Si Ťin-pching plánuje pro Čínu další „velký skok“. Inspirace Mao Ce-tungem je zjevná
Čínská vnitřní politika nabrala nový směr. Dvěma leitmotivy Pekingu v posledním téměř půlstoletí bylo zachovat moc v rukou komunistů a vyhnout se Maovým hrůzostrašnostem. Dnes už platí jen ten první.
Po zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady vydal Peking novou směrnici. Na první pohled je stejná jako všechny ostatní směrnice poplatné srpu a kladivu; mluví o rozvoji vyspělé průmyslové pracovní síly, jejímž cílem je „modernizace v čínském stylu“.
Na druhý pohled je to horší. Plán vyzývá k organizování dělníků do skupin a k posílení ideologického a politického vedení. Tyto skupiny povedou profesionální pedagogové, kteří budou poskytovat jak technickou přípravu, tak ideologickou výuku.
Pozor, převýchova!
Že už jste to někdy slyšeli? Inu, slyšeli. Plánovači, ti komunističtí zejména, mají pro tento typ jazyka slabost. To nejlepší však teprve přijde. „Zároveň bude vyvinuto úsilí o zatraktivnění pracovních míst ve výrobě, zejména pro mladé lidi a migrující pracovníky,“ praví směrnice. Důležité je, že součástí takového zatraktivňování mohou být „převýchovné programy“.
Jak přesně má převýchova v rámci procesu zatraktivňování vypadat, nevíme. Z Pekingu dosud nepřišly žádné konkrétní plány na velkovýstavbu koncentráků, ale kdykoli se ve slovníku vlády od Budapešti na východ objeví slovo „převýchova“, je namístě mít se na pozoru. (Leccos by o tom mohli povídat obyvatelé Východního Turkestánu, dnes známého jako čínská provincie Sin-ťiang, kteří převýchovu v „reedukačních a cvičebních střediscích“ podstupují již nejméně 12 let.)
Stimulační balíček
Pekingská vláda již několik měsíců šlape na posílení průmyslové výroby, zejména v odvětvích špičkových technologií a inovací; spoléhá na ně, že mu pomohou tamní ekonomiku zmodernizovat a oživit.
Toto nejnovější oznámení však přináší první konkrétní strategie vlády prezidenta Si Ťin-pchinga. Dnešní Čínu trápí zásadní strukturální problémy: vysoký dluh veřejných financí, nepříznivý demografický vývoj i nezaměstnanost mladých; napětí ve vztazích s partnery mezinárodního obchodu, především USA a Evropskou unií, také nepomáhají. Úspěch nedávno oznámeného stimulačního balíčku je proto zcela klíčový jak pro prezidenta a jeho mocenskou garnituru, tak pro celou zemi.
Čínská centrální banka i finanční regulátoři proto zahájili stimulační opatření snížením úrokových sazeb, podporou akciového trhu a neobvyklou pomocí majitelům domů. O dva týdny později ministerstvo financí oznámilo plány na záchranu místních samospráv, rekapitalizaci velkých bank a pomoc při nákupu milionů již postavených bytů.
Některé detaily Siova plánu však zároveň připomínají aspekty Mao Ce-tungova „Velkého skoku vpřed“ (1958‒1961). Mao chtěl podpořit výrobu prostřednictvím organizovaných pracovních skupin a intenzivního politického vzdělávání; skončilo to katastrofálním neúspěchem, hladomorem a 30 až 45 miliony mrtvých.
To je bilance, jíž se Maovi nástupci až do Si Ťin-pchinga chtěli za každou cenu vyhnout. Současné vedení však nejenže převzalo prvky z Maova období, nýbrž dokonce používá podobný jazyk – výrazy jako „velký skok“ a „skok vpřed“ – k popisu svých plánů.
Tragické skákání vpřed
Západní tlak na omezování vývozu z říše středu a stále tenčí příliv zahraničních investic zjevně vykonaly své. Pekingská vláda se nyní zdá být odhodlanější než kdykoli předtím dosáhnout ekonomické soběstačnosti. Velký skok považuje za vzor ctižádosti a inovativnosti, které ke kýžené soběstačnosti povedou; historické poučení vzal čert.
Na konci 50. let začal Velký skok kolektivizací zemědělství. Bolševici nahodile převzali řízení přidělování zdrojů, výroby a distribuce potravin. Po celé zemi zaváděli nevyzkoušené zemědělské techniky, z nichž ovšem naneštěstí téměř všechny selhaly. Výnosy zemědělských plodin, pro uživení obyvatelstva klíčový ukazatel, prudce poklesly. Nucené práce a hladomor zabíjely miliony lidí ročně.
Následná industrializační fáze kampaně (prim hrálo ocelářství) byla neméně katastrofální. Plánování selhalo. Stát stáhl miliony rolníků z venkovských oblastí, aby mohli v průmyslových centrech vyrábět ocel. Zjistilo se však, že města nemají dostatečnou kapacitu ani infrastrukturu a nemohou všechny příchozí pojmout. Koordinace ani přidělování zdrojů a pracovních sil nefungovaly. To mělo za následek další hladovění a všeobecné utrpení.
Současná čínská vláda čerpá inspiraci z Velkého skoku navzdory jeho neúspěchům, protože sdílí mnoho imperativů, které vedly politiku Maovu. V jeho éře bylo cílem soběstačnosti zajistit nezávislost Číny na zahraničním kapitalismu a zároveň připravit zemi na to, aby se nakonec mohla zapojit do zahraničních trhů z bezpečné a konkurenceschopné pozice.
Soběstačnost alfou a omegou
Mao si představoval izolovanou, ale odolnou Čínu, která by později mohla vstoupit na globální scénu jako industrializovaná velmoc. Ačkoli Velký skok skončil katastrofou, Čína po něm zažila průmyslový a zemědělský růst, který položil základy pro soběstačnost a centralizovaný rozvoj.
V dnešní Číně se soběstačnost znovu stala heslem, které je spojeno s širšími cíli vlády, jimiž je ekonomická a průmyslová bezpečnost v prostředí, které vláda vnímá jako „nepřátelské“ globální prostředí.
Peking dnes považuje soběstačnost za zásadní pro udržení a rozšíření svého vlivu, především v indopacifické oblasti, ale i mimo ni. Siova administrativa proto považuje Maův důraz na centralizované plánování, mobilizaci pracovních sil a ideologickou soudržnost za žádoucí, či dokonce klíčové součásti plánu k dosažení ekonomické odolnosti.
Zpřísnění kontroly nad vším, hospodářskou politikou, organizací práce i politickým vzděláváním, se vláda snaží posílit domácí ekonomiku a zároveň sjednotit společnost u vyhlídky na dlouhodobé geopolitické třenice. Zatímco stran politické propagandy taková taktika může nějakou dobu vycházet, jako ekonomická sázka je to riskantní. Pokud Si z definice nevěří, že nejlepším podhoubím pro ekonomický úspěch je soutěž myšlenek, nenachází při pohledu do dějin mnoho opory ve faktech.
Čína patrně stále doufá ve zlepšení hospodářských vazeb se Západem. Nové pokyny její vlády však naznačují, že právě centrální plánování má podle ní hnát vpřed inovativnost, spotřebu domácností a s tím i kýžený ekonomický růst. Ozvěna Velkého skoku je slyšet velmi zřetelně.
To neznamená, že by Si a jeho lidé byli hlupáci a poučení plynoucí z Maova skákání vpřed opomíjeli docela. Nové pokyny pro modernizaci průmyslu naznačují rozvážnější přístup. Současné směrnice zdůrazňují systémy podpory kariérního růstu, pracovního práva, rozvoje dovedností, inovací i jistoty zaměstnání. To všechno jsou prvky, které Maův přístup postrádal.
Obětovaná rovnováha
Zaměření plánu na organizované pracovní skupiny, rychlou realizaci a politické vzdělávání však Maovu éru připomíná. A víme, že i Maův plán zpočátku leckomu připadal ambiciózní, ale proveditelný. Sázka na soběstačnost a centralizovanou kontrolu vypovídá o naléhavé potřebě současného vedení stimulovat hospodářskou obnovu co nejrychleji.
To je problém. Aby se Siova strategie vyhnula opakování tragických chyb, musí vyhovět všem segmentům čínské ekonomiky najednou. To je schopnost, jíž ani předchozí generace vůdců neprosluly. Pokud si současný prezident a jeho mocenská klika jako cíl stanovili rychlost, bude se jim ona rovnováha nacházet o to obtížněji.
Pro příklad netřeba chodit daleko. V pondělí přišla z Pekingu zpráva o tom, že úřady začínají „žádat bohaté jednotlivce a společnosti, aby překontrolovali své nezaplacené daně“, píše list Financial Times.
Opatření má původ v katastrofální finanční situaci místních samospráv. Ty si v minulosti zvykly doplňovat rozpočty prodejem nemovitostí, což ovšem po krachu nemovitostního trhu prakticky nejde. Snaží se proto své pokladny naplnit jinak.
Požadavek však vyděsil bohaté obyvatele velkých měst – za všechny jmenujme Peking, Šanghaj a Šen-čen. „Někteří z nich jednoduše pořádně nevěděli, co mají přiznat, když byli požádáni o provedení samokontroly,“ uvedl zdroj FT.
Bez Západu
Co se stane, když jste všechny daně zaplatili řádně a nic jste „samokontrolou“ nezjistili? Z několika dosud známých příkladů dosud víme jen tolik, že jim úřady vzkázaly, aby zaslaly oficiální potvrzení o provedení samokontroly. Jestli je to všechno, nebo jestli mají úředníci v záloze drsnější kroky, dosud nevíme.
Zato víme, že již dnes sahají po praktikách dosud nevyužívaných. Několik místních vlád vyzvalo daňové poplatníky – fyzické osoby, aby začaly zpětně platit daně, a to i ze svých osobních zisků ze zahraničních investic. To je novum, ačkoli to zákony teoreticky umožňují již od roku 2019.
Takové zacházení pochopitelně důvěru západních investorů do čínské ekonomiky nijak neposílí. Si Ťin-pching si toho je jistě vědom. Zdá se tedy, že jeho představa o vytvoření ekonomického systému bez větší účasti Západu, donedávna nemyslitelná, nabývá stále ostřejších kontur. Dobrá zpráva to není ani pro jednoho z aktérů.
