Obavy Číny z Myanmaru rostou: Peking do tamní občanské války posílá „bezpečnostní firmy“
Nedávná vítězství maynmarských povstalců začínají ohrožovat pozici tamní vládnoucí junty. Pekingské komunisty to přimělo k založení společné čínsko-myanmarské bezpečnostní firmy – ale bez rizika to není ani pro ně.
Právní smyčka kolem vůdce myanmarské vojenské junty se utahuje. Hlavní žalobce Mezinárodního trestního tribunálu požádal o vydání zatykače na její šéfy. A právě takovou chvíli si čínská vláda vybrala, aby podala myanmarskému vojenskému režimu pomocnou ruku.
V srpnu navštívil Myanmar čínský ministr zahraničí Wang Ji, aby se setkal s vůdcem myanmarské junty Min Aung Hlaingem. Byla to první taková návštěva od vojenského převratu v únoru 2021, který uvrhl zemi do občanské války. Minulý měsíc pak Min Aung Hlaing Pekingu onu laskavost oplatil svou první návštěvu Číny ve funkci šéfa junty.
Zprávy z posledních týdnů rovněž naznačují, že čínská vláda a myanmarská vojenská junta zakládají společnou bezpečnostní firmu. Má chránit čínské projekty a personál před občanskou válkou. Tento vývoj je velmi znepokojivý a pro žádného ze zúčastněných aktérů není dobrou zprávou. Ačkoli je ohledně nasazení těchto soukromých čínských bezpečnostních sil stále mnoho nejasného, jedno je jisté: Čína se po letech zajišťování rozhodla juntu jednoznačně podpořit.
Osud junty je na vlásku
Krok Pekingu přichází po řadě významných vojenských vítězství opozice, především po úspěšné operaci 1027 Aliance tří bratrství. Tyto povstalecké skupiny se zmocnily rozsáhlých území v blízkosti čínsko-myanmarských hranic, přinejmenším zpočátku s tichou podporou Číny. To se teď nejspíš změní.
Povstalci nyní zcela ovládají severní Arakan, strategicky důležitý stát, který má více než 250 kilometrů dlouhou hranici s Bangladéší. Tímto nejnovějším vývojem se boje, které trvají od nástupu armády k moci v roce 2021, stále více přibližují Bangladéši, která se potýká s vlastním vnitropolitickým násilím a nejistotou.
Občanské nepokoje v Myanmaru jsou pro Čínu stále častěji zdrojem obav. Masivní příliv uprchlíků může mít destabilizující vliv na sousední země a tím i na čínské hranice, ale větší problém je strategický. Problémy v Myanmaru mohou Číně zabránit v přístupu k logistické infrastruktuře, na níž jsou závislé čínské dodavatelské řetězce.
Tah Pekingu tuto skutečnost odráží. Údaje o načasování vzniku společné bezpečnostní společnosti se liší; některé zdroje naznačují, že firma již funguje. Logicky se množí spekulace, že jde o začátek přímé vojenské intervence v myanmarské občanské válce.
Ropovody a plynovody
Na první pohled dává soukromá bezpečnostní operace v Myanmaru Číňanům smysl. Chránit juntu znamená chránit vlastní politické a ekonomické zájmy. Je pravda, že Peking se snažil udržovat vztahy s oběma stranami konfliktu, aby se proti ztrátám pojistil, ale nedávno uzavřel s juntou několik důležitých investičních dohod. Většina z nich, především klíčové ropovody a plynovody, je součástí čínsko-myanmarského hospodářského koridoru. Nyní, když jsou ve hře hranice Bangladéše, je moc junty zpochybněna - a s ní i budoucí osud čínských investic.
Co tedy si Čínané chtějí pojistit? Klíčovým čínským strategickým projektem je zmíněný Myanmarsko-čínský hospodářský koridor, který zahrnuje navrhovanou železnici a dvojí ropovod a plynovod, které spojují Kunming v čínské provincii Yunnan s Kyauk Phyu v Rakhinském státě na západním pobřeží Myanmaru. Zde Číňané rovněž stavějí přístav.
Tyto ropovody vedou přes území kontrolované řadou různých ozbrojených skupin v Šanském státě a Mandalajské oblasti. Mocná Arakanská armáda, členská organizace Aliance tří bratrstev, ovládá také oblast kolem Kyauk Phyu. Kromě toho se opoziční skupiny již zmocnily čínského závodu na zpracování niklu v regionu Sagaing a Čínou podporované cementárny v regionu Mandalaj.
V Myanmaru již údajně působí čtyři čínské soukromé bezpečnostní společnosti, ale nová společná bezpečnostní společnost pravděpodobně podstatně rozšíří počet i a především rozsah jejich činnosti.
Soukromé bezpečnostní společnosti jsou sice nominálně odděleny od Čínské lidové osvobozenecké armády, ale jen máloco brání tomu, aby armáda tyto organizace infiltrovala a ovlivňovala jejich činnost v terénu. Pracovníci těchto firem podniků jsou pro bojové situace vycvičeni. Díky vazbám na armádu by jejich případná spolupráce se skutečnými armádními jednotkami měla probíhat hladce.
Rizika ze všech stran
Přítomnost čínských soukromých bezpečnostních firem v Myanmaru však také vytváří vysokou pravděpodobnost, že se čínští státní příslušníci zapletou do bojů, v nichž pochopitelně mohou přijít o život. To není nic, co by čínský prezident Si Ťin-pching a jeho lidé potřebovali.
Nedávný ohromující pád Bašára Asada v Sýrii naví ukazuje, že autoritářské režimy mohou někdy tváří v tvář militantní opozici padnout velmi rychle. Letos v srpnu se o tom přesvědčila i právě vláda sousední Banngladéše – ačkoli tamní vláda ani její konec nebyly zdaleka tak násilné jako v Sýrii.
Také Rusko a Írán nyní zjišťují, že podpora brutálního režimu proti lidové opozici se může nevyplatit, když se situace nečekaně obrátí. Peking si toho je jistě velmi dobře vědom.
Pro myanmarskou juntu by zapojení čínských bezpečnostních sil znamenalo trapné doznání, že není schopna zajistit ani základní bezpečnost hospodářských a strategických zájmů svého hlavního spojence. Zároveň by to ještě prohloubilo její závislost na Číně. Zatímco Rusko je od převratu jejím hlavním dodavatelem zbraní, Čína zůstává pro juntu klíčovým zdrojem vojenské a ekonomické akceschopnosti.
Co tedy může následující vývoj přinést? Čínské bezpečnostní operace opozičním silám zkomplikují snahu ovládnout nad klíčová ekonomická a populační střediska. Mohlo by to také znamenat, že Čína nyní omezí svou podporu některým etnickým ozbrojeným skupinám bojujícím na straně opozice. K nim patří nástupci Komunistické strany Barmy, kteří mají etnicky čínské kořeny.
To vše může opozici přinutit, aby urychlila svůj přechod k domácí výrobě lehkých palných zbraní. Opozice se také může snažit diverzifikovat svou hospodářskou činnost mimo pašerácké nebo obchodní cesty do Číny, což může v dlouhodobém horizontu redukovat míru vlivu, jejž Peking na tyto skupiny má.
A konečně, čínské bezpečnostní síly mohou dále posílit protičínské nálady v celé zemi. V říjnu byl například při bombovém útoku poškozen čínský konzulát v Mandalay.
Znepokojení sousedé
Z regionálního hlediska bude tento vývoj nepochybně velmi ostře sledovat Indie. Pokud budou plány pokračovat, bude ve státu Arakan rozmístěno stále více čínských bezpečnostních sil – nedaleko indických rozsáhlých investičních projektů v Myanmaru.
Také dva další sousedé Myanmaru, Bangladéš a Thajsko, budou nepochybně znepokojeni. Čínské síly budou operovat poblíž jejich hranic a patrně budou své kroky koordinovat s myanmarským vedením; to bude v Dháce i Bangkoku těšit málokoho.
Thajsko musí, stejně jako většina ostatních zemí jihovýchodní Asie, balancovat mezi Čínou a Západem. I kdyby chtělo čínskou armádu umístit v blízkosti svých hranic, pravděpodobně by bylo pod tlakem Západu, který by Bangkok od takového tahu důrazně odrazoval.
Stejně tak Čína nechce riskovat, že si znepřátelí Bangladéš, jejíž nová prozatímní vláda je na kordy s Indií a tvoří jí do jisté míry regionální protiváhu. Bangladéš měl donedávna s Indií úzké hospodářské a strategické vztahy, ale to se změnilo v srpnu, kdy již zmíněné lidové povstání svrhlo mimořádně intenzivně zkorumpovanou vládu premiérky Šajch Hasíny Vadžídové.
Členové prozatímní vlády se k Indii chovají méně srdečně. Nedůvěra je vzájemná - Indové své sousedy podezřívají z udržování čilých kontaktů s protiindickými skupinami, jež jsou stojí za nedávnými útoky na bangladéšskou hinduistickou menšinu.
To otevřelo dveře pro Čínu. Peking proto velmi rychle uzavřel s Bangladéšem dohody o infrastrukturních projektech, jako jsou železnice, přístavy a energetické projekty. Podepsali i dohody o vojenské spolupráci.
Také Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) bude i nadále trvat na slušnějším politickém řešení myanmarského konfliktu. Je nepravděpodobné, že by členské země na zintenzivněné čínské bezpečnostní operace v Myanmaru pohlížely s nějakým obzvláštním nadšením.
Lepší než Rusové a ajatolláhové
Ačkoli neexistuje žádný precedens, který by naznačoval, jak bude společná vojenská společnost v Myanmaru postupovat, příklady z jiných zemí mohou jisté vodítko nabídnout. Čína má podobné podniky v Africe a Střední Asii a obecně platí, že se přímo do bojů nezapojují. Místo toho mají tendenci chránit čínské infrastrukturní projekty a investice, zejména ty, které v daných zemích souvisejí s iniciativou Pásmo a cesta.
Existují i další důvody, které mohou Peking od přímé bojové účasti v myanmarském konfliktu zrazovat. PLA nemá od konfliktu s Vietnamem v roce 1979 žádné skutečné bojové zkušenosti. Myanmar by mohl být pro armádu příslovečným (a vemi potřebným prubířským kamenem; zároveň by však mohl přinést plýtvání lidskými a finančními zdroji, pokud by se konflikt protáhl.
Celkem vzato je tedy nepravděpodobné, že by Čína ativně vojensky do občanské války zasáhla. Rizika jsou příliš velká a přínosy příliš malé. Společná bezpečnostní firma může k zajištění čínských zájmů docela stačit. Pokud se Peking domnívá, že povstalci příliš sílí, mohl by jednoduše upustit od podpory, kterou jim v současnosti poskytuje, aniž by musel do pohraničí nasadit svou výzbroj.
Pro Čínu je však stále výhodné mít v Myanmaru bezpečnostní kontingent. Ujistí tím stávající i potenciální spojence, že je schopna a ochotna jejich bezpečnost zajistit lépe než Írán Hizballáhu nebo Rusko Asadovi.
