Střelba v Praze a ruský agitprop. Jak se trollové přiživují na českém neštěstí
Když slušní lidé demonstrovali u Národního muzea, policie proti nim šla. Po zuby ozbrojeného vraha ale nechala být - to je jedna z myšlenek, kterou v souvislosti a činem šíří propaganda vycházející z Ruska. Nelze ji určitě připisovat všechno, česká lidová tvořivost se taky činí. Ani Rusko si ale příležitost přiživit se na českém neštěstí nenechá ujít a jeho aktivity nelze rozhodně povazovat za neškodné.
Střelba na Filozofické fakultě už žije svým vlastním životem i na sociálních sítích. Zabránit tomu nelze, prostě talkové sociální sítě jsou a taková je doba. Poprvé jsme ale měli možnost si vyzkoušet, jaké je nechat do věcí mluvit fejkovými informacemi. Mistr vnitra Vít Rakušan pak dokonce nazval šířící se dezinformace produktem „ruské trollí farmy.“ Ten samý názor podporuje i třeba odborník na dezinformace Roman Máca z Institutu pro politiku a společnost, který systematicky monitoruje českou dezinformační scénu.
„Jde o všechny kanály. Weby, kanály na sociálních sítích, dezinfluencery, určitě to jede i v řetězových mailech, mají to rozsáhlé různí „vlastenci“ a pomatenci, trollí farmy,“ míní Máca. „Ty prvotní věci byly, že to je ta Amerika a že vrahem je Ukrajinec. Když se ukázalo, že to je Čech, tak byl zradikalizovaný ukrajinským režimem a měl zbraně z Ukrajiny. A vrah v Klánovicích byl samozřejmě taky Ukrajinec,“ popisuje Máca používanou argumentaci.
Telegram jako Hyde Park internetu
Jak to vypadá v praxi? Nejlepší metodou, jak získat odpověď, je zabrousit na sociální síť Telegram, která je užitečná a zrádná zároveň. Prakticky ji nelze cenzurovat, a proto je nesmírně populární v zemích s represivními režimy blokujících běžné zdroje informací. Telegram je vysoce populární třeba v Bělorusku.
Tam na něm probíhají prakticky veškeré informační toky v podobě, kdy své kanály nabízejí i provládní média, a tak jde vlastně o svobodné prostředí. Ovšem do chvíle, kdy vám telefon nezkontroluje policista (to se stává docela často) a nenajde tam nezávislé kanály označené režimem za extremistické a zakázané, za jejich odběr je možné dostat se na několik let do vězení.
Podobně je Telegram populární i v Rusku, ale i na Ukrajině, Zakavkazsku či Střední Asii. V Česku získal oblibu mezi dezinformační scénou, protože se na něm etablovala média, která nechala vláda po začátku války na Ukrajině zablokovat. Konkrétně jde o nástupce ruského Sputniku, kterým je podle webu Demagog.cz či Centra proti hybridním hrozbám ministerstva vnitra ČR kanál neČT24. Teď už se to sice nikde neuvádí, při jeho založení loni v březnu na to ale upozorňoval původní web Sputniku, dnes už blokovaný.
Překroucená pravda
Z obsahu NeČT24 získá čtenář dojem přesně odpovídající poučce o propagandě a manipulaci. Kolem 90 procent informací je takových, že se jim nedá nic vytknout. Jsou však jednostranně orientované a třeba ohledně frekventovaného tématu války na Ukrajině informují jen o prohrách a neúspěších Kyjeva a pomíjejí nesporné úspěchy a přednosti ukrajinské armády i stále se nějakým způsobem držící solidaritu Západu a Evropy.
Podobným způsobem přistupuje neČT24 i ke střelbě v Praze. Zdůrazňuje momenty, které vyvolávají otázky ohledně činnosti policie a snaží se akci prezentovat jako její neúspěch. Zpochybňuje činnost Bezpečnostní informační služby (BIS): „Podle médií střelec vyslal na sociálních sítích signál, že se chystá něco provést. Takže je tady otázka, co dělala BIS pod vedením čučkaře Koudelky? Stále hledala „ruské dezinformace“? ptá se jeden z postů.
Připomeňme, že náznaky ze strany osamělého střelce nebyly takové, aby se dal předem předvídat rozsah činu. Další post zní: „Kdo za to může? Redakce portálu PrahaIN, jehož redaktorka se stala jednou z obětí včerejší střelby v Praze, položila řadu nepříjemných otázek na adresu Policie ČR, která nedokázala zabránit pachateli v jeho plánech.“
Nebo: „Obáváme se, že Fialova vláda může použít včerejší tragédii jako záminku pro blokaci telegramových kanálů, které si dovolily kritizovat ministra Rakušana.“ Či: „Už i prorežimní Seznam kritizuje zákrok policie proti masovému vrahovi.“ Kanál taky cituje pozapomenutého expremiéra Jiřího Paroubka navážejícího se (jak taky jinak) do veřejnoprávních médií: „Do toho evidentní chudnutí milionů českých lidí a gradující nespokojenost se společenskou situací,“ píše bývalý šéf ČSSD a expředseda vlády.
K následnému incidentu na I. P. Pavlova neČT24 napsal: „Podle zpráv z médií došlo k potyčce dvou mužů cizí státní příslušnosti“ se zdůrazněním podtržítkem, že jde o cizince. Dále neČT24 srovnává zásah policie proti davu, který chtěl na demonstraci 11. června strhnout vlajku na Národním muzeu: „Při jedné se do budovy bránilo, při druhé ne. Při jedné nespokojení lidé, při druhé po zuby ozbrojený vrah. Srovnejte přístup policie.“
Lidová tvořivost kontra propaganda
Máca na svém Twitteru ale ukazuje i printscreen postu s odhozenou zbraní a obrázkem střelce s textem: „Na sociálních sítích koluje informace, že střelec byl vybaven ukrajinskou odstřelovací puškou Z-10A1. Nakonec se ukázalo, že jde o úplně jinou zbraň, americkou AR-15, která je běžně dostupná v obchodech. Šlo o zjevnou dezinformaci a zpráva z kanálu zmizela. „Když je to hodně velká lež, tak tam dají "na sociálních sítích se mluví. A ty vyložené lži odmazávají,“ komentuje to Máca.
Propaganda tohoto druhu nepoužívá zjevné lži, jen selektuje obsah a někdy klade i legitimní otázky například na chyby při policejním zásahu, který měl určitě svá slabší místa. Vidíme spojování s ukrajinskou linkou i přesto, že tu evidentní spojení není, ale jak se říká, kdo chce psa bít, hůl si najde. Výsledkem je pak propagandistický koktejl vytvářející jasně proruské a antidemokratické myšlenky.
Nelze samozřejmě pominout domácí lidovou tvořivost – hodně a zřejmě i většina dezinformací a překroucených zpráv vzniká v domácím prostředí, obecně je ale těžké uvedené trendy zkoumat a analyzovat. Tuto práci by kromě výzkumníků měly dělat i státní instituce, především ministerstvo vnitra. Realita ale je jiná.
Rovněž pro politiky je poukazování na ruskou propagandu sexy. Jde o snadnou cestu, jak odvést pozornost od reálného problému a má to určitý nádech exotiky. Faktem ale je, že Rusko tu je, činí se a je s tím třeba počítat. Podle Mácy si jeho propagandistická komunita počíná stále agresivněji. „Teď už i přímo útočí na vládu, konkrétní politiky, policii i BIS,“ říká.
