Průlomová akce vojenské historie, u které Írán zaplakal: Kdo a jak zničil jeho rakety letící na Izrael
Fatální selhání. Jinak se nedá víkendový útok islamistických blouznivců z Teheránu na Izrael nazvat. Z pohledu židovského státu a jeho spojenců to byl naprostý vojenský majstrštyk. Zcela průlomové také bylo, že na obraně Izraele se vůbec poprvé podílely dva arabské státy – Saúdská Arábie a Jordánsko. Jak a kdo ale přesně zničil íránské drony a rakety? Co k tomu přesně přispělo?
Írán zahájil operaci „Pravdivý slib“ (měla krycí název v perštině Ja Rasul Alláh, v překladu Ó, posle Boží) v sobotu 13. dubna. Akce trvala necelých 24 hodin. Byly to vůbec první přímé údery vedené proti Izraeli z íránského území. Akce skončila pro teokratický režim v Teheránu katastrofou.
Zásah za zásahem
Známý americký bezpečnostní analytik Stephen Bryen na webu Weapons and Strategy popsal výsledek takto: Írán vypálil na Izrael 331 raket a bezpilotních letounů. Část z nich startovala z Iráku, Libanonu a Jemenu, kde je použily proíránské milice. Výsledek? Sestřeleno bylo 185 ze 185 bezpilotních kamikaze letounů. Sestřeleno bylo i 36 z 36 střel s plochou dráhou letu. A zničeny byly při své cestě i 103 ze 110 balistických raket. Na izraelském území bylo zaznamenáno sedm dopadů balistických raket, které nezpůsobily větší škody, zasáhly například okraje letecké základny v Nevatimu na jihu Izraele.
Vážně zraněna byla střepinou při útoku sedmiletá beduínská holčička v oblasti Aradu v Izraeli. Takže útok islamistického režimu zranil muslimskou holku místo nenáviděných Židů. Ošetřeno bylo ještě více než 30 dalších lidí, již utrpěli buď zásahy střepinou při cestě do chráněných oblastí, nebo z úzkosti.
Bývalý finanční poradce náčelníka generálního štábu izraelské armády, brigádní generál Reem Aminoach, uvedl, že Izrael na obranu proti úderům vynaložil jednu miliardu dolarů, Írán údajně na provedení svých operací vynaložil pouze 10 procent této částky, tedy přibližně 100 miliónů dolarů. Odhad nákladů dalších spojenců Izraele je minimálně půlmiliarda dolarů.
Co Izrael ochránilo
Izrael použil k zachycení dronů a raket své stíhačky F-35, F-15 a F-16 spolu s mobilním systémem protivzdušné obrany Iron Dome (Železná kopule), protiraketový systém David’s Sling (Davidův prak, jenž bývá někdy romanticky označován i jako Kouzelná hůlka) a protiraketové systémy Arrow 2 a 3 (Arrow je Šíp), které vyvinul společně s USA.
Izraeli pomáhalo letectvo a námořnictvo USA. Americká letadla startovala z neupřesněných základen na Blízkém východě. Britské stíhačky vyrazily do útoku ze základny Akrotiri na Kypru. Francie poskytla pomoc svého námořnictva, ale nebylo specifikováno jakou. Jordánsko použilo své letouny F-16 a protivzdušnou obranu a zasáhlo ve svém vzdušném prostoru. Překvapením byla pomoc islamistického režimu ze Saúdské Arábie. Podrobnější zprávy z tohoto království ale nejsou k dispozici.
Počet raket a dronů použitých o víkendu proti Izraeli převyšuje vše, co jsme dosud viděli na Ukrajině, kde i velké útoky zřídkakdy přesáhnou najednou dvacet třicet dronů a raket. Íránci ani nevyřadili žádnou z protivzdušných obranných sil chránících Izrael.
Co bude dál
Politici a vojenští odborníci již několik dní před útokem věděli, že Írán se bude mstít za izraelský úder v syrském Damašku z 1. dubna, při němž zahynulo po izraelském raketovém útoku několik důležitých generálů Iránských revolučních gard. Úspěšný úder v Damašku měl vážné důsledky, odráží totiž další rozsáhlé selhání zpravodajských služeb, jež následovalo po mnoha případech, kdy Izrael dokázal přelstít íránskou obranu.
Jak říká již vzpomínaný Stephen Bryen, íránským útokem na Izrael „byl ale nyní Rubikon překročen a další kapitola konfliktů je nejistá a plná nebezpečí pro Írán, jeho režim i širší region“. Oba znepřátelené státy by si mohly nadále vyměňovat eskalující údery, což by mohlo vést k rozšiřující se válce, která by do ní vtáhla Spojené státy a zachvátila celý region. Zda se to ale může stát, není jisté.
Írán se již léta snaží vybudovat protiváhu tím, že vytvořil takzvaný ohnivý kruh kolem židovského státu. Říká se tomu i „osa odporu“. Vyzbrojil a finančně podporuje hnutí Hizballáh v Libanonu, dále palestinský Hamás, palestinský Islámský džihád a bojovníky na Západním břehu Jordánu. V systému jsou i ší’itské milice v Sýrii, jemenští Hútíové a polovojenské organizace v Iráku.
Teherán také pokračuje ve svém jaderném programu, který izraelští představitelé považují za existenční hrozbu. A to by mimochodem mohl být jeden z příštích cílů izraelských útoků v Íránu.
Po léta se podle expertů íránský přístup vůči Izraeli a Spojeným státům točil kolem toho, co íránští představitelé označují jako „strategickou trpělivost“, což je přístup zahrnující posilování zástupných skupin v zahraničí (Hizballáh či Hamás), aniž by se sám Teherán uchýlil k okamžitým, provokativním odvetným opatřením. Tato strategie vycházela z přesvědčení, že sítě, jež Írán vybudoval, mu umožňují prosazovat svou moc, aniž by riskoval přímé zapojení do konfliktu. To po víkendové vojenské prohře dostalo tvrdou ránu. Izrael je se svými spojenci pořád silný. Co teď íránský režim udělá, není jasné. Do přímé vojenské konfrontace se židovským státem jít nemůže, protože to by byla, jak jsme právě viděli, i konfrontace se Spojenými státy. A na to Teherán nemá. Riskoval by odvetu, z které by se nemusel dlouho vzpamatovat.
