Naše drahé Chorvatsko. Jaká je reálná situace v nejoblíbenější české prázdninové destinaci?

Diskuse nad tím, jak se povede letošní sezóna a kolik turistů letos do Chorvatska přijede strávit léto, jsou přímo u Jadranu živé již od června. Není divu. Chorvatská ekonomika je na turismu opravdu hodně závislá. Země má vůbec nejvyšší podíl turistického průmyslu na svém hrubém domácím produktu v rámci Evropské unie. Služby spojené s cestovním ruchem tvoří více než 11 procent HDP. To je více než dvojnásobek průměrné hodnoty v celé EU, kde průměr činí jen čtyři a půl procenta.

TURISTICKÁ EKONOMIKA

Chorvati si sami často na tento vysoký vliv turismu na domácí hospodářství stěžují, a dokonce se objevují články, v nichž se za vzor dává to, jak funguje v tomto sektoru ekonomika v České republice, kde je rozměr turistického průmyslu sice menší, ale díky vyšší přidané hodnotě produkuje větší zisky.

Na jadranském pobřeží má ale přijímání mořechtivých návštěvníků ve srovnání s jinými turistickými velmocemi v Evropě i pozitivní odlišnosti. Jednou z nich je hodně nízký podíl hotelů na počtu nabízených lůžek. Ten je vůbec nejnižší v Dalmácii. V župě, která obklopuje druhé největší chorvatské město Split, se dokonce v soukromí, tedy v apartmánech v malých „rodinných“ domech, nachází více než 85 procent všech lůžek využívaných pro ubytování turistů.

To mimo jiné znamená, že zisky z návštěvníků jsou distribuovány mezi velký počet „malých“ příjemců. V tom se Chorvatsko výrazně liší od států, v nichž tomuto sektoru vládnou velké hotely a jejich řetězce. Chorvatská „apartmánová“ turistika ale zároveň znamená, že je cenová politika, minimálně v oblasti ubytování, rozptýlená mezi desetitisíce majitelů, kteří si zcela po svém rozhodnou, zda každoročně návštěvníkům něco přirazí, nebo pojedou ve starých cenách.

ČTYŘMĚSÍČNÍ SEZÓNA

Podobná „decentralizace“ vládne v přímořských oblastech i u restaurací, kdy se většinou jedná o drobné místní podnikatele, kteří ale v praxi čelí dalšímu výraznému specifiku místní turistické sféry. Tím je velmi silná sezónnost. Na rozdíl třeba od Česka, ale i Itálie nebo Španělska míří zahraniční návštěvníci do Chorvatska téměř výhradně v letní sezóně, jež tady začíná na počátku května a končí se závěrem září. Kdo zavítal do vyhlášených dalmatských letovisek mimo tuto dobu, potvrdí, že jsou více méně liduprázdná a na cizince se v nich v tomto období dá narazit jedině v podobě Čechů, Němců, Slováků a Poláků, kteří zde vlastní domy a jezdí je i mimo léto kontrolovat. Jejich počet sice narůstá, ale stále je velmi nízký na to, aby mimo léto uživil zdejší turistickou infrastrukturu, třeba v podobě restaurací.

Majitelé restaurací si proto musí vydělat během čtyř měsíců, přičemž úplně plné je Chorvatsko jen v červenci a v srpnu, kdy jsou v zemích, jež tvoří jádro zdejších turistů, školní prázdniny. Na to musí být nastaveny ceny, které se tu každoročně ještě většinou zvyšují na vrcholnou sezónu.