V Seattlu jsem jakožto student a pracuji přímo ve známé Space Needle. Pár desítek metrů od jedné z největších turistických atrakcí Seattlu se v neděli konal gastro festival. A právě tam okolo 18. hodiny došlo ke střelbě, při které zemřeli tři lidé a dalších pět bylo zraněno.

Mám napsat něco o příteli Milanu ­Uhdem. Přesné zadání zní: Do 7500 znaků včetně mezer, do neděle 19. 7., osobní text na téma Milan Uhde, homo politicus a divadelnicus:-). Je neděle dopoledne, v hlavě pár tezí, ve stroji (jak říkal Ludvík Vaculík) ani řádka. Žena přináší mobil, na displeji svítí jméno MILAN UHDE. Chce mne pozdravit. Je před půl dvanáctou, protože Milan mne před lety poučil, že v neděli po půl dvanácté telefonuje jen nevychovaný debil. I když asi ne, debil by on nikdy neřekl. To je můj posun. Prostě nevychovaný… dosaď si sám. Přiznám se mu, že se zrovna trápím nad textem o něm, a on hned zaburácí do telefonu objednávku. „Břeťo, prosím tě, napiš to nemilosrdně upřímně, pravdivě a nekompromisně, jak to umíš jen ty!“ Tak ti teda, Milane, pěkně děkuju.