Mravenec Ferda zažil první republiku, protektorát, 50. léta i normalizaci. Kam se vydal po roce 1989?
Už u pokladny Villy Pellé v pražských Dejvicích to vypadá jako v mraveništi: elegantně oblečený šedesátník dojatě listuje Ferdovým slabikářem, protože ho desítky let neviděl, asi šestiletá holčička chce koupit a odnést si domů Berušku na klíček, sportovní čtyřicátnice jásá u buclatého kostýmu Brouka Pytlíka. Na právě probíhající výstavě Ondřej Sekora známý i neznámý není po logice věci nikdo, kdo by neznal příhody štramáka s puntíkovaným šátkem na krku. Vždyť FERDA MRAVENEC 1. ledna 2023 sice oslavil devadesátiny, ale pro každého z nás je přesně tak mladý, jako byl v časech našeho dětství.
Na expozici je Ferdovi věnována celá místnost. Plus ještě nahoře v podkroví najdete vystavené artefakty z divadelních a filmových zpracování Sekorových děl, a především největší množství loutek z jeho příběhů, jaké se kdy podařilo shromáždit na jednom místě. Zajímavé jsou i původní ruční makety a scénografické návrhy pro divadelní inscenace. Autor do nich psával, stejně jako ke svým kresbám, obyčejnou tužkou vysvětlující poznámky, což je v čase počítačů a umělé inteligence zvláštním způsobem dojemné.
Ferda masarykovec
První kresba vychází v Lidových novinách Ondřeji Sekorovi v lednu 1920 a spolupráce s tímto tehdy velmi prestižním deníkem poté pokračuje. Ve dvacátých letech minulého století bylo totiž pro noviny praktické a žádoucí, když jejich reportér uměl zároveň kreslit. Fotografie tehdy nebyly tak technicky kvalitní, reprodukovat je bylo složité, i proto kreslili mimo jiné oba bratři Čapkové (Karel nastoupil do Lidovek stejně jako Sekora v roce 1921) či Karel Poláček. Noviny, jejichž hlavní redakce sídlila tehdy v Brně a kde se Sekora setkal mimo jiné s Adolfem Hoffmeisterem, Františkem Langerem, Karlem Poláčkem, Rudolfem Těsnohlídkem a Ferdinandem Peroutkou, měly na Sekoru zásadní vliv. „Když jej v roce 1921 vyhodili od první státnice z brněnských práv, rozhlížel se, čím by se mohl živit. Nejdříve ho do Lidových novin přijali na měsíční zkušební dobu, pak nastoupil jako zaměstnanec. Měl psát soudničky, a protože o něm v redakci věděli, že má rád sport, začal i se sportovními reportážemi. Později dostával prostor pro zahraniční cesty, přidala se i práce pro rubriku Dětský koutek,“ popisuje historik Tomáš Prokůpek, kurátor současné pražské výstavy, badatel v oblasti československé komiksové tvorby a editor monografie Sekora s podtitulem Mravenčí a jiné práce, která vyšla v roce 2019.
Ondřeji Sekorovi začal v Lidovkách vycházet obrázkový seriál o Ferdovi 1. ledna 1933. Postavička mravence, ale beze jména a bez červeného šátku s puntíky, se však zrodila už o několik let dřív, ovlivněná částečně možná i umělcovými pobyty v Paříži. První dlouhodobý absolvoval od září 1923 do srpna 1924, druhý, osmiměsíční, pak do července 1928.
V listopadu 1930 se Sekora žení s Ludmilou Roubíčkovou, 21. října 1931 se jim narodí jediný syn Ondřej. Je to v jistém smyslu šťastná a pro některé zřejmě i bezstarostná doba: z radosti vyprávět příběhy tehdy vzniká – mezi lety 1927 až 1929 – další základní dílo české literatury pro děti, Josefem Čapkem napsané i ilustrované Povídání o pejskovi a kočičce, které sice tvořil pro svou dceru Alenku, ale věnoval všem dětem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
