Domácí fóry původně nebyly určené ke zveřejnění: jsou to kresby – „dopisy“, kresby – „prosby“, kresby – „naděje a beznaděje“, a hlavně vzkazy, jež Vladimír Evě nechával rozeseté po bytě. Probarvovaly život dvěma lidem, kteří se mají rádi. Že obrázky nejsou určené pro noviny, je vidět z toho, že je písmo rychlejší, někdy i psací. „Vláďa byl dyslektik, nešlo mu psát psacím písmem, ale někdy, když chtěl být jemný, pokusil se o to,“ vzpomíná Eva Jiránková. „Jsou to čtyři roky, co odešel, a pořád se mi stýská. Třeba uklízím skřínku v kuchyni a vedle pytlíku s moukou najdu obrázek s textem – Medvídku, šel jsem se projít, přijdu hned.“| Zdroj: Vladimír Jiránek „Často pracoval v noci. A tohle je prosba, abych ho ráno vzbudila.“| Zdroj: Vladimír Jiránek Hned několik datací „domácích fórů“ je kolem Vánoc, což není náhoda. „Vláďa byl velice citlivý. Pamatuju si, když spadla Dvojčata, dva dny nevylezl z postele. Ne že by se bál, vyloženě ho to ochromilo. Vánoce ho pokaždé zjitřily. A taky měl víc času.“| Zdroj: Vladimír Jiránek „Stáří se vysmíval, ačkoli věděl, že čeká i jeho, a měl z něj respekt. Mimochodem, Vláďa ve svých kresbách často věštil, a dost přesně. Jsou to předpovědi, jež se skutečně vyplnily, včetně budoucích osudů politiků, které kreslil.“| Zdroj: Vladimír Jiránek „Vláďova žádost o ruku: říká v ní všechno, co jsem potřebovala vědět. Půl roku nato jsme se vzali. Na Staromáku, bylo tam jenom pár přátel. Jemu šel za svědka Dušan Pálka, kolega a přítel.“| Zdroj: Vladimír Jiránek „Poslední rok ležel v pokoji a byl na morfiu, aby neměl bolesti. A střídavě říkal: Panebože, ještě mě tu nech a Panebože, už si mě vem. Já bych řekla, že věřící byl. Bál se, aby ho Bůh nepotrestal. A choval se podle toho.“| Zdroj: Vladimír Jiránek
