Mixér
1
/
7
Přehled fotografií
Zavřít
MEZINÁRODNÍ CIRKOPOLIS. (DIVADLO) Už 12. února začíná mezinárodní festival nového cirkusu Cirkopolis a nabízí cirkusová představení v Paláci Akropolis, divadle Ponec, Kasárnách Karlín i jinde. O zahajovací večer se postará žonglér Julien Clément s bubeníkem Pierrem Polletem z Francie, kteří vystoupí se svým cirkusovo-hudebním duetem, a Španělka Elena Zanzu, jež na jevišti umělecky prozkoumává svazování. Přijedou také Italové nebo Belgičané a představí se i domácí cirkusová scéna. Na programu je Eliška Brtnická se svou meditativní akrobacií na visuté hrazdě Thin Skin. A protože jde v jejím případě o projekt na pomezí divadla a výtvarného umění, hraje se v Centru současného umění DOX. (JB)
|
Zdroj: Archív
VTIP TÝDNE: Volbám se asi úplně utéct nedá, ale jaký k tomu obrázek, aby to nebyla předvolební propaganda? Taky těžko hledat nějaký obrázek ze zahraničí, kde našeho prezidenta asi tak docela neřeší – i když ten, který je zatím ještě ve funkci (nikoli nutně funkční), by si nějakou karikaturu zasloužil. Takže se mi hodí obrázek kolegy LUKÁŠE FIBRICHA s paní Marcelou. Je vidět, že grafy má už ve vozíku cestou do televizního studia naskládané, a brzy uvidíme, komu připadne ten nejvyšší. Já bych věděl. (MD)
|
Zdroj: Archív
OD SÁG K FEMINISMU (LITERATURA) Polární záře, měsíční krajina či malebná přímořská městečka. Takové výjevy z Islandu znají díky tisícům fotografií nejspíš všichni. Věděli jste však, že Islanďané si jako první národ v historii vybrali v přímé volbě do čela státu ženu? Nebo že mají aplikaci, která potenciálním milencům prozradí, zda mezi nimi není příbuzenský vztah? O tom a o mnohém dalším si můžete přečíst v knize Jak Island změnil svět Egilla Bjarnasona, kterou v překladu Lucie Korecké vydalo nakladatelství Argo. Islandský reportér a publicista provede čtenáře zábavnou, místy velice humornou formou důležitými okamžiky v historii své země – od ság až po poslední vlnu feminismu. (KE)
|
Zdroj: Archív
BÁSEŇ TÝDNE: Tma Je černočerno, na tichém nebi nesvítí ani to, co včera ještě svítilo. Ve výšce noci krákají vrány, město zavřelo všechny brány. Zas přicházíš o něco dřív, tmo, všechny dny chceš mi krátit? Ještě nemáš dost? Sledovat publikační činnost básníka EWALDA MURRERA (* 1964) není jednoduché. Jen za minulý rok vydal tři knihy, naposledy sbírku Nemocný měsíc (vyd. Odeon – Euromedia Group). Imaginace tohoto autora je zkrátka nezadržitelná a do podmanivých, jemně melancholických světů jeho básní je i nadále radost vstupovat. (KE)
|
Zdroj: Archív
VELKÁ SVOBODA ZA MŘÍŽEMI (FILM) Pro Hanse Hoffmana s koncem druhé světové války perzekuce neskončila. Za to, že je gay a Žid, si prošel koncentrákem. I po pádu nacismu ale v Německu stále platí paragraf 175, který staví homosexuální styk na roveň sexu se zvířaty a tvrdě se trestá. (Formálně přestal platit až v roce 1994!) Hans se tedy za mříže vrací znovu a znovu – a jediný stálý vztah v životě si tak vytvoří s dlouholetým spoluvězněm Viktorem odsouzeným za vraždu. Odpor a pohrdání postupně přerostou v lásku… Drama Sebastiana Meise Velká svoboda se skvělým Franzem Rogowským v hlavní roli uspělo na festivalu v Cannes i na Cenách Evropské filmové akademie, dostalo se do užšího výběru na Oscary a konečně je k vidění i v našich kinech. (VR)
|
Zdroj: Archív
JSME ČERNÍ ANDĚLÉ. ALE Z USA (HUDBA) Pomalu se začínají probouzet kluby a na kapely, které v nich uvidíme v nejbližších týdnech, se těším. Ve čtvrtek 9. února vyrazím po delší době do pražského klubu Roxy, kde agentura Fource pořádá koncert americké party The Black Angels. Je to jedna z kapel, které se zhlédly v psychedelii a dávají jí současnou podobu. Na podzim vydali podmanivé, silné, nostalgické, a přece dopředu hledící album Wilderness of Mirrors. Kytary, mellotron, trocha kosmických nálad a takové té americké ozvěny orientální hudby, která je spíš tušená, ale je tam. Šedesátá a sedmdesátá léta se zase jednou vracejí. A není to jen o hadrech. (JK)
|
Zdroj: Archív
Petr Hošek (8. 2. 1967–23. 1. 2023) (Vzpomínka) Vždycky jsem mu říkal Péťo, přitom přezdívek měl: Sid, Mucho, Calambre... Petr Hošek byl pankáč ještě z doby, kdy s čírem po Praze pobíhalo jen pár lidí. Potkávali jsme se ve Slavii, u Kafků, na tajných – a estébáky občas vybraných – koncertech a taky jsme spolu chodívali do hospod v Nuslích, kde celý život bydlel. Jeho Plexis představovali pravej poctivej českej punk – náš punk originál. V devadesátém jim vyšla první deska Půlnoční rebel (1990), druhou White Killer (1992) jim dokonce vydal Reflex. Tehdy už měl Péťa dva hudební životy – punkový a na tanečních parties. Těch společných zážitků bylo… Petře, odešels brzy a nechals tu hodně kamarádů. Tak možná někdy u Sudu, jestli tam nahoře taky mají tuhle tvoji oblíbenou hospodu. (MG)
|
Zdroj: Archív
Zavřít