Co přinese a odnese trumponomika: Končí éra globalizace a nastává doba celních bariér a obchodních válek?

Ekonomický program opírající se o vysoká cla v obchodě s Čínou a o něco nižší v případě jiných zemí je na první pohled jasný. Jasné ale není, jak všechno dopadne. Nejen proto, že Trump je nevyzpytatelný, ale i proto, že to nebude jen jednostranný proces a bude záležet na naší schopnosti reagovat a měnit evropský přístup k ekonomice. Ten je ale tak jako tak neudržitelný. Trump může být katalyzátorem změn, které jsme měli udělat už dávno.

V tuto chvíli bychom mohli drobet popřemýšlet nad tím, proč tak suverénně vyhrál, když, jak je známo od dob kampaně Billa Clintona v roce 1992, It’s economy, stupid neboli Všechno záleží na ekonomice, hlupáku. A americká ekonomika na tom po Bidenově prezidentství není vůbec špatně, jak nás o tom přesvědčují čísla o ekonomickém růstu, poklesu inflace, růstu burz a dalších poměrech v USA. Ve Státech se mohutně investuje a ve třetím čtvrtletí tohoto roku stouply soukromé investice do výrobních podniků na 236 miliard, což je i po očištění o inflaci dvojnásobek z tempa vrcholícího Trumpova volebního období.

Příliv jen pro někoho

Jenže tenhle příliv bohatství nezvedal všechny lodě stejně. Těsně před volbami publikoval americký deník The Wall Street Journal ­komentář na téma Bidenova ekonomika je skvělá, pokud jste bohatí. A dokládá na číslech, že se během posledních čtyř let silně rozevřely nůžky v životní úrovni mezi bohatými a lidmi s nižšími a středními příjmy.

Podle studie americké centrální banky FED se od roku 2018 zvedly spotřebitelské výdaje o necelých osm procent u lidí vydělávajících méně než šedesát tisíc dolarů ročně, zatímco výdaje lidí s příjmy nad sto tisíc dolarů rostly o 16,7 procenta. Majetným lidem rostly příjmy z akcií, zatímco pracující třída inkasovala při inflaci a vysokých úrokových sazbách facku v podobě zdražení hypoték. A podobně to fungovalo i s dalšími statky. Loni například na čtyřicet procent lidí s nejnižšími příjmy připadalo jen šest procent prodaných aut, zatímco v roce 2019 to bylo 18 procent.

V Evropě to nebude jiné. Různé zelené investice do solárů na střechách, tepelných čerpadel či elektromobilů si mohou dovolit jen majetnější, a ještě na to dostanou dotaci z daní vybraných těm chudším. Tato asociální politika vlastní Green Dealu pak vyvolává pochopitelnou reakci voličů, což vidíme ve volbách, které se konaly poslední dobou po Evropě. A uvidíme to nejspíše i u nás příští rok.

Éra celníků

Strach z celních válek je oprávněný, a kdo si pamatuje Trumpovo první volební období, ví, že to v jeho politice není žádná novinka. A mimochodem: cla zavedená proti Číně ponechal Biden v platnosti a přidal ještě stoprocentní clo na elektromobily. Další zesílení této americké politiky promění světový obchod dost zásadně. A k horšímu.