Když žena říká NE a muž, že jde na jedno aneb Jak porozumět, co říká opačné pohlaví?

Jsou muži z Marsu a ženy z Venuše? O rozdílech a podobnostech těchto dvou rozdílných pohlaví druhu Homo sapiens už bylo napsáno tolik populárních, psychologických, fyziologických, neurobiologických studií… Ty odborné jsou samozřejmě všelijaké kecy mecy o pohlavních steroidních hormonech, jako estrogeny, progesterony versus testosterony a androgeny, které činí muže (mimo jiné) agresívnějšími bytostmi s lepšími vizuospaciálními funkcemi a ženy zase vítězí na poli perceptuální rychlosti a verbální zdatnosti (kromě slovních analogií). Ženy se údajně orientují na tváře, muži naopak na věci.

No, nevím. Vypusťte mne do obchodu Christian Louboutin a zkuste, jak se budu orientovat na tváře…

Na jedno

První žena přistane na Marsu a hlásí: Houstone, mám problém.
Houston: Co?
Žena: Ale nic, nech to být.
Houston: Co se stalo?
Žena: Nic...
Houston: Tak mi to řekni.
Žena: Ne.

Komunikace mužů s ženami (a naopak) připomíná žonglování tří vajíček, židle a klavíru na kole rozjetém z kopce. Jo, a to kolo ještě hoří. Doporučuji netflixový pořad Love on the Spectrum, který popisuje navazování vztahů mladých lidí s autismem a teraupeutku, jež jim pomáhá. Ach, jak by se nám, normíkům, hodil sociální skript, který do detailu rozkresluje správnou komunikaci s druhým pohlavím.

„Ahoj, já jsem John. Jak se jmenuješ ty?“ (Nejprve se představíme.)

„Já jsem Ruth.“ (Představování musí být vzájemné.)

„Jaké máš zájmy?“ (Zde se můžeme zeptat na společné zájmy.)

„Ráda chodím do kina.“ (I když je zájem jiný než náš, je to v pořádku.)

„To je skvělé! Nešla bys se mnou do kina?“ (Pokud je zájem společný, navrhneme aktivitu.)

„Ano.“ (Na otázku můžeme nebo nemusíme odpovědět kladně.)

Muži a ženy bez autistických diagnóz si navzájem tak dobře nerozumějí a nutně potřebují alespoň základní překladač. Konverzace, kterou jsem popsala, by totiž u neautistického páru znamenala něco úplně jiného.