Děvuška, sejčas, krasivaja! Když vám na plastické chirurgii vytvoří škleb hrůzostrašného klauna
„Pojď si nechat vytetovat rty,“ pozvala mne jedna známá po několika týdnech nedávné izolace. „Dobře,“ řekla jsem bez rozmýšlení. Jinak zase zatvrdnu u Netflixu, piva a křupek. Když jsme vcházely do stísněného panelákového bytu na předměstí Dubaje, začala na mne padat tíseň. Uprostřed obýváku se nacházelo lůžko. „Ty ložis,“ oznámila mi „odbornice“. V ten moment jsem měla utéct. Ale byla jsem paralyzovaná svou neschopností cokoliv odmítnout. Ještě jsem jí stihla ukázat obrázek rtů: „Úplně nenápadný, ano? Přírodní.“ „Da, ponimáju,“ řekla žena a způsobila mi bolest třetího stupně. Když jsem se zvedala z lůžka, podala mi zrcadlo. „Sejčas, krasivaja.“ Z reflektivní plochy se na mne mračil hrůzostrašný klaun.
První pokusy o invazívní plastický zákrok můžeme datovat již do roku 800 před Kristem. Jednalo se o rekonstruktivní operaci za použití kožního štěpu. Neinvazívními kosmetickými zákroky se v minulosti může pochlubit například Alžběta Báthoryová (1560–1614), která se v patologické touze po věčném mládí – dle pověstí – koupala v krvi panen. Takže neinvazívní byl tento zákrok pouze pro Báthoryovou, naopak zavražděné dárkyně poskytly krev zákrokem velmi invazívním. Podobné ošetření se, pro zajímavost, poskytuje i dnes v humánní formě pod názvem PRP (platelet rich plasma), kdy se odebere krev přímo pacientovi, ta se odstředí a zbylý roztok se poté aplikuje jehličkami do obličeje pro omlazení vzhledu. Angličtina má pro tento zákrok eufemický název Vampire Facial neboli upírská kosmetická maska.
Pod vlivem anorektických modelek, filmových pláten, sociálních médií (s používáním distortivních filtrů) a průmyslu krásy se neustále zvyšuje tlak společnosti na krásu, mládí, perfekcionismus. A to navzdory protestním aktivitám různých skupin propagujících krásu vnitřní, rovnoprávnost, spokojenost se sebou samým a tak dál.
Dnes je invazívní a neinvazívní plastická chirurgie dostupná téměř každému, a tak záleží na vás, co a jak chcete vylepšit – ring volný! Je to dobře, nebo špatně? Pamatujete si, jak vypadali padesátiletí za Husáka? Myslím si, že až na pár výjimek nosili tito občané umělý chrup a dámy pod šátkem fialovou trvalou. Nebo přeháním? Kdo by nechtěl v padesáti vypadat na čtyřicet a v šedesáti na padesát? Pokud nejste zastáncem plastickochirurgických zákroků, poradím vám takový fígl. Při dotazu na věk si přidejte dvacet let. To bude obdivu!
A zdá se, že v budoucnosti se situace krásy a věčného zdraví a mládí ještě vyhrotí: Rodiče budou mít možnost si geneticky vysoustružit vlastního potomka. A tak bude svět plný krasavců a krasavic, kteří by se snad mohli hned při porodu označit tetováním a ušní známkou s nápisem: MÁM PLNOU P…L PRACHŮ. Dle mého odhadu budou totiž tyto genetické modifikace ze začátku dostupné jen pro horních deset tisíc.
Zezadu lyceum, zepředu muzeum
Zub času je neúprosný. Pořád se smějete, mračíte, rozčilujete – no, a nakonec vám to zůstane. Moje kamarádka J. K. (23 let) zašla k dermatologovi na obyčejnou konzultaci. Doktor ji prohlédl a prohlásil: „Chcete, aby vám tvář zůstala tak, jak vypadá ve dvaceti, ve třiceti, nebo ve čtyřiceti?“ J. K. se řádně vystrašila a vykřikla: „Botox! Botox! Píchej, doktore, píchej!“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
