Co přinesla aféra Feri? Dva pohledy na téma sexuální obtěžování v Česku

Tiché dohody: Překonejme strach a stud z veřejného odsudku

Že se nějaká Ferigate v Česku dřív nebo později přihodí, bylo jasné. Země, kde hipstersky odění mladí právníci ještě i dnes, poté, co se světem prohnal nelítostný hurikán #MeToo, pronášejí pobaveně nahlas: „Ty chodíš s tou prsatou blondýnou?“, o lekci slušnosti přímo žadoní.

Ve své úplně první novinářské práci jsem sexuálnímu obtěžování čelila. Slovníkem dnešní doby: byla jsem obětí sexuálního predátora. Až na to, že jsem se nakonec obětí nestala. Ne že bych byla nějak uvědoměle statečná, naopak: bylo to kdo s koho a já se vzhledem k pocitu, že tak jako tak tahám za kratší konec, rozhodla hrát vabank. Ani pocity nekonečného ponížení a studu (to jsem tehdy v nepopsatelné míře cítila) mě nezastavily.

První zkušenost

Začalo to nenápadně machistickými poznámkami na mou osobu, primárně na něžný vzhled, jež měly být komplimenty. Mně bylo osmnáct a ještě jsem vlastně nic nenapsala, studovala jsem univerzitu a tohle bylo první „psací“ místo v životě. On byl víc než padesátiletý novinářský bard. A kancelář jsme sdíleli spolu.

Slovní ataky se stupňovaly, postupně přicházelo klepání na ramena, držení za zápěstí, sliby, jak ze mě bude špičková reportérka a jak se moje punčocháče budou krásně vyjímat přehozené přes opěrák jeho gauče.