F-16 na ostře sledovaném nebi. Potřebuje Ukrajina západní stíhačky?
Odpověď na otázku, jestli Ukrajina potřebuje rychlé dodávky stíhaček ze Západu, není nijak jednoznačná. Vzhledem k tomu, že pilotované letectvo není zdaleka na bojišti hlavním hráčem a navíc taková pomoc nemůže přijít hned, když je urgentně potřeba.
Známe to jako uživatelé Instagramu všichni – jsou tu k vidění úchvatné záběry z kabin bojových letadel, která si to valí jen pár metrů nad terénem. Ukrajinští piloti se na tak náročný způsob létání, považovaný v běžných mírových podmínkách za leteckou nekázeň, intenzivně připravovali už před válkou. Jde o nutnost zajišťující přežití. Pokud by letci vystoupali o pár desítek metrů výš, byli by zjistitelní pro ruské radary nebo sestřeleni z ruky odpalovanou protiletadlovou střelou, kterými jsou nepřátelské jednotky vybaveny v dostatečném počtu.
Operace letectva takové podmínky omezují, a ukrajinská vláda se proto snaží získat letadla novějších generací než stávající MIG-29, SU-27 či SU-25, které tam běžně létají. Nejnovější ukrajinské bojové letadlo SU-27 bylo vyrobeno v roce 1991. Získání letadel nové generace by otevřelo nové možnosti, třeba v tom, že mohou na nepřítele střílet přesněji z větší dálky, a zůstávat tak dál za frontou. Mluví se především o amerických víceúčelových letadlech F-16, ale jako o alternativě i o letadlech Rafale či JAS-39 Gripen, dokonce i o typech Eurofighter Typhoon či F-35
Jak řekl mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat španělskému deníku El País, Kyjevu by teď stačilo získat 24 strojů, aby mohl sestavit dvě letky. Tentýž mluvčí později zvýšil počet na 200 kusů. „Samozřejmě nemůžeme dostat všechno najednou, ale bude to postupné, chceme takto přejít na víceúčelové letadlo,“ řekl Ihnat Ukrajinské pravdě.
Rusko má převahu, ale ne absolutní
Je jasné, že víceúčelová letadla jako F-16 Ukrajina potřebuje. Statisticky by Rusko mělo mít na nebi výraznou převahu. Ročenka World Air Forces udává celkové počty 1320 bojových letadel ruských ku 95 ukrajinským, 1366 vrtulníků použitelných v boji na ruské straně ku 104 strojům ukrajinským. Kvůli značným ztrátám, jež obě strany utajují, to může být jinak, ale dá se předpokládat, že jde o ztráty na obou stranách rovnoměrné. V případě Ruské federace je třeba brát v úvahu i to, že některé letecké jednotky zaměstnává hlídání rozsáhlého vzdušného prostoru země a intenzivní hry na kočku a na myš s letadly NATO v Černém moři a nad Pobaltím.
I kvalitativně je na tom ruské letectvo lépe, i když svá nejmodernější letadla, jako třeba MIG-35, na ukrajinském bojišti nenasazuje. Část letectva je přezbrojená na letouny novějších generací, jako SU-30 nebo modernizovaný MIG-29 řady SMT, který umožňuje použití přesných zbraní. Jasná je převaha ve vrtulnících, kde rozdíl činí několik generací (ukrajinské Mi-17 a Mi-24 z osmdesátých let versus současné Mi-28 či Kamov-52).
O způsobu vedení letecké války toho zatím mnoho nevíme, detaily si obě strany nechávají pro sebe. Jisté je, že intenzivněji se bojovalo v prvních týdnech ruské agrese v únoru a březnu minulého roku. Zpráva britského Královského institutu pro obranu a bezpečnostní politiku (RUSI) vydaná loni na podzim a monitorující první půlrok války si všímá toho, že ještě zezačátku ruská letadla a zejména vrtulníky pronikaly až do padesátikilometrové hloubky nad území kontrolované Kyjevem a dokázaly načas ochromit ukrajinskou protivzdušnou obranu. Tehdy se dalo mluvit o tom, že Rusko mělo nadvládu ve vzduchu.
Ukrajina se ale rychle vzpamatovala a dokázala způsobit ruskému letectvu značné ztráty díky přenosným protiletadlovým kompletům. Dnes už dílem díky starým sovětským systémům S-300 i novějším protiletadlovým zbraním ze Západu vytvořila vcelku účinný deštník, který činí pilotované lety nad ukrajinským územím extrémně riskantními. To samé funguje i na ruské straně, a tak letectvo funguje dosti omezeně a především kolem fronty, která má ale přes tisíc kilometrů.
V převaze jsou Rusové, kteří mohou využít lepších vlastností svých letadel a střílet z větší dálky, vyšších výšek a přesněji. Současně odpalují rakety ze strategických bombardérů pohybujících se stovky kilometrů za frontou. O tom, že by nějaká strana měla nadvládu ve vzduchu, mluvit nelze, protože tím, kdo ovládá vzdušný prostor, jsou de facto protiletadlové prostředky a úkoly běžného letectva, jako je průzkum nebo zneškodňování obrněné techniky, které do značné míry převzaly drony – například turecké Bayraktary či malá „sebevražedná“ letadélka schopná určitou dobu kroužit nad bojištěm a hledat ten správný cíl.
Bojuje se hlavně na zemi
F-16 či jiná západní letadla v rukou Ukrajiny by vyrovnala síly na nebi. Ukrajinští piloti by dokázali ničit takticky důležité cíle jako protivzdušné radary či velitelská stanoviště, mohli by si troufnout jít do leteckých soubojů. Otázkou je, nakolik by to změnilo současný statický ráz letecké války, kde je zásadním hráčem protivzdušná obrana.
Lze předpokládat, že ne nijak radikálně. Ukrajinští letci by na bojišti jen dřív viděli nepřítele, mohli by létat častěji a relativně bezpečněji. Na cíle jako strategické bombardéry odpalující rakety stovky kilometrů do nepřátelského zázemí by si zřejmě troufnout nemohli, kvůli protiletadlové obraně by taková mise, jakkoli potřebná, byla sebevraždou i s F-16.
Hlavní tíha bojů bude nadále na pozemních jednotkách, které se potýkají s nedostatkem munice a obrněné techniky. Vyřešit by to mělo přes tři sta nových tanků různých typů od Západu. Ty jsou pro pomoc spolu s municí zcela zásadní a v příštích týdnech zřejmě naplno zahltí logistiku ukrajinské armády.
Podobně jako nyní hodně diskutovaný německý tank Leopard 2 je F-16 v současnosti nejvíce masově užívaným typem bojového letadla. Od roku 1978 jich americká zbrojovka Lockheed Martin vyrobila přes čtyři tisíce kusů a výroba stále běží. To představuje určitou výhodu pro údržbu, logistiku a školení pilotů, nebyl by totiž problém sehnat lidi, firmy, případně zahraniční dobrovolníky.
I přes určitá zjednodušení je ale údržba F-16 odlišná od sovětských Suchojů a Migů. Mechanici, technici a další obslužný personál by museli absolvovat několikaměsíční výcvik, školení pilotů by pak trvalo zhruba půl roku. Výhodou na druhou stranu je, že Ukrajina má pilotů víc než letadel a lze část z nich poslat i na dlouhodobý kurz do zámoří, aniž by to ohrozilo operační schopnosti letectva.
K nasazení pak potřebují F-16 lepší podmínky než třeba bitevníky SU-25 schopné operovat z polních letišť. Vyžadují speciální obslužné automobily a muselo by se počítat s tím, že se letadla občas přemisťují na různé záložní plochy.
Macronova podmínka
„Ne“ odpověděl americký prezident Joe Biden na novinářskou otázku, zda USA hodlají poskytnout letadla F-16 Ukrajině. Podle francouzského prezidenta Emmanuela Macrona by dodávku musela provázet přísná omezení, aby je Kyjev nepoužíval proti cílům na území Ruské federace. Francie se, stejně jako Spojené státy zjevně bojí eskalace, kterou by použití F-16 vyvolalo. Stíhačky pro Ukrajinu tak budou tématem, o němž se bude v rámci NATO ještě nějakou dobu diskutovat. Sami ukrajinští představitelé doufají, že se odpor postupně zlomí tak, jako se to stalo s dělostřeleckými systémy HIMARS i s tanky.
Otázka, zda Ukrajina moderní letadla od Západu potřebuje, není vůbec jednoznačná. Vzhledem k početnímu a kvalitativnímu handicapu ve vzdušných silách určitě ano. V prostředí, kde se bojuje spíš na zemi a letadla do značné míry nahrazují drony, je ale lepší upřednostnit jiné druhy pomoci, zejména tanky a hlavně velmi potřebnou munici.
Možná by bylo lepší zatím poskytnout Ukrajině další MIG-29 a připravit F-16 v dlouhodobější perspektivě s tím, že možnost odvetných úderů na ruské území by neměla být důvodem ke strachu – je přece jasné, kdo válku začal a komu se může vrátit i s úroky.
