Bělorusko Němce nepopraví, Lukašenko udělil milost. Chce získat materiál pro výměnu vězňů?
Běloruský vůdce Alexandr Lukašenko omilostnil německého občana Rica Kriegera, nad nímž tamní soud v červnu vynesl trest smrti za údajný terorismus. Skončila tak hra nervů, kdy nebylo jasné, zda mladík skutečně neskončí se střelou v týle. Krieger byl podle mnohých indicií vylákán v rámci operace tajných služeb do Běloruska a tam naveden ke špionáži a terorismu. Účelem je zřejmě kromě propagandistického využití i získat materiál k výměně, která může být daleko obsáhlejší než jeden trochu naivní Němec.
Řekli mi, že s mými schopnostmi mě Ukrajina velmi potřebuje, jak v IT oblasti, tak i ohledně létání s drony, cituje běloruská propagandistka Viktorija Gladká z výslechového protokolu Němce Rika Kriegera, odsouzeného v Bělorusku k smrti za údajný teroristický čin. Ačkoli bylo několikadenní soudní přelíčení letos v červnu v metropoli Minsku částečně veřejné, informace je třeba sbírat z různých zdrojů.
Gladká, známá tím, že zveřejňuje materiály přímo od běloruské tajné služby KGB, je jedním z nich. Také běloruská státní televize natočila o Kriegerovi sedmnáctiminutový dokument Odsouzen k smrti – zpověď německého teroristy. Musí se však počítat s tím, že věrohodnost takových informací odpovídá jejich zdroji.
Podivná kauza
Z výslechů i zpovědi Kriegera v televizi vyplývá, že se chtěl zapojit do bojů na Ukrajině. „Podle mých informací je nyní na Ukrajině kolem 132 zahraničních skupin. Posílal jsem žádosti na všechny, které jsem našel,“ říká v propagandistickém dokumentu. Nabízel především své dovednosti záchranáře. Poté, co absolvoval soukromou střední školu a vyučil se automechanikem, totiž v Berlíně absolvoval devítiměsíční záchranářský kurs. Poté, jak je patrné z jeho profilu na síti LinkedIn, pracoval jako pečovatel či technik u Německého červeného kříže. Tři roky (2014 až 2017) byl v ochrance amerického velvyslanectví v německé metropoli, kde se, jak říká, naučil ovládat všechny druhy zbraní, včetně odstřelovačské pušky.
„Vadil mi příliš dlouhý proces kontroly dokumentů,“ říká Krieger v běloruské televizi o svém úsilí dostat se na Ukrajinu. Rychle se ozval jen běloruský pluk Kastuśe Kalinoŭského. „Zkontaktovali mě s jejich kurátorem z SBU. Prověřili mé dokumenty a zavolali na mobil přes videohovor. Mluvil se mnou člověk v kukle. Za ním byly dvě vlajky, ukrajinská a mně neznámá, červeno-bílá (prapor běloruské opozice; poznámka autora). V jednom z takových rozhovorů zazněla nabídka, abych letěl do Minsku a plnil tam úkoly. Pokud bych byl úspěšný, vrátím se do Německa a odtud pojedu na Ukrajinu. Řekli mě, že pak podepíšu kontrakt s ministerstvem obrany, oni se spojí s německou vládou a budu moct vstoupit do ukrajinské jednotky,“ vypověděl v televizi.
Výbuch bez následků
Z Berlína cestoval přes Baku do Minsku, stále byl v pravidelném kontaktu s představitelem SBU. S sebou měl dva telefony a dron. Gladká píše, že používal určité konspirativní metody. Po příletu si nainstaloval virtuální SIM kartu zahraničního operátora. Rezervoval si místo hned ve třech hotelech, přičemž v tom, který nahlásil pohraniční stráži, se vůbec nehodlal ubytovat. Letenky, hotely, všechny náklady si platil sám v naději, že se mu vše nakonec nějak vykompenzuje.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
