Petr Spálený a Pavlína Wolfová: Rodinný podnik
Udělala jsem rozhovor s mým tátou. O muzice, o ženách i o politice. Můj táta je „Petr Spálený (1943), stálice české populární hudby“, tak to stojí ve Wikipedii. Já, jedna z jeho tří dcer, jsem novinářka.
Teď se oba cítíme tak trochu trapně, zdá se. Už pár dnů jsme si nezavolali, mluvit o tom rozhovoru spolu, jak nás znám, už nebudeme, budeme dělat jakoby nic.
Až si to rozmlouvání budete číst, vezměte v úvahu, že oba víme, že se to nemá i proč se to nemá, a taky, že jsou Vánoce.
Politika je něco, o čem jsme spolu často vedli debaty, ale zdá se, že už nás to pustilo, nezdá se ti?
Úplně mě to pustilo.
Pamatuji si, že v době jeho úplné adorace tě štval Havel.
Mě nejdřív neštval. Ostatně byl jediný, koho jsem si kdy vyvěsil do okna. Přes dvě okna. Věřil jsem, že se vyloží karty a ti, co mají jít, půjdou. Jenže pak jsem zaslechl jeho projev, kde říkal, jak oficiální propaganda 20 let tvrdila, že je nepřítelem socialismu a že chce obnovit kapitalismus, ale že to jsou všechno lži ... atd. To, co následovalo, všichni víme a vidíme. Byly to skutečně lži.
No ale byls volit, ne?
Tentokrát jsem nebyl. Po mnoha pokusech jsem zjistil, že vlastně nemáš žádný vliv na to, kdo tam bude. Nejsem ochoten přebírat zodpovědnost za to, že budu nějak volit a že tam bude někdo jiný.
Nerada to říkám, ale taky to vidím.
Všechny tyhle podvodné mechanismy jsou už dávno popsány v literatuře. Přečti si někdy třeba Anatola France.
Rozhovor Pavlíny Wolfové se svým tatínkem najdete v Reflexu č. 50-51/2010. (vychází 16.12.2010)
SLEDUJTE NOVÝ REFLEX!
