Těžký zrod dravce F-35: Od problémového projektu k nejpokročilejší stíhačce planety
Americké stíhací letouny Lockheed Martin F-35 Lightning II dnes patří k nejžádanějšímu zboží světa velkých armádních zakázek. Čtyřiadvacet těchto strojů si hodlají pořídit i Vzdušné síly Armády České republiky. Jejich vývoj však nebyl bez problémů. Chvíli to dokonce vypadalo, že U.S. Air Force utratila stovky miliard dolarů za nefunkční šunt.
„Létal jsem na strojích F-18 a přesednout z těchto letadel na F-35 bylo jako pořídit si místo starého vytáčecího telefonu nový iPhone,“ vysvětloval před rokem v rozhovoru pro kanál Military Aviation TV major sboru námořní pěchoty USA a bojový pilot Robert Ahern. „Pětatřicítky dokážou sbírat, a především sdílet informace na bojišti způsobem, který je zcela nesrovnatelný s jakýmkoliv jiným stíhacím letounem. Jednou z hlavních výzev moderního leteckého boje je právě schopnost pilota zpracovat informace v reálném čase a případně je postoupit dál. F-35 nemá v tomto ohledu konkurenci. Když to spojíme s technologií stealth, tedy obtížnou zjistitelnost detekčními systémy protivníka, jsou F-35 mimořádně efektivní bojový prostředek,“ líčil major Ahern. Podobně se o nových amerických stíhačkách vyjadřují piloti ze zemí, jež je do výzbroje svých leteckých sil zařadily teprve nedávno, například Italové či Norové. Ještě před několika lety byly tyto stroje synonymem předraženého a nefunkčního projektu.
Devatero řemesel
Původ F-35 je v devadesátých letech, konkrétně v roce 1993. Tehdy vznikl sloučením dvou předchozích projektů program Joint Strike Fighter (JSFT). Americké ministerstvo obrany požadovalo nadzvukový letoun, který nahradí a sloučí úkoly významné části bojových letadel ve výzbroji letectva USA a dalších států NATO. Nový stroj měl nahradit jednak letadla F-16 a F-18, víceúčelové stíhačky, určené k nastolení vzdušné nadvlády a podpoře pozemních sil. Dále měl převzít roli bitevníků A-10 Warthog. Populární „prasata“ byla původně vyvinuta jako kladivo na mohutné tankové svazy vojsk Varšavské smlouvy v případě velkého střetu Západu a Východu na evropském bojišti. Ten naštěstí nikdy nepřišel a stroje A-10 plnily, především při americké invazi do Iráku v roce 2003 a během spojenecké intervence v Afghánistánu, roli přímé palebné podpory. Kromě toho mělo mít letadlo vzešlé z programu schopnost vedení pokročilého radioelektronického boje a nahradit dosluhující stroje EA-6B Prowler. Dalším specifikem byl i požadavek na schopnost vertikálního startu a přistání. Výsledkem programu JSFT mělo tedy být letadlo zvládající vojenských „devatero řemesel“. Již v devadesátých letech se objevily námitky, aby tím desátým nebyla bída.
Méně je více
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
