Mixér

3/8
Zavřít
  • JARRe + BRIAN ENo = EPICKÁ SPOLUPRÁCE HUDBA. Když JEAN-MICHEL JARRE vydal v říjnu své očekávané, dvaadvacáté album Oxymore, bylo označováno za jeho technologicky nejambicióznější a nejkoncepčnější dílo. „Při nahrávání písně Epica mě napadlo, že by se na téhle nejrytmičtější skladbě desky mohl podílet Brian Eno. Že by do ní mohl vnést svůj charakteristický ambientní dotek, čímž by došlo k jistému druhu oxymóronu,“ řekl Jarre v narážce na slovní hříčku v názvu alba. „Řekl mi ale, že ho v současnosti nejvíc zajímá rozvíjení rytmických nápadů… A tak navíc vznikl tenhle krásný, strašidelný, nečekaný singl. Díky, Briane!“ (MK)
    JARRe + BRIAN ENo = EPICKÁ SPOLUPRÁCE HUDBA. Když JEAN-MICHEL JARRE vydal v říjnu své očekávané, dvaadvacáté album Oxymore, bylo označováno za jeho technologicky nejambicióznější a nejkoncepčnější dílo. „Při nahrávání písně Epica mě napadlo, že by se na téhle nejrytmičtější skladbě desky mohl podílet Brian Eno. Že by do ní mohl vnést svůj charakteristický ambientní dotek, čímž by došlo k jistému druhu oxymóronu,“ řekl Jarre v narážce na slovní hříčku v názvu alba. „Řekl mi ale, že ho v současnosti nejvíc zajímá rozvíjení rytmických nápadů… A tak navíc vznikl tenhle krásný, strašidelný, nečekaný singl. Díky, Briane!“ (MK)| Zdroj: Archív
  • NEJEN K OSTUDNÉ „ČÍNSKÉ DIPLOMACII“. LITERATURA V písni Vodňanského a Skoumala Sedí prase ve svém chlívku je verš „Napřed služba / potom družba“. To se nebezpečně přibližuje názvu i obsahu knihy Vzestup a pád jedné družby (vyd. AcaMedia). Publikace o „pěti letech česko-čínských vztahů v širších souvislostech“ shrnuje vybrané texty českých sinologů, kteří založili projekt Sinopsis s představou zprostředkovávat spolehlivé informace k čínské tematice. Jestliže na začátku, v roce 2012, se česká vláda přihlásila k čínské iniciativě 16+1, v posledním textu z roku 2021 čteme: „Zemanova ,čínská diplomacie‘ nám přinesla jen ostudu, ztělesněnou postavou Zemanova zmizelého poradce Jie Ťien-minga a jeho ,vlajkové lodi čínských investic‘, zkrachovalé společnosti CEFC.“ (JŠ)
    NEJEN K OSTUDNÉ „ČÍNSKÉ DIPLOMACII“. LITERATURA V písni Vodňanského a Skoumala Sedí prase ve svém chlívku je verš „Napřed služba / potom družba“. To se nebezpečně přibližuje názvu i obsahu knihy Vzestup a pád jedné družby (vyd. AcaMedia). Publikace o „pěti letech česko-čínských vztahů v širších souvislostech“ shrnuje vybrané texty českých sinologů, kteří založili projekt Sinopsis s představou zprostředkovávat spolehlivé informace k čínské tematice. Jestliže na začátku, v roce 2012, se česká vláda přihlásila k čínské iniciativě 16+1, v posledním textu z roku 2021 čteme: „Zemanova ,čínská diplomacie‘ nám přinesla jen ostudu, ztělesněnou postavou Zemanova zmizelého poradce Jie Ťien-minga a jeho ,vlajkové lodi čínských investic‘, zkrachovalé společnosti CEFC.“ (JŠ)| Zdroj: Archív
  • VTIP TÝDNE Covid, vzpomínáte? Čínská chřipka… Dva roky prázdnin, kdy jsme byli doma, někdo v pohodě, někdo úplně v hajzlu, ale od letošního února už chodíme ven zase normálně a snažíme se zapomenout. V Číně, odkud k nám ten dáreček doputoval, ale vůči téhle nemoci stále platí pravidlo nulové tolerance a i ten ukázněný lid vedený komunistickou stranou Číny se bouří. Co bude dál, nikdo neví, ale na nic dobrého to nevypadá – jak připomíná norský kreslíř MORTEN MORLAND reminiscencí fotografie z náměstí Nebeského klidu z roku 1989. (MD)
    VTIP TÝDNE Covid, vzpomínáte? Čínská chřipka… Dva roky prázdnin, kdy jsme byli doma, někdo v pohodě, někdo úplně v hajzlu, ale od letošního února už chodíme ven zase normálně a snažíme se zapomenout. V Číně, odkud k nám ten dáreček doputoval, ale vůči téhle nemoci stále platí pravidlo nulové tolerance a i ten ukázněný lid vedený komunistickou stranou Číny se bouří. Co bude dál, nikdo neví, ale na nic dobrého to nevypadá – jak připomíná norský kreslíř MORTEN MORLAND reminiscencí fotografie z náměstí Nebeského klidu z roku 1989. (MD)| Zdroj: Archív
  • ZÁBAVNÉ HRY ALEXANDERA TINEIE VÝSTAVA  Jak říká hlavní kurátor DOX Otto M. Urban: „Moldavský rodák, letos pětapadesátiletý ALEXANDER TINEI, je rozhodně jednou z nejvýraznějších postav současné evropské malby. Vystavoval po celém světě, od Japonska přes Spojené státy až po Evropu. Jeho tvorba vychází z tradiční malby a klasického akademického vzdělání, které však díky své osobní zkušenosti přetavil do jedinečného výrazu. V jeho případě jde o hledání identity a prokázání úžasného množství vůle, kterou musíte v sobě najít, zvláště když pocházíte z méně civilizovaných konců starého kontinentu.“ Tineiova zatím nejrozsáhlejší samostatná výstava Funny Games bude k vidění v Centru současného umění DOX do 19. března. (MG)
    ZÁBAVNÉ HRY ALEXANDERA TINEIE VÝSTAVA  Jak říká hlavní kurátor DOX Otto M. Urban: „Moldavský rodák, letos pětapadesátiletý ALEXANDER TINEI, je rozhodně jednou z nejvýraznějších postav současné evropské malby. Vystavoval po celém světě, od Japonska přes Spojené státy až po Evropu. Jeho tvorba vychází z tradiční malby a klasického akademického vzdělání, které však díky své osobní zkušenosti přetavil do jedinečného výrazu. V jeho případě jde o hledání identity a prokázání úžasného množství vůle, kterou musíte v sobě najít, zvláště když pocházíte z méně civilizovaných konců starého kontinentu.“ Tineiova zatím nejrozsáhlejší samostatná výstava Funny Games bude k vidění v Centru současného umění DOX do 19. března. (MG)| Zdroj: Archív
  • OSTRUŽINA O PÉČI A SOUCITU. DIVADLO Tanečnice a choreografka Barbora Látalová, tanečnice a pedagožka Anna Línová, dramaturgyně a režisérka Marika Smreková, scénografka Lenka Jabůrková, hudebnice a pedagožka Anna Romanovská a světelná designérka Katarína Morávek Ďuricová spojily své síly a pod hlavičkou spolku Ostružina ještě před svátky uvedou premiéru Neényi. Míří v ní na batolata mezi rokem a třemi lety a na dospělé. Jak uvádějí, nabízejí prostor a zvou do něj děti, rodiče i nerodiče ke společné tvorbě s takovými tématy, jako je péče, soucit, spravedlnost, spolupráce nebo odpočinek. Jak se jim to v divadelním prostředí podaří? O tom se můžete přesvědčit v divadle Ponec 18. a 19. prosince. (JB)
    OSTRUŽINA O PÉČI A SOUCITU. DIVADLO Tanečnice a choreografka Barbora Látalová, tanečnice a pedagožka Anna Línová, dramaturgyně a režisérka Marika Smreková, scénografka Lenka Jabůrková, hudebnice a pedagožka Anna Romanovská a světelná designérka Katarína Morávek Ďuricová spojily své síly a pod hlavičkou spolku Ostružina ještě před svátky uvedou premiéru Neényi. Míří v ní na batolata mezi rokem a třemi lety a na dospělé. Jak uvádějí, nabízejí prostor a zvou do něj děti, rodiče i nerodiče ke společné tvorbě s takovými tématy, jako je péče, soucit, spravedlnost, spolupráce nebo odpočinek. Jak se jim to v divadelním prostředí podaří? O tom se můžete přesvědčit v divadle Ponec 18. a 19. prosince. (JB)| Zdroj: Archív
  • JAK SE U NÁS PRACOVALO NA HITLEROVĚ BOMBĚ LITERATURA. Rešerše archívních dokumentů, to je způsob, jakým badatel JAROSLAV V. MAREŠ (* 1977) předkládá čtenářům výsledky své práce. Jeho nová kniha Atomový protektorát (vyd. Universum) je toho důkazem. V rámci atraktivně „štěpného“ tématu, doloženého konkrétními dokumenty, postupně odhaluje nové údaje, jména vědců a souvislosti a také kolik firem a továren se za protektorátu podílelo na pokusu vyrobit tzv. Hitlerovu atomovou bombu u nás. Bylo důvodem amerického náletu na Prahu z 25. března 1945 zabránit výrobě cyklotronu ve Vysočanech? (MK)
    JAK SE U NÁS PRACOVALO NA HITLEROVĚ BOMBĚ LITERATURA. Rešerše archívních dokumentů, to je způsob, jakým badatel JAROSLAV V. MAREŠ (* 1977) předkládá čtenářům výsledky své práce. Jeho nová kniha Atomový protektorát (vyd. Universum) je toho důkazem. V rámci atraktivně „štěpného“ tématu, doloženého konkrétními dokumenty, postupně odhaluje nové údaje, jména vědců a souvislosti a také kolik firem a továren se za protektorátu podílelo na pokusu vyrobit tzv. Hitlerovu atomovou bombu u nás. Bylo důvodem amerického náletu na Prahu z 25. března 1945 zabránit výrobě cyklotronu ve Vysočanech? (MK)| Zdroj: Archív
  • V PROSINCI NENÍ POZDĚ NA OBJEVY HUDBA. Konec roku bude hudebně spíš ve znamení domácího poslechu letos vydaných nahrávek (a že toho bylo hodně!) a sdílení přehledů toho nej za uplynulý rok. V polovině prosince ale ještě zaběhnu na ­irskou indierockovou partu The Clockworks, již vydává objevitel Oasis a Primal Scream Alan McGee (12. prosince v pražském Café V lese), a na bubeníka, kterého si oblíbili Radiohead: italský elektroakustický hudebník a skladatel Andrea Belfi zahraje 17. prosince v intimním Punctu Krásovka na Žižkově. (JK)
    V PROSINCI NENÍ POZDĚ NA OBJEVY HUDBA. Konec roku bude hudebně spíš ve znamení domácího poslechu letos vydaných nahrávek (a že toho bylo hodně!) a sdílení přehledů toho nej za uplynulý rok. V polovině prosince ale ještě zaběhnu na ­irskou indierockovou partu The Clockworks, již vydává objevitel Oasis a Primal Scream Alan McGee (12. prosince v pražském Café V lese), a na bubeníka, kterého si oblíbili Radiohead: italský elektroakustický hudebník a skladatel Andrea Belfi zahraje 17. prosince v intimním Punctu Krásovka na Žižkově. (JK)| Zdroj: Archív
  • BÁSEŇ TÝDNE Příběh Dobrý den pane průvodčí jede vlak do Prahy? ptá se pěkná blondýna Do Brna dělám si legraci Jdu do kupé malá písk písk si hraje hovoříme o všem možném v Praze ji čeká otec Šel čas telefon se potil láska otevřela bránu budoucnost píše příběhy Dobrý den paní! „… a 25. září [1978] jsem nastoupil do Praha-Bubny jako operátor výpravčího. Po dvou měsících jsem přešel do nákladní přepravy a již to začalo. V roce 1980 jsem přešel do Tábora a v roce 1995, prvního listopadu, na Praha-Hlavní nádraží, kde jsem byl až do roku 2017.“ OLDŘICH ANTONÍN HOSTAŠA (* 1953) byl většinu svého života u dráhy – čili ajznboňák. Má vlaky v hlavě, jeho insitní tvorba je úplným opakem dnešního básnického honění za tím, jak nejlépe naaranžovat výlohu svých pocitů. Sbírka Ajznboňácké pastorále (vyd. Pulchra) je o neexistujících zpátečních jízdenkách, výlukách, vlakových soupravách, revizorech a vztekajících se návěstidlech, po nichž zbývá už jen odjet. Proč zbytečně složitě, když to jde takhle jednoduše… (JŠ)
    BÁSEŇ TÝDNE Příběh Dobrý den pane průvodčí jede vlak do Prahy? ptá se pěkná blondýna Do Brna dělám si legraci Jdu do kupé malá písk písk si hraje hovoříme o všem možném v Praze ji čeká otec Šel čas telefon se potil láska otevřela bránu budoucnost píše příběhy Dobrý den paní! „… a 25. září [1978] jsem nastoupil do Praha-Bubny jako operátor výpravčího. Po dvou měsících jsem přešel do nákladní přepravy a již to začalo. V roce 1980 jsem přešel do Tábora a v roce 1995, prvního listopadu, na Praha-Hlavní nádraží, kde jsem byl až do roku 2017.“ OLDŘICH ANTONÍN HOSTAŠA (* 1953) byl většinu svého života u dráhy – čili ajznboňák. Má vlaky v hlavě, jeho insitní tvorba je úplným opakem dnešního básnického honění za tím, jak nejlépe naaranžovat výlohu svých pocitů. Sbírka Ajznboňácké pastorále (vyd. Pulchra) je o neexistujících zpátečních jízdenkách, výlukách, vlakových soupravách, revizorech a vztekajících se návěstidlech, po nichž zbývá už jen odjet. Proč zbytečně složitě, když to jde takhle jednoduše… (JŠ)| Zdroj: Archív
JARRe + BRIAN ENo = EPICKÁ SPOLUPRÁCE HUDBA. Když JEAN-MICHEL JARRE vydal v říjnu své očekávané, dvaadvacáté album Oxymore, bylo označováno za jeho technologicky nejambicióznější a nejkoncepčnější dílo. „Při nahrávání písně Epica mě napadlo, že by se na téhle nejrytmičtější skladbě desky mohl podílet Brian Eno. Že by do ní mohl vnést svůj charakteristický ambientní dotek, čímž by došlo k jistému druhu oxymóronu,“ řekl Jarre v narážce na slovní hříčku v názvu alba. „Řekl mi ale, že ho v současnosti nejvíc zajímá rozvíjení rytmických nápadů… A tak navíc vznikl tenhle krásný, strašidelný, nečekaný singl. Díky, Briane!“ (MK)
NEJEN K OSTUDNÉ „ČÍNSKÉ DIPLOMACII“. LITERATURA V písni Vodňanského a Skoumala Sedí prase ve svém chlívku je verš „Napřed služba / potom družba“. To se nebezpečně přibližuje názvu i obsahu knihy Vzestup a pád jedné družby (vyd. AcaMedia). Publikace o „pěti letech česko-čínských vztahů v širších souvislostech“ shrnuje vybrané texty českých sinologů, kteří založili projekt Sinopsis s představou zprostředkovávat spolehlivé informace k čínské tematice. Jestliže na začátku, v roce 2012, se česká vláda přihlásila k čínské iniciativě 16+1, v posledním textu z roku 2021 čteme: „Zemanova ,čínská diplomacie‘ nám přinesla jen ostudu, ztělesněnou postavou Zemanova zmizelého poradce Jie Ťien-minga a jeho ,vlajkové lodi čínských investic‘, zkrachovalé společnosti CEFC.“ (JŠ)
VTIP TÝDNE Covid, vzpomínáte? Čínská chřipka… Dva roky prázdnin, kdy jsme byli doma, někdo v pohodě, někdo úplně v hajzlu, ale od letošního února už chodíme ven zase normálně a snažíme se zapomenout. V Číně, odkud k nám ten dáreček doputoval, ale vůči téhle nemoci stále platí pravidlo nulové tolerance a i ten ukázněný lid vedený komunistickou stranou Číny se bouří. Co bude dál, nikdo neví, ale na nic dobrého to nevypadá – jak připomíná norský kreslíř MORTEN MORLAND reminiscencí fotografie z náměstí Nebeského klidu z roku 1989. (MD)
ZÁBAVNÉ HRY ALEXANDERA TINEIE VÝSTAVA  Jak říká hlavní kurátor DOX Otto M. Urban: „Moldavský rodák, letos pětapadesátiletý ALEXANDER TINEI, je rozhodně jednou z nejvýraznějších postav současné evropské malby. Vystavoval po celém světě, od Japonska přes Spojené státy až po Evropu. Jeho tvorba vychází z tradiční malby a klasického akademického vzdělání, které však díky své osobní zkušenosti přetavil do jedinečného výrazu. V jeho případě jde o hledání identity a prokázání úžasného množství vůle, kterou musíte v sobě najít, zvláště když pocházíte z méně civilizovaných konců starého kontinentu.“ Tineiova zatím nejrozsáhlejší samostatná výstava Funny Games bude k vidění v Centru současného umění DOX do 19. března. (MG)
OSTRUŽINA O PÉČI A SOUCITU. DIVADLO Tanečnice a choreografka Barbora Látalová, tanečnice a pedagožka Anna Línová, dramaturgyně a režisérka Marika Smreková, scénografka Lenka Jabůrková, hudebnice a pedagožka Anna Romanovská a světelná designérka Katarína Morávek Ďuricová spojily své síly a pod hlavičkou spolku Ostružina ještě před svátky uvedou premiéru Neényi. Míří v ní na batolata mezi rokem a třemi lety a na dospělé. Jak uvádějí, nabízejí prostor a zvou do něj děti, rodiče i nerodiče ke společné tvorbě s takovými tématy, jako je péče, soucit, spravedlnost, spolupráce nebo odpočinek. Jak se jim to v divadelním prostředí podaří? O tom se můžete přesvědčit v divadle Ponec 18. a 19. prosince. (JB)
JAK SE U NÁS PRACOVALO NA HITLEROVĚ BOMBĚ LITERATURA. Rešerše archívních dokumentů, to je způsob, jakým badatel JAROSLAV V. MAREŠ (* 1977) předkládá čtenářům výsledky své práce. Jeho nová kniha Atomový protektorát (vyd. Universum) je toho důkazem. V rámci atraktivně „štěpného“ tématu, doloženého konkrétními dokumenty, postupně odhaluje nové údaje, jména vědců a souvislosti a také kolik firem a továren se za protektorátu podílelo na pokusu vyrobit tzv. Hitlerovu atomovou bombu u nás. Bylo důvodem amerického náletu na Prahu z 25. března 1945 zabránit výrobě cyklotronu ve Vysočanech? (MK)
V PROSINCI NENÍ POZDĚ NA OBJEVY HUDBA. Konec roku bude hudebně spíš ve znamení domácího poslechu letos vydaných nahrávek (a že toho bylo hodně!) a sdílení přehledů toho nej za uplynulý rok. V polovině prosince ale ještě zaběhnu na ­irskou indierockovou partu The Clockworks, již vydává objevitel Oasis a Primal Scream Alan McGee (12. prosince v pražském Café V lese), a na bubeníka, kterého si oblíbili Radiohead: italský elektroakustický hudebník a skladatel Andrea Belfi zahraje 17. prosince v intimním Punctu Krásovka na Žižkově. (JK)
BÁSEŇ TÝDNE Příběh Dobrý den pane průvodčí jede vlak do Prahy? ptá se pěkná blondýna Do Brna dělám si legraci Jdu do kupé malá písk písk si hraje hovoříme o všem možném v Praze ji čeká otec Šel čas telefon se potil láska otevřela bránu budoucnost píše příběhy Dobrý den paní! „… a 25. září [1978] jsem nastoupil do Praha-Bubny jako operátor výpravčího. Po dvou měsících jsem přešel do nákladní přepravy a již to začalo. V roce 1980 jsem přešel do Tábora a v roce 1995, prvního listopadu, na Praha-Hlavní nádraží, kde jsem byl až do roku 2017.“ OLDŘICH ANTONÍN HOSTAŠA (* 1953) byl většinu svého života u dráhy – čili ajznboňák. Má vlaky v hlavě, jeho insitní tvorba je úplným opakem dnešního básnického honění za tím, jak nejlépe naaranžovat výlohu svých pocitů. Sbírka Ajznboňácké pastorále (vyd. Pulchra) je o neexistujících zpátečních jízdenkách, výlukách, vlakových soupravách, revizorech a vztekajících se návěstidlech, po nichž zbývá už jen odjet. Proč zbytečně složitě, když to jde takhle jednoduše… (JŠ)