Obecná (česká) škola. Politická reprezentace dlouhodobě ignoruje problémy a potřeby našeho školství
Školství v Česku prochází jednou krizí za druhou – po dlouhém útlumu v distanční výuce a náročné uprchlické krizi letos přišel přetlak na středních školách, který lze nazvat kolapsem. Do toho jsou tu dlouhodobé nešvary: nedostatek učitelů, zastaralé vzdělávací plány, nedůstojné podmínky v akademické sféře a taky věčné střídání ministrů. I tak se ale v posledních letech najdou pozitiva a příslib, že se tuzemské vzdělávání přece jenom posune dopředu. Podívejme se, co se v našem školství dnes reálně děje.
V testu měli 88 procent odpovědí správně, přesto se na žádnou střední školu nedostali. I takové případy přinesl letošní enormní nedostatek míst na středních školách, který se nejsilněji projevil v Praze a ve Středočeském kraji. Na střední školy se mnohdy nedostali ani absolutní premianti. Což je problém, protože země musí tyto mladé lidi podchytit, jinak je může ztratit někde v cizině. Pro zajímavost: autor tohoto textu si letošní přijímací testy také vyzkoušel, a to s výsledkem 69 procent. Loňský průměr z češtiny byl 55,7 procenta a z matematiky 45,5 procenta. V Praze a ve středních Čechách tedy na přijetí nestačily ani vysoce nadprůměrné výsledky.
15 LET IGNORACE
Současný přetlak na středních školách samozřejmě nevznikl ze dne na den ani z roku na rok. Silné populační ročníky z let 2007 až 2010 se už projevily před lety při zápisech na základní školy. Dokonce i při hledání místa ve školkách. Že bude nedostatek míst na středních školách, se vědělo 15 let předem.
Letoškem to přitom nekončí. V letech 2009 a 2010 byla téměř stejná porodnost jako v nejsilnějším roce 2008 (tehdy 119 tisíc, v roce 2009 118 tisíc a v roce 2010 117 tisíc lidí za rok). Nedostatek míst je tím pádem teprve v polovině a bude dále pokračovat.
Samozřejmě zaznívá otázka, kdo za tento stav nese odpovědnost. V případě středních škol jsou za kapacity zodpovědné kraje jakožto zřizovatelé. Dle programového ředitele společnosti EDUin Miroslava Hřebeckého spočívá komplikace i v tom, že kraje zpracovávají strategie rozvoje školství vždy před koncem volebního období. K přijaté strategii tak nastoupí nový radní a většinou ji přepracovává…
Výsledkem je, že kraje nepracují koncepčně a nereflektují potřeby populace. „Roste zájem o všeobecné vzdělání, přitom kraje se snažily udržovat učňovské školství, za které lobboval průmysl. Mnohdy o tom píšou i ve svých záměrech. „Nebudeme rozšiřovat gymnázia, nebudeme zvyšovat střední školství, máme je dostatečné. Běžte na učiliště,“ řekl Hřebecký v nedávném rozhovoru pro Reflex.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
