Tlusté Česko: Varovná data o zdravotním stavu národa versus progresivní normalizace obezity

Trend zlehčování obezity pomalu putuje ze Západu k nám, odráží se především v reklamě a v médiích, má ale i svoje ideologické kořeny. Zastánci body positivity se často opírají o různé progresívní proudy spojující boj za rovnoprávnost pohlaví, ras a klimatickou spravedlnost s bojem za nekritické vnímání lidského těla. Nezřídkakdy se proto setkáváme s šíleným gulášem tvrzení spojujících například obezitu u dětí s globálním oteplováním. Co je pro moderní názor na obezitu typické, je, že nehledá pravou podstatu problému tam, kde jej spatřuje lékařská veřejnost, totiž u lidí samotných. Místo toho se dozvídáme čím dál víc pofiderních argumentů, jak za tlusté lidi může někdo jiný.

Civilizační nemoc

Češi jsou tlustí. Tři ze čtyř mužů trpí nadváhou, nebo přímo obezitou. Dámy jsou na tom o něco lépe, ale i tak se nadváha týká zhruba šedesáti procent žen. Nijak lichotivé pro českou populaci není ani mezinárodní srovnání. Podle Světové zdravotnické organizace se od roku 1975 počet obézních lidí na světě ztrojnásobil a v současné době činí zhruba dvě miliardy lidí, což je více než čtvrtina světové populace. V rámci evropského srovnání se pak umisťujeme pravidelně v první pětce nejtlustších národů.

Řada lékařů považuje obezitu za civilizační chorobu číslo jedna. S přidruženými onemocněními, kterých je obezita původcem, jako je cukrovka, vysoký krevní tlak či nemoci cévní a oběhové soustavy, lze říci, že obezita je zásadním původcem úmrtí. Podle České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně dosahují roční náklady na léčbu nemocí souvisejících s obezitou přibližně třiceti miliard korun. To jsou ale jen výdaje, jež lze přibližně vyčíslit. Další náklady systému přicházejí v důsledku nižší ekonomické aktivity jedinců postižených nemocemi způsobenými obezitou, nižšími odvody daní, vyšší pracovní neschopností a nakonec i invalidními důchody. I přes tato alarmující čísla se však čím dál častěji potkáváme se smířlivým pohledem na obezitu, jehož zastánci argumentují především duševním zdravím a pohodou obézních lidí, jichž se dotýká společenská stigmatizace.

Kde je problém?

Příčiny obezity jsou různorodé. Ve zkratce se dá říci, že jde o kombinaci genetických predispozicí a životního stylu. Téměř vždycky se jedná o vyšší energetický příjem než výdej. O hormonální poruchu jde jen v méně než jednom procentu případů.

U obezity jsou rozhodující přejaté stravovací návyky a vzory v rodině. Velkou roli hraje genetika. Pokud jsou oba rodiče obézní, je osmdesátiprocentní pravděpodobnost, že bude obézní i jejich potomek. Tyto faktory ovšem nejsou nepřekonatelné. Z pasti obezity se dá vykročit nejen kontrolovanou konzumací potravin, ale především pohybem a cvičením.