Rok říjnového hurikánu: Jak se od útoku Hamásu proměnil Izrael a svět

Pisatelé dějin, stůjte při mně!, zpívá izraelská zpěvačka Eden Golanová v písni Hurikán, pojmenované původně Říjnový déšť. Je to ona píseň, kterou kvůli údajně příliš politickému obsahu málem nepustili na letošní Euro­vizi. Původní i upravený text působí spíš emocemi než konkrétními významy, ale vystihuje důležitou skutečnost: záleží na tom, jak kdo události reflektuje a jaké vůbec vnímá.

Nepoučení z krizového vývoje

Když se před rokem blížilo padesáté výročí jomkipurské války z roku 1973, izraelské noviny byly plné úvah o tom, jak kdysi selhaly politické, zpravodajské i vojenské elity. Jejich tehdejší pochybení bylo možná větším traumatem než proniknutí egyptských a syrských jednotek za izraelské linie a následné velké ztráty mezi izraelskými vojáky. Stát Izrael přece vznikl právě proto, aby se nic takového už nemohlo stát…

O to větším šokem bylo groteskní opakování stejné chyby, způsobené neopodstatněným sebe­vědomím a špatným zhodnocením protivníka. Tento neúspěch zůstane v izraelské, spíše židovské paměti mnohem déle, možná staletí.

Izraelská společnost drastický zážitek „prolomení hradeb“ znovu a znovu prožívá. V ulicích i mé­diích jsou všudypřítomné portréty unesených a zavražděných rukojmí a také 715 vojáků, kteří zahynuli v operaci Železné meče. Někteří izraelští psychiatři dokonce vyjádřili názor, že se Izraelci dostali kolektivně do stavu, jaký obvykle prožívají pouze jedinci. Příznaky psychického zranění prý projevují i lidé, kteří sami o nikoho blízkého nepřišli.

Bezprostředně po 7. říjnu 2023 přešel Izrael do protiútoku, po dvaceti dnech izraelští vojáci vstoupili do Gazy. Optimisté očekávali několikatýdenní válku, po které se Hamás zhroutí.

Už tehdy řada vysokých izrael­ských důstojníků však k údivu mnohých hovořila o mnohaměsíční operaci. Skutečně se bojuje ještě po dvojnásobné lhůtě a v rukou Hamásu zůstává kolem sta unesených – pokud jsou naživu.