Rakety versus atomová bomba. Ukrajina vytrvale bojuje o povolení ostřelovat Rusko, Západ je zdrženlivý
Diskuse o povolení střílet zbraněmi od spojenců do hloubi ruského území se v poslední době zdá být stále více vypjatá a došlo i na hrozby jadernými zbraněmi. Jenže ani dálkové údery Ukrajině samy o sobě válku nevyhrají. Je potřeba dělat víc.
O tom, že Ukrajina dostane od Spojených států a Velké Británie povolení k použití dalekonosných zbraní z jejich pomoci, už média jednou informovala. Nakonec se ukázalo, že jde o falešnou zprávu. Od té doby se jednání táhnou a donoři jako by se zdráhali souhlas vyslovit. Ukazuje se totiž, že může jít o větší komplikaci, než se na první pohled zdálo, a nikdo nechce riskovat buď katastrofu obřích rozměrů, nebo třetí světovou válku.
Rusko kvůli tomu chce měnit jadernou doktrínu. „V aktualizované verzi dokumentu se navrhuje, aby agrese proti Rusku ze strany jakéhokoli nejaderného státu, ale s účastí nebo podporou jaderného státu byla považována za jejich společný útok na Ruskou federaci,“ řekl ruský prezident Vladimir Putin na jednání bezpečnostní rady země.
Šéf Kremlu chce, aby jaderná odveta mohla přijít už v případě konvenčního útoku na Rusko, který by vytvořil „kritickou hrozbu pro suverenitu země“. Mělo by tedy jít o jakousi pojistku proti prohře ve válce, aby každý věděl, že ruský stát je prakticky neporazitelný stejně jako svého času Sovětský svaz.
Žádná zbraň není zázračná
Jde o starou známou věc. Ukrajina má od spojenců rakety Storm Shadow a ATACMS s dostřelem až 300 kilometrů, střílet na ruském území ale může jen s běžnou variantou střely GMLRS s maximálním dosahem 80 kilometrů. Plného doletu lze využít proti cílům na okupované Ukrajině, například v Luhansku nebo na Krymu. Tam ale lukrativních cílů až tolik není. Transportní uzly, velitelská stanoviště a letiště se nacházejí v Rusku.
Ukrajinci v poslední době giganticky pokročili ve stavbě dronů. Jsou levné, lehké a spolehlivé, vesměs postavené na bázi menších či sportovních letadel. Doletí až 1300 kilometrů daleko a jsou schopné zneškodnit třeba muniční sklady, mají taky efekt na morálku obyvatelstva, které vidí, že válka se ho bezprostředně dotýká. Problém je však v tom, že dron není raketa a nedokáže zničit třeba bunkr velitelského stanoviště ani způsobit větší škody na zemi, pokud se zrovna netrefí do skladu munice.
Za hranicemi 80 kilometrů jsou desítky cílů, které Ukrajina potřebuje zasáhnout. Včetně několika vojenských letišť, odkud vzlétají letadla s řízenými pumami, jimiž teď Rusové decimují vojáky na frontové linii, stejně jako civilisty v zázemí. Zcela nově zasáhly tyto řízené pumy Záporoží, které sice leží asi 40 kilometrů od fronty, zůstávalo ale poměrně ušetřeno.
Rusové podle některých informací už přemístili svá letadla 500 kilometrů od hranice a to je také argument Američanů, kteří tvrdí, že je to vlastně jedno, zda 80 či 300 kilometrů. „Žádná zbraň nebude pro Ukrajinu pro vítězství proti ruské invazi rozhodující,“ prohlásil už 6. září ministr obrany USA Lloyd Austin s tím, že použití darovaných dalekonosných zbraní vývoj války ve prospěch Ukrajiny rozhodně nezvrátí.
Putin na hraně
Prohlášení Austina plně vystihuje postoj Američanů a reaguje na určité psychické momenty války. Ukrajinské mínění a současně i vnější politika se občas upnou na nějakou konkrétní věc v očekávání zázraku, který povede k výhře. Svého času to byly západní tanky, pak letadla F-16 a teď povolení ostřelovat Rusko. Vždy se však ukázalo, že jedna konkrétní zbraň válku nevyhrává. K tomu jsou třeba daleko komplexnější podmínky: spolehlivá a moderní výzbroj, dostatek vojáků, odhodlání a fungující ekonomika.
Bývalý velitel ukrajinských sil Valerij Zalužnyj volal po nutnosti přezbrojit ukrajinskou armádu na úroveň 21. století, jen tak se podle něj může hnout situace z patu. Jenže teď je Zalužnyj už tři čtvrtě roku odvolaný a sedí na postu velvyslance v Londýně, odkud nemůže do ničeho mluvit. Jeho nástupce Oleksandr Syrskyj spíše jen přikyvuje vedení v čele s Volodymyrem Zelenským, které se o povolení střílet na Rusko rve ze všech sil. Až tak důrazně, že to vyvolává jaderné tření.
Obavy z použití jaderné zbraně nejsou určitě liché. V Kremlu jsou lidé, kteří hučí do Vladimira Putina, aby to udělal, protože Západ má prý z jeho vyhrožování jen legraci. Nemuselo by to pak nutně mít podobu útoku na nějaké město, stačilo by odpálit jadernou nálož někde v opuštěných nebo málo zalidněných oblastech z demonstrativních důvodů. Západ, nezvyklý na tak těžké situace, by se dle ruských očekávání pak smrtelně vylekal a přistoupil na klid zbraní s ústupky v podobě Ukrajiny bez čtyř oblastí a mimo NATO.
Pozor na jaderné elektrárny
Před další možností, útokem na ukrajinská jaderná zařízení, nedávno varoval Zelenskyj, který prý dostal od zpravodajských služeb informace, že něco takového Rusko chystá. „Způsobí-li Rusko jadernou pohromu v jedné z našich elektráren, radiace nebude respektovat státní hranice,“ prohlásil ukrajinský prezident.
Útok na jadernou elektrárnu je nepříliš zmiňovanou, ale v očích expertů velmi akutní hrozbou. Na rozdíl od jaderné zbraně totiž při něčem takovém nemusí být hned jasné, kdo je na vině, zvláště pokud elektrárna leží na okupovaném území blízko frontové linie jako ta záporožská. Byl by to podobný případ jako s Kachovskou přehradou. Dojde ke katastrofě a obě strany se budou hádat o to, kdo ji vlastně způsobil. Rusko přitom bude tvrdit, že na vině není a přestože bude lhát, domácí publikum a určitá část světové veřejnosti mu uvěří.
Chce se napsat, že situace není jednoduchá a je jedna z nejhorších za celou dobu trvání války, to by ale bylo ohrané klišé. Na druhou stranu, diskuse o jaderných zbraních a západní technice taky pokračují už od začátku války a nic zásadního se nestalo, Putin je pragmatik a zná své limity. Situaci rozhodně nelze podceňovat, je ale dost dobře možné, že současný napjatý pat prostě zůstane stejným patem, přestože si Kyjev nakonec zrušení limitů pro zbraně prosadí.
