Jak si vede vládní koalice? Kdo by šel s Babišem? A objeví se ve Sněmovně komunisti nebo spolek Fízl&Dýzl?
V posledních týdnech byly zveřejněny nové volební průzkumy Kantaru a STEM, které reflektují stávající volební preference českých voličů. Jak se vyvíjejí nálady veřejnosti od posledních parlamentních voleb? V rámci analýzy se musíme podívat na tyto tři skupiny: podporu vládních stran; podporu sněmovní opozice; podporu nesněmovní opozice.
Vládnímu táboru, do kterého pořád řadím i Piráty, jelikož je jim bezesporu bližší stávající vládní koalice než současná opozice, bylo naměřeno 39 %, resp. 37 % hlasů. To je oproti výsledkům z roku 2021 pokles; před třemi lety získala bývalá pětikoalice lehce přes 43 % hlasů. Tento trend je dlouhodobý, pouze v kratším období po začátku války na Ukrajině si dle průzkum, vládní strany vedly lépe. Mezi jejich voliči je totiž primární konfliktní linií osoba Andreje Babiše, tudíž jsou-li s určitou vládní stranou (anebo celou vládou) nespokojeni, většinově se neuchylují k volbě opozičních stran, pouze se přikloní k té vládní straně, jež jim je v té době nejvíce sympatičtější. V současnosti lze vidět markantní nárůst podpory hnutí STAN, kterému Kantar naměřil až 14 % (STEM pouze 10 %). Srovnejme to s volbami 2017, kdy dostali lehce přes 5 % hlasů a ve volbách 2021 pouze vykroužkovali Piráty.
Koalice SPOLU zažívá od posledních voleb pokles, výzkumné agentury jí přisuzují výsledek okolo 20 % hlasů. Lídři koaličních stran sice oznámili svoji vůli kandidovat dohromady i příští rok, je zajímavé, jak rozdílnou podporu vykazují samotné strany. ODS je bezesporu jasným a jediným tahounem, když přináší až 2/3 všech hlasů. Lidovci s TOP 09 by se bez koalice SPOLU do Poslanecké sněmovny nedostali.
Obecně je evidentní, že vládní koalice (včetně Pirátů) jako celek podporu neztrácí, pouze se voliči pohybují napříč vládními stranami na základě toho, kdo jim v současnosti více vyhovuje.
Opozice na výsluní?
Kdo však ani část voličů neztrácí a pouze posiluje, je hnutí ANO. Soustavně se jeho preference pohybují mezi 30‒35 %. Evidentně se Andreji Babišovi podařilo vytvořit politickou sílu, která se stala historicky třetí velkou stranou historii České republiky. Takovou stabilní podporou, doloženou alespoň dvěma parlamentními volbami, disponovaly v minulosti pouze ČSSD a ODS.
Poslední parlamentní volby byly pro hnutí ANO řečeno slovníkem Václava Klause nevýhra. Pro Andreje Babiše byl volební výsledek dvojsečný. Jeho hnutí se stalo poraženou silou pohledem absolutních hlasů, kdy je porazilo SPOLU, ale také pohledem parlamentní většiny. Za výhru však považuji schopnost získat 27 % hlasů po osmi letech vlády a zejména po dvou letech covidové pandemie.
Andrej Babiš se postupně posunul do národně-konzervativní části spektra, kde získal nové hlasy. Díky tomu v současnosti dominuje volební preference, zároveň ale musí řešit musí otázku budoucího koaličního partnera.
S tím mu v nejhorším případě pomůže SPD, v současnosti poslední parlamentní subjekt. Preference SPD sice klesají, nicméně Okamurův pakt s Trikolórou a Rajchlovým PRO je pravděpodobně zachrání. Tento experiment již otestovaly evropské a krajské volby. V evropských volbách tato koalice těsně překročila pětiprocentní hranici a získala jeden mandát; v krajských volbách se jim podařilo dostat do všech krajských zastupitelstev až na jižní Čechy. Bylo by opravdu hloupé, kdyby Okamura tuto koalici rozbil. Místo k fragmentaci „vlasteneckých“ hlasů totiž dochází ke slučování, což je nakonec výhodné pro všechny.
Co se děje mimo parlament?
V dění na mimoparlamentní scéně není příliš důležité, jak přesně velkou podporu mají jednotlivé strany. Nutné je nahlížet na stávající atmosféru kontextuálně, a to prizmatem sice hypotetických, nýbrž pravděpodobných koalic: STAČILO zahrnující KSČM a SocDem; Přísaha&Motoristé.
S příchodem Jany Maláčové do vedení SocDem se vedly debaty o tom, zda Sociální demokracie vytvoří předvolební koalici s komunisty. Dle posledních mediálních výstupů Jany Maláčové lze seznat, že je tomuto scénáři nakloněna. Tomu nasvědčuje její rétorika, kdy se snaží odpreparovat význam zahraničně-politického programu od socioekonomických otázek.
O koalici Fízl&Dýzl, jak koalici Motoristů a Přísahy vtipně nazval Mirek Topolánek, není definitivně rozhodnuto. Nicméně lze opět na základě mediálních výstupů očekávat, že ke společné kandidatuře mají oba lídři, tj. senátor Robert Šlachta a Petr Macinka, blízko. Šlachta s Macinkou mohou stavět na úspěchu koalice v evropských volbách, kdy dokázali překročit 10 % a získali dva mandáty.
Když bychom sečetli současnou volební podporu komunistů a sociálních demokratů a dále Motoristů a Přísahy, tak oba subjekty bezpečně překročí povinnou 5% hranici. Proč 5 %, a ne 7 %, jak to zákon pro dvojkoalice předpokládá? Je jasné, že ani jeden ze subjektů nebude chtít riskovat, že by 7% hranici nepřekročil, tudíž postaví svou kandidaturu na tzv. nepřiznané koalici.
Jak tedy vše číst?
Souhrnně tedy není důležité číst, o kolik procentních bodů se pohnula podpora té či oné strany. Cennější je nahlížet na volební výzkumy v kontextu: sledovat, jak si vede vládní tábor, parlamentní opozice a mimoparlamentní opozice.
Trendy od podzimu 2022 jsou jasné, bývalá pětikoalice je schopna oslovovat přibližně 40‒43 % voličů, tzn. maximálně tolik, kolik vládní strany získaly ve volbách v roce 2021. Na druhé straně Andrej Babiš roste, programově se rozkročil, čímž dosáhl na významnou část nových voličů.
Lídři do příštích voleb budou nejspíš Petr Fiala a Andrej Babiš. Dle posledního dubnového měření Fialovi nedůvěřuje 79 % voličů; Babišovi „jen“ 51 %. Důvěru má Fiala u 19 % voličů, zatímco Babiš až u 46 %. Překlene tento markantní rozdíl „kampaň Antibabiš“?
Co se odhadu příštích volebních výsledků týče, lze očekávat, že parlamentní většinu získá opozice v čele s hnutím ANO, které si bude schopno vybírat koaličního partnera: ať už z SPD či z řad parlamentních nováčků. Spoléhání vládních stran na to, že znovu propadne přes milión hlasů, díky kterým budou vládnout, je absurdní. Odhad tohoto scénáře jsme popsali již zde s přihlédnutím k základním politologickým zákonům.
Dlužno říci, že analýza a prognóza vychází ze stávajícího stavu, takže neznamená, že bude platit i příští rok. Schválně jsem o pár vět výše mluvil o tom, zda se nestane něco neočekávaného. Měl jsem na mysli primárně dvě věci. Zaprvé jde o hypotetickou náhradu Petra Fialy v čele SPOLU, resp. vlády: v mediálním prostoru jsme mohli po krajských volbách zaznamenat relativně zvučné spekulace o (nutné) náhradě stávajícího premiéra. Některá slova byla vyloženě popravou. Dále nelze vyloučit, že vzniknou nové politické subjekty. To je takové české specifikum, že ve volbách téměř vždy uspěje nějaká nově vzniklá strana. A komu ona by mohla pomoci je zatím otázkou.
