Na stará kolena bude hůře a na mladá taky. Bolestivým změnám se vyhnout nelze

Na stará kolena bude hůře a na mladá taky. Bolestivým změnám se vyhnout nelze Zdroj: fotomontáž Jan Ignác Říha

Tabulka 2
Tabulka 1
Letos stát vyplácí podle schváleného státního rozpočtu 672 miliard, přičemž na ně z důchodového pojištění vybral o 62,5 miliardy méně.
Sázení na takzvaně spravedlivější, ve skutečnosti jen mnohem vyšší daně se rovná nicnedělání ve vážné krizi.
4 Fotogalerie

Zanech všech důchodových nadějí. Na stará kolena bude hůř a na mladá taky

Pavel Páral

Na penze nejsou peníze a v dohledné době to bude jenom horší. Představa, že si důchody lze vyvzdorovat a vydemonstrovat či že je nějaká jiná, lepší vláda umí zařídit, je opravdu hloupá.

Stejně jako je hloupé překvapení, s nímž mnozí informace o potížích důchodového systému nyní přijímají. Veřejná diskuse se o tom s různě silnou intenzitou vede více než dvacet let a stejnou dobu levicová část politického spektra blokuje a demontuje veškeré pokusy o méně bolestná řešení, které se za ty roky vyskytly.

A tak jsme v situaci, kdy letos stát vyplácí podle schváleného státního rozpočtu 672 miliard, přičemž na ně z důchodového pojištění vybral jen o 62,5 miliardy méně. Po červnové valorizaci stoupne chybějící částka o dalších 15,4 mi­liardy korun. V praxi to znamená, že v současnosti státu chybějí peníze na každý desátý důchod a musí si na jejich výplatu půjčit. Po červencové valorizaci si bude stát, respektive naše děti, jež budou ten dluh splácet, půjčovat na 12 důchodů ze sta.

MÁLO DĚTÍ, MÁLO PENĚZ

A to naše potíže teprve začínají, protože základem celého důchodového problému je stárnutí populace, kdy v ní přibývá seniorů pobírajících důchod a ubývá těch, kdo se na penze skládají. Nejsilnější ročníky takzvaných Husákových dětí budou odcházet do penze po roce 2030 a podíl důchodců v populaci bude vrcholit někdy v polovině padesátých let. Poté by se měla situace mírně zlepšovat.

V zásadě existují pouze tři cesty, jež vedou ke stabilizaci systému, a žádná z nich se neobejde bez ­bolesti.

Tou první a nejjednodušší je snížení penzí na úroveň, jakou je stát při současných příjmech schopen poskytovat. Druhou je přiměřené zpomalování přírůstku důchodců prodlužováním věku odchodu do penze a třetím je podstatné zvýšení daní. Jak je vidět, vždy na tom bude někdo bit. Pak je ještě varianta oblíbená v tuzemsku. Tvářit se jakoby nic a zvyšovat zadlužení státu. Tuto cestu zvolili svého času Řekové. Jejich penze vyplácené na dluh byly jedním z hlavních důvodů astronomického zadlužení, které je v roce 2010 přivedlo k faktickému státnímu bankrotu. Ten pak bolel všechny. Nejvíce ale důchodce. Penze klesly o zhruba čtyřicet procent nominálně. Pro představu je to jako ze současných průměrných téměř dvaceti tisíc na dvanáct tisíc korun. Ti, kteří si to chtějí vyzkoušet, nechť dorazí na nejbližší demonstraci.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!