Slovenska, později byl ještě ministrem ve dvou slovenských vládách. V poslední době se hlasitě zastává Ruska, postavil se například proti sankcím.
    Ján Čarnogurský do 6. dubna (* 1. ledna 1944) První místopředseda vlády a “sdílený” ministr vnitra byl před revolucí disident. Ještě v létě 1989 byl zatčen a propuštěn až 25. listopadu 1989. V roce 1991 se stal premiérem Slovenska, později byl ještě ministrem ve dvou slovenských vládách. V poslední době se hlasitě zastává Ruska, postavil se například proti sankcím. | Zdroj: ctk
  • Valtr Komárek do 6. dubna (10. srpna 1930 - 16. května 2013) První místopředseda vlády byl do roku 1990 členem KSČ, pak Občanského fóra a následně ČSSD. V roce 1992 se stal volebním lídrem socdem, ta ale ve volbách příliš neuspěla. Komárek byl ekonom, jehož spolupracovníky byl například Václav Klaus a další autoři polistopadových reforem. Proti Klausovým reformám se ale Komárek vymezoval. V šedesátých letech byl poradcem marxisty a mnohonásobného vraha Che Guevary. Z veřejného života se stáhl po rozpadu Československa.
    Valtr Komárek do 6. dubna (10. srpna 1930 - 16. května 2013) První místopředseda vlády byl do roku 1990 členem KSČ, pak Občanského fóra a následně ČSSD. V roce 1992 se stal volebním lídrem socdem, ta ale ve volbách příliš neuspěla. Komárek byl ekonom, jehož spolupracovníky byl například Václav Klaus a další autoři polistopadových reforem. Proti Klausovým reformám se ale Komárek vymezoval. V šedesátých letech byl poradcem marxisty a mnohonásobného vraha Che Guevary. Z veřejného života se stáhl po rozpadu Československa.| Zdroj: ČTK
  • Oldřich Burský do 6. dubna (17. října 1933 - 7. července 2013) Místopředseda vlády a ministr zemědělství byl členem Československé strany socialistické, za níž seděl v parlamentu už od roku 1986. Původním povoláním veterinář byl evidován jako tajný spolupracovník StB (krycí jméno Radek). Strana ho proto stáhla z voleb a do veřejného života na vysoké úrovni už pak nezasáhl.
    Oldřich Burský do 6. dubna (17. října 1933 - 7. července 2013) Místopředseda vlády a ministr zemědělství byl členem Československé strany socialistické, za níž seděl v parlamentu už od roku 1986. Původním povoláním veterinář byl evidován jako tajný spolupracovník StB (krycí jméno Radek). Strana ho proto stáhla z voleb a do veřejného života na vysoké úrovni už pak nezasáhl.| Zdroj: ČTK
  • František Reichel - druhý zprava - do 6. dubna (* 27. ledna 1938) Místopředseda vlády a Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj byl členem Československé strany lidové. Za komunismu absolvoval Vysokou školu veterinární, a VŠE v Praze. Ve vládě skončil v souvislosti s tím, že byl informátor vojenské kontrarozvědky (krycí jméno Petr) v 60. letech. Opakovaně byl zastupitelem obce Pohoří v okrese Praha-Západ, naposledy v roce 2010.
    František Reichel - druhý zprava - do 6. dubna (* 27. ledna 1938) Místopředseda vlády a Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj byl členem Československé strany lidové. Za komunismu absolvoval Vysokou školu veterinární, a VŠE v Praze. Ve vládě skončil v souvislosti s tím, že byl informátor vojenské kontrarozvědky (krycí jméno Petr) v 60. letech. Opakovaně byl zastupitelem obce Pohoří v okrese Praha-Západ, naposledy v roce 2010.| Zdroj: ČTK
  • Vladimír Dlouhý (* 31. července 1953) Místopředseda vlády a předseda Státní plánovací komise byl do roku 1989 členem KSČ, pak Občanského fóra a následně ODA. Byl ministr průmyslu a obchodu ve vládách Václava Klause, dnes je prezidentem Hospodářské komory ČR, v roce 2013 se neúspěšně pokusil kandidovat na post prezidenta republiky. Byl dlouholetým poradcem investiční banky Goldman Sachs.
    Vladimír Dlouhý (* 31. července 1953) Místopředseda vlády a předseda Státní plánovací komise byl do roku 1989 členem KSČ, pak Občanského fóra a následně ODA. Byl ministr průmyslu a obchodu ve vládách Václava Klause, dnes je prezidentem Hospodářské komory ČR, v roce 2013 se neúspěšně pokusil kandidovat na post prezidenta republiky. Byl dlouholetým poradcem investiční banky Goldman Sachs.| Zdroj: ČTK
  • Josef Hromádka (* 25. září 1936) Místopředseda vlády byl evangelický teolog, předseda Ekumenické rady církví. Je emeritním synodním seniorem církve. Učil na gymnáziu a dále přednášel na Univerzitě třetího věku.
    Josef Hromádka (* 25. září 1936) Místopředseda vlády byl evangelický teolog, předseda Ekumenické rady církví. Je emeritním synodním seniorem církve. Učil na gymnáziu a dále přednášel na Univerzitě třetího věku.| Zdroj: ČTK
  • František Pitra do 13. února 1990 (*13. listopadu 1932) Místopředseda vlády byl členem KSČ, od října 1988 dokonce předsedou vlády České socialistické republiky, a to až do února 1990. Komunistický funkcionář ještě v prosinci 1989 veřejně vystupoval na obhajobu zásahu proti demonstrantům z listopadu a varoval před “silami” snažící se zneužít situace. Z vlády národního porozumění odešel 13. února 1990, poté se stáhl z veřejného života.
    František Pitra do 13. února 1990 (*13. listopadu 1932) Místopředseda vlády byl členem KSČ, od října 1988 dokonce předsedou vlády České socialistické republiky, a to až do února 1990. Komunistický funkcionář ještě v prosinci 1989 veřejně vystupoval na obhajobu zásahu proti demonstrantům z listopadu a varoval před “silami” snažící se zneužít situace. Z vlády národního porozumění odešel 13. února 1990, poté se stáhl z veřejného života.| Zdroj: ČTK
  • Milan Čič od 13. února 1990 (2. ledna 1932 - 9. listopadu 2012) Místopředseda vlády byl až do roku 1990 členem KSČ, potom členem hnutí Verejnosť proti násiliu, Mečiarovy HZDS a nakonec SDS. Po revoluci byl rovněž předsedou slovenské vlády, v roce 1992 místopředsedou federální vlády a ještě před listopadem 1989 slovenským ministrem vnitra. Roku 1993 se stal prvním předsedou Ústavního soudu SR, v této funkci skončil v roce 2000. Od roku 2004 byl vedoucím Kanceláře prezidenta Slovenské republiky Ivana Gašparoviče.
    Milan Čič od 13. února 1990 (2. ledna 1932 - 9. listopadu 2012) Místopředseda vlády byl až do roku 1990 členem KSČ, potom členem hnutí Verejnosť proti násiliu, Mečiarovy HZDS a nakonec SDS. Po revoluci byl rovněž předsedou slovenské vlády, v roce 1992 místopředsedou federální vlády a ještě před listopadem 1989 slovenským ministrem vnitra. Roku 1993 se stal prvním předsedou Ústavního soudu SR, v této funkci skončil v roce 2000. Od roku 2004 byl vedoucím Kanceláře prezidenta Slovenské republiky Ivana Gašparoviče.| Zdroj: ČTK
  • Jiří Dienstbier od 6. dubna 1990 (20. dubna 1937 - 8. ledna 2011) Místopředseda vlády a ministr zahraničí (až do roku 1992) byl disident, signatář Charty 77, do roku 1969 však člen KSČ. Po revoluci člen Občanského fóra, poté předsedou Svobodných demokratů a potom SD-LSNS. Na přelomu tisíciletí byl zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Od roku 2008 až do své smrti byl senátorem za Kladno.
    Jiří Dienstbier od 6. dubna 1990 (20. dubna 1937 - 8. ledna 2011) Místopředseda vlády a ministr zahraničí (až do roku 1992) byl disident, signatář Charty 77, do roku 1969 však člen KSČ. Po revoluci člen Občanského fóra, poté předsedou Svobodných demokratů a potom SD-LSNS. Na přelomu tisíciletí byl zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Od roku 2008 až do své smrti byl senátorem za Kladno.| Zdroj: ČTK
  • Armin Delong od 6. dubna 1990 (29. ledna 1925 - 5. října 2017) Místopředseda vlády a Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj celosvětově uznávaný český fyzik, věnoval se výrobě elektronových mikroskopů. Po listopadu 1989 získal ocenění Česká hlava, medaili Za zásluhy či Stříbrnou pamětní medaili Senátu, před listopadem Řád práce, Státní cenu Klementa Gottwalda a Řád Vítězného února. Zajímavostí je, že se narodil francouzským přistěhovalcům. V roce 1990 se stal místopředsedou Československé akademie věd
    Armin Delong od 6. dubna 1990 (29. ledna 1925 - 5. října 2017) Místopředseda vlády a Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj celosvětově uznávaný český fyzik, věnoval se výrobě elektronových mikroskopů. Po listopadu 1989 získal ocenění Česká hlava, medaili Za zásluhy či Stříbrnou pamětní medaili Senátu, před listopadem Řád práce, Státní cenu Klementa Gottwalda a Řád Vítězného února. Zajímavostí je, že se narodil francouzským přistěhovalcům. V roce 1990 se stal místopředsedou Československé akademie věd| Zdroj: ČTK
  • Václav Valeš od 6. dubna 1990 (7. dubna 1922 - 25. června 2013) Místopředseda vlády byl do roku 1968 členem KSČ, dokonce ministr chemického průmyslu a potom ministr zahraničního obchodu. Po okupaci byl pronásledován a vězněn. Vězněn byl i během druhé světové války. Byl v evidenci Státní bezpečnosti jako agent Válek. Po odchodu z politiky se angažoval v česko-německých vztazích.
    Václav Valeš od 6. dubna 1990 (7. dubna 1922 - 25. června 2013) Místopředseda vlády byl do roku 1968 členem KSČ, dokonce ministr chemického průmyslu a potom ministr zahraničního obchodu. Po okupaci byl pronásledován a vězněn. Vězněn byl i během druhé světové války. Byl v evidenci Státní bezpečnosti jako agent Válek. Po odchodu z politiky se angažoval v česko-německých vztazích.| Zdroj: ČTK
  • Miroslav Vacek (* 29. srpna 1935) Ministr národní obrany byl politik KSČ a KSČM a také náčelník Generálního štábu. Poslancem byl až do roku 1998. Ve funkci ministra vydržel až do října 1990. V roce 1997 se vážně zranil.
    Miroslav Vacek (* 29. srpna 1935) Ministr národní obrany byl politik KSČ a KSČM a také náčelník Generálního štábu. Poslancem byl až do roku 1998. Ve funkci ministra vydržel až do října 1990. V roce 1997 se vážně zranil.| Zdroj: ČTK
  • Richard Sacher od 30. prosince 1989 (1. září 1942 - 27. února 2014) Ministr bez portfeje a ministr vnitra byl členem Československé strany lidové a poté do roku 1992 členem KDU-ČSL, kdy ho strana vyloučila i kvůli stykům s Levým blokem. Přičítá se mu, že připustil skartaci svazků StB. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu na Náchodsku. Později vyšlo najevo, že byl před rokem evidován jako spolupracovník vojenské kontrarozvědky VKR.
    Richard Sacher od 30. prosince 1989 (1. září 1942 - 27. února 2014) Ministr bez portfeje a ministr vnitra byl členem Československé strany lidové a poté do roku 1992 členem KDU-ČSL, kdy ho strana vyloučila i kvůli stykům s Levým blokem. Přičítá se mu, že připustil skartaci svazků StB. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu na Náchodsku. Později vyšlo najevo, že byl před rokem evidován jako spolupracovník vojenské kontrarozvědky VKR.| Zdroj: ČTK
  • František Podlena (* 30. října 1940) Ministr dopravy byl dlouholetým členem a funkcionářem KSČ. Ministrem se stal už v říjnu 1988 ve vládě Ladislava Adamce. V roce 1991 se stal šéfem pražské pobočky rakouské spediční firmy Franz Welz. Potom v dopravě sám podnikal
    František Podlena (* 30. října 1940) Ministr dopravy byl dlouholetým členem a funkcionářem KSČ. Ministrem se stal už v říjnu 1988 ve vládě Ladislava Adamce. V roce 1991 se stal šéfem pražské pobočky rakouské spediční firmy Franz Welz. Potom v dopravě sám podnikal| Zdroj: ČTK
  • Ladislav Vodrážka do 13. února 1990 (14. září 1932 - 22. března 2010) Ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky byl politik KSČ. Členem vlády byl již od léta 1989.
    Ladislav Vodrážka do 13. února 1990 (14. září 1932 - 22. března 2010) Ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky byl politik KSČ. Členem vlády byl již od léta 1989.| Zdroj: ČTK
  • Slavomír Strančár od 13. února 1990 (7. února 1935 - 21. srpna 1990) Ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky byl do roku 1970 člen KSS (vyloučen), po revoluci spolupracoval s hnutím Verejnosť proti násiliu. Během služební cesty v Brazílii náhle zemřel, příčinou byl infarkt.
    Slavomír Strančár od 13. února 1990 (7. února 1935 - 21. srpna 1990) Ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky byl do roku 1970 člen KSS (vyloučen), po revoluci spolupracoval s hnutím Verejnosť proti násiliu. Během služební cesty v Brazílii náhle zemřel, příčinou byl infarkt.| Zdroj: ČTK
  • František Pinc do 13. února 1990 (* 23. května 1944) Ministr paliv a energetiky byl politik KSČ. Po odchodu z politiky podnikal.
    František Pinc do 13. února 1990 (* 23. května 1944) Ministr paliv a energetiky byl politik KSČ. Po odchodu z politiky podnikal.| Zdroj: ČTK
  • Jaroslav Sůva od 13. února 1990 (* 25. července 1930) Ministr paliv a energetiky byl politik KSČ a energetik. Během působení ve vládě vystoupil ze strany.
    Jaroslav Sůva od 13. února 1990 (* 25. července 1930) Ministr paliv a energetiky byl politik KSČ a energetik. Během působení ve vládě vystoupil ze strany.| Zdroj: ČTK
  • Petr Miller (* 27. července 1941) Ministr práce a sociálních věcí byl členem OF, OH a ČSSD. Během sametové revoluce organizoval stávkové hnutí mezi dělníky. Ministrem byl do července 1992. PO odchodu z politiky působil jako manažer, mimo jiné v Chemapolu či ČEZ. Je v důchodu.
    Petr Miller (* 27. července 1941) Ministr práce a sociálních věcí byl členem OF, OH a ČSSD. Během sametové revoluce organizoval stávkové hnutí mezi dělníky. Ministrem byl do července 1992. PO odchodu z politiky působil jako manažer, mimo jiné v Chemapolu či ČEZ. Je v důchodu.| Zdroj: ČTK
  • Andrej Barčák mladší (* 26. října 1946) Ministr zahraničního obchodu byl politik KSČ. Od roku 1990 pracoval pro firmu General Motors, zakládal její československou pobočku a byl jejím vysokým manažerem, poté byl manažerem Opelu.
    Andrej Barčák mladší (* 26. října 1946) Ministr zahraničního obchodu byl politik KSČ. Od roku 1990 pracoval pro firmu General Motors, zakládal její československou pobočku a byl jejím vysokým manažerem, poté byl manažerem Opelu.| Zdroj: ČTK
  • Rudolf Kutnar od 12. května 1990 (* 18. září 1950) Ministr zemědělství a výživy byl členem Československé strany socialistické. V roce 1990 se stal ekonomickým ředitelem firmy Micromen. Několikrát se neúspěšně pokoušel vrátit do politiky v Praze.
    Rudolf Kutnar od 12. května 1990 (* 18. září 1950) Ministr zemědělství a výživy byl členem Československé strany socialistické. V roce 1990 se stal ekonomickým ředitelem firmy Micromen. Několikrát se neúspěšně pokoušel vrátit do politiky v Praze.| Zdroj: ČTK
  • Ladislav Dvořák (* 8. srpna 1943) Ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu byl členem Československé strany socialistické a jejím předsedou. Poslancem byl mezi lety 1986 a 1992. V březnu 1989 hlasoval pro posílení možností zásahů režimu proti opozici. Po odchodu z politiky působil například jako náměstek generálního ředitele České exportní banky nebo člen dozorčí rady Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků ČR.
    Ladislav Dvořák (* 8. srpna 1943) Ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu byl členem Československé strany socialistické a jejím předsedou. Poslancem byl mezi lety 1986 a 1992. V březnu 1989 hlasoval pro posílení možností zásahů režimu proti opozici. Po odchodu z politiky působil například jako náměstek generálního ředitele České exportní banky nebo člen dozorčí rady Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků ČR.| Zdroj: ČTK
  • Květoslava Kořínková (10. července 1940) Ministryně - předsedkyně Výboru lidové kontroly ČSSR byla členkou Občanského fóra a ČSSD. Až do roku 2002 byla zastupitelskou Hlavního města Prahy. Už během komunistického režimu byla poradkyní náměstka ministra dopravy a předsedkyní Československé vědeckotechnické společnosti. Její manžel Antonín Peltrám ji coby ministr dopravy Zemanovy vlády jmenoval generální inspektorkou Českých drah. Bala také pedagožkou.
    Květoslava Kořínková (10. července 1940) Ministryně - předsedkyně Výboru lidové kontroly ČSSR byla členkou Občanského fóra a ČSSD. Až do roku 2002 byla zastupitelskou Hlavního města Prahy. Už během komunistického režimu byla poradkyní náměstka ministra dopravy a předsedkyní Československé vědeckotechnické společnosti. Její manžel Antonín Peltrám ji coby ministr dopravy Zemanovy vlády jmenoval generální inspektorkou Českých drah. Bala také pedagožkou.| Zdroj: ČTK
  • Róbert Martinko od 13. února 1990 pověřen řízením ministerstva spojů (* 2. dubna 1936) Ministr bez portfeje byl od 13. února 1990 pověřen řízením ministerstva spojů. Nebyl členem žádné strany. Po odchodu z vlády pracoval jako ředitel státního podniku Správy pošt a telekomunikací na pracovišti v Bratislavě. Dále se zabýval dopravou.
    Róbert Martinko od 13. února 1990 pověřen řízením ministerstva spojů (* 2. dubna 1936) Ministr bez portfeje byl od 13. února 1990 pověřen řízením ministerstva spojů. Nebyl členem žádné strany. Po odchodu z vlády pracoval jako ředitel státního podniku Správy pošt a telekomunikací na pracovišti v Bratislavě. Dále se zabýval dopravou.| Zdroj: ČTK
  • Vladimír Príkazský od 13. února 1990 (* 30. června 1935) Ministr bez portfeje byl do roku 1970 členem KSČ (vyloučen). Poté disident a signatář Charty 77. Působil v Československém rozhlase, kde mimo jiné informoval o událostech souvisejících se smrtí Jana Palacha a okupaci v srpnu 1968. Pracuje pro Český rozhlas.
    Vladimír Príkazský od 13. února 1990 (* 30. června 1935) Ministr bez portfeje byl do roku 1970 členem KSČ (vyloučen). Poté disident a signatář Charty 77. Působil v Československém rozhlase, kde mimo jiné informoval o událostech souvisejících se smrtí Jana Palacha a okupaci v srpnu 1968. Pracuje pro Český rozhlas.| Zdroj: ČTK
  • Karel Havlík od 11. května 1990 (* 6. srpna 1944) Ministr bez portfeje byl od roku 1990 členem Československé strany lidové. Neúspěšně za lidovce kandidoval do parlamentu.
    Karel Havlík od 11. května 1990 (* 6. srpna 1944) Ministr bez portfeje byl od roku 1990 členem Československé strany lidové. Neúspěšně za lidovce kandidoval do parlamentu.| Zdroj: ČTK
Marián Čalfa (* 7. května 1946) Premiér vlády byl od 18 let členem KSČ, ministrem se stal už v roce 1988 v komunistické vládě Ladislava Adamce. Pod rezignace Adamce se stal premiérem, převzal iniciativu, vyjednával s Občanským fórem a prosadil Václava Havla na post prezidenta. Federálním premiérem byl až do roku 1992. Zároveň byl blízkým spolupracovníkem Václava Havla. Dnes je právník Čalfa místopředsedou představenstva Pražské energetiky.
Václav Klaus (* 19. června 1941) Ministr financí, později premiér, předseda poslanecké sněmovny a prezident, předseda Občanského fóra, zakladatel ODS. I po odchodu z politiky veřejně vystupuje, má Institut Václava Klause.
Petr Pithart od 13. února 1990 (* 2. ledna 1941) Místopředseda vlády do února 1990, kdy se stal předsedou české vlády. Do roku 1968 člen KSČ, po roce 1989 Občanského fóra, Občanského hnutí a KDU-ČSL. Pithart se stal senátorem a prvním předsedou Senátu. Je signatářem Charty 77. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na pozici prezidenta republiky. Dodnes je veřejně činný.
Ján Čarnogurský do 6. dubna (* 1. ledna 1944) První místopředseda vlády a “sdílený” ministr vnitra byl před revolucí disident. Ještě v létě 1989 byl zatčen a propuštěn až 25. listopadu 1989. V roce 1991 se stal premiérem Slovenska, později byl ještě ministrem ve dvou slovenských vládách. V poslední době se hlasitě zastává Ruska, postavil se například proti sankcím.
Valtr Komárek do 6. dubna (10. srpna 1930 - 16. května 2013) První místopředseda vlády byl do roku 1990 členem KSČ, pak Občanského fóra a následně ČSSD. V roce 1992 se stal volebním lídrem socdem, ta ale ve volbách příliš neuspěla. Komárek byl ekonom, jehož spolupracovníky byl například Václav Klaus a další autoři polistopadových reforem. Proti Klausovým reformám se ale Komárek vymezoval. V šedesátých letech byl poradcem marxisty a mnohonásobného vraha Che Guevary. Z veřejného života se stáhl po rozpadu Československa.
Oldřich Burský do 6. dubna (17. října 1933 - 7. července 2013) Místopředseda vlády a ministr zemědělství byl členem Československé strany socialistické, za níž seděl v parlamentu už od roku 1986. Původním povoláním veterinář byl evidován jako tajný spolupracovník StB (krycí jméno Radek). Strana ho proto stáhla z voleb a do veřejného života na vysoké úrovni už pak nezasáhl.
František Reichel - druhý zprava - do 6. dubna (* 27. ledna 1938) Místopředseda vlády a Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj byl členem Československé strany lidové. Za komunismu absolvoval Vysokou školu veterinární, a VŠE v Praze. Ve vládě skončil v souvislosti s tím, že byl informátor vojenské kontrarozvědky (krycí jméno Petr) v 60. letech. Opakovaně byl zastupitelem obce Pohoří v okrese Praha-Západ, naposledy v roce 2010.
Vladimír Dlouhý (* 31. července 1953) Místopředseda vlády a předseda Státní plánovací komise byl do roku 1989 členem KSČ, pak Občanského fóra a následně ODA. Byl ministr průmyslu a obchodu ve vládách Václava Klause, dnes je prezidentem Hospodářské komory ČR, v roce 2013 se neúspěšně pokusil kandidovat na post prezidenta republiky. Byl dlouholetým poradcem investiční banky Goldman Sachs.
Josef Hromádka (* 25. září 1936) Místopředseda vlády byl evangelický teolog, předseda Ekumenické rady církví. Je emeritním synodním seniorem církve. Učil na gymnáziu a dále přednášel na Univerzitě třetího věku.
František Pitra do 13. února 1990 (*13. listopadu 1932) Místopředseda vlády byl členem KSČ, od října 1988 dokonce předsedou vlády České socialistické republiky, a to až do února 1990. Komunistický funkcionář ještě v prosinci 1989 veřejně vystupoval na obhajobu zásahu proti demonstrantům z listopadu a varoval před “silami” snažící se zneužít situace. Z vlády národního porozumění odešel 13. února 1990, poté se stáhl z veřejného života.
Milan Čič od 13. února 1990 (2. ledna 1932 - 9. listopadu 2012) Místopředseda vlády byl až do roku 1990 členem KSČ, potom členem hnutí Verejnosť proti násiliu, Mečiarovy HZDS a nakonec SDS. Po revoluci byl rovněž předsedou slovenské vlády, v roce 1992 místopředsedou federální vlády a ještě před listopadem 1989 slovenským ministrem vnitra. Roku 1993 se stal prvním předsedou Ústavního soudu SR, v této funkci skončil v roce 2000. Od roku 2004 byl vedoucím Kanceláře prezidenta Slovenské republiky Ivana Gašparoviče.
Jiří Dienstbier od 6. dubna 1990 (20. dubna 1937 - 8. ledna 2011) Místopředseda vlády a ministr zahraničí (až do roku 1992) byl disident, signatář Charty 77, do roku 1969 však člen KSČ. Po revoluci člen Občanského fóra, poté předsedou Svobodných demokratů a potom SD-LSNS. Na přelomu tisíciletí byl zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. Od roku 2008 až do své smrti byl senátorem za Kladno.
Armin Delong od 6. dubna 1990 (29. ledna 1925 - 5. října 2017) Místopředseda vlády a Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj celosvětově uznávaný český fyzik, věnoval se výrobě elektronových mikroskopů. Po listopadu 1989 získal ocenění Česká hlava, medaili Za zásluhy či Stříbrnou pamětní medaili Senátu, před listopadem Řád práce, Státní cenu Klementa Gottwalda a Řád Vítězného února. Zajímavostí je, že se narodil francouzským přistěhovalcům. V roce 1990 se stal místopředsedou Československé akademie věd
Václav Valeš od 6. dubna 1990 (7. dubna 1922 - 25. června 2013) Místopředseda vlády byl do roku 1968 členem KSČ, dokonce ministr chemického průmyslu a potom ministr zahraničního obchodu. Po okupaci byl pronásledován a vězněn. Vězněn byl i během druhé světové války. Byl v evidenci Státní bezpečnosti jako agent Válek. Po odchodu z politiky se angažoval v česko-německých vztazích.
Miroslav Vacek (* 29. srpna 1935) Ministr národní obrany byl politik KSČ a KSČM a také náčelník Generálního štábu. Poslancem byl až do roku 1998. Ve funkci ministra vydržel až do října 1990. V roce 1997 se vážně zranil.
Richard Sacher od 30. prosince 1989 (1. září 1942 - 27. února 2014) Ministr bez portfeje a ministr vnitra byl členem Československé strany lidové a poté do roku 1992 členem KDU-ČSL, kdy ho strana vyloučila i kvůli stykům s Levým blokem. Přičítá se mu, že připustil skartaci svazků StB. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu na Náchodsku. Později vyšlo najevo, že byl před rokem evidován jako spolupracovník vojenské kontrarozvědky VKR.
František Podlena (* 30. října 1940) Ministr dopravy byl dlouholetým členem a funkcionářem KSČ. Ministrem se stal už v říjnu 1988 ve vládě Ladislava Adamce. V roce 1991 se stal šéfem pražské pobočky rakouské spediční firmy Franz Welz. Potom v dopravě sám podnikal
Ladislav Vodrážka do 13. února 1990 (14. září 1932 - 22. března 2010) Ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky byl politik KSČ. Členem vlády byl již od léta 1989.
Slavomír Strančár od 13. února 1990 (7. února 1935 - 21. srpna 1990) Ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky byl do roku 1970 člen KSS (vyloučen), po revoluci spolupracoval s hnutím Verejnosť proti násiliu. Během služební cesty v Brazílii náhle zemřel, příčinou byl infarkt.
František Pinc do 13. února 1990 (* 23. května 1944) Ministr paliv a energetiky byl politik KSČ. Po odchodu z politiky podnikal.
Jaroslav Sůva od 13. února 1990 (* 25. července 1930) Ministr paliv a energetiky byl politik KSČ a energetik. Během působení ve vládě vystoupil ze strany.
Petr Miller (* 27. července 1941) Ministr práce a sociálních věcí byl členem OF, OH a ČSSD. Během sametové revoluce organizoval stávkové hnutí mezi dělníky. Ministrem byl do července 1992. PO odchodu z politiky působil jako manažer, mimo jiné v Chemapolu či ČEZ. Je v důchodu.
Andrej Barčák mladší (* 26. října 1946) Ministr zahraničního obchodu byl politik KSČ. Od roku 1990 pracoval pro firmu General Motors, zakládal její československou pobočku a byl jejím vysokým manažerem, poté byl manažerem Opelu.
Rudolf Kutnar od 12. května 1990 (* 18. září 1950) Ministr zemědělství a výživy byl členem Československé strany socialistické. V roce 1990 se stal ekonomickým ředitelem firmy Micromen. Několikrát se neúspěšně pokoušel vrátit do politiky v Praze.
Ladislav Dvořák (* 8. srpna 1943) Ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu byl členem Československé strany socialistické a jejím předsedou. Poslancem byl mezi lety 1986 a 1992. V březnu 1989 hlasoval pro posílení možností zásahů režimu proti opozici. Po odchodu z politiky působil například jako náměstek generálního ředitele České exportní banky nebo člen dozorčí rady Asociace malých a středních podnikatelů a živnostníků ČR.
Květoslava Kořínková (10. července 1940) Ministryně - předsedkyně Výboru lidové kontroly ČSSR byla členkou Občanského fóra a ČSSD. Až do roku 2002 byla zastupitelskou Hlavního města Prahy. Už během komunistického režimu byla poradkyní náměstka ministra dopravy a předsedkyní Československé vědeckotechnické společnosti. Její manžel Antonín Peltrám ji coby ministr dopravy Zemanovy vlády jmenoval generální inspektorkou Českých drah. Bala také pedagožkou.
Róbert Martinko od 13. února 1990 pověřen řízením ministerstva spojů (* 2. dubna 1936) Ministr bez portfeje byl od 13. února 1990 pověřen řízením ministerstva spojů. Nebyl členem žádné strany. Po odchodu z vlády pracoval jako ředitel státního podniku Správy pošt a telekomunikací na pracovišti v Bratislavě. Dále se zabýval dopravou.
Vladimír Príkazský od 13. února 1990 (* 30. června 1935) Ministr bez portfeje byl do roku 1970 členem KSČ (vyloučen). Poté disident a signatář Charty 77. Působil v Československém rozhlase, kde mimo jiné informoval o událostech souvisejících se smrtí Jana Palacha a okupaci v srpnu 1968. Pracuje pro Český rozhlas.
Karel Havlík od 11. května 1990 (* 6. srpna 1944) Ministr bez portfeje byl od roku 1990 členem Československé strany lidové. Neúspěšně za lidovce kandidoval do parlamentu.