Zničí nás AI, nebo nám pomůže vytvořit lepšího metačlověka?

Zničí nás AI, nebo nám pomůže vytvořit lepšího metačlověka? Zdroj: Petr Profen Mareš / AI Stable Difussion

O neblahý osud lidstva nahrazeného umělou inteligencí se obával už spisovatel Arthur C. Clarke ve svém slavném sci-fi románu 2001: Vesmírná odysea, kdy nad kosmickou posádkou převzal moc palubní počítač HAL 9000 svým důsledným naplněním rozkazů
Ray Kurzweil v osmdesátých ­letech proslul jako tvůrce elektronických syntezátorů, nazvaných jeho jménem, jež mají dobré renomé dodnes. Pracoval na vývoji technologie pro slepce, sloužící k převodu řeči na text, nebo je vynálezcem stolního skeneru. Je vlastníkem stovek technologických patentů, jež zásadně ovlivňují náš život.
2 Fotogalerie

AI nás může zničit, nebo pomoci vytvořit lepšího metačlověka. Nastane v roce 2045 singularita?

Petr Profen Mareš

Technologická singularita je hypotetický bod obratu v budoucnosti lidstva, kdy umělá inteligence (Artificial Intelligence – AI) dosáhne takové úrovně vývoje, že lidská mysl její důsledky už nebude schopna plně pochopit ani předvídat, natož kontrolovat. Tento moment „expirace člověka“ se dle predikcí futurologů očekává okolo roku 2045. Tehdy by měl přijít úsvit hyperinteligence a zrodit se metačlověk. Zůstává však kardinální otázka: Nastane pro lidstvo technologická apokalypsa, nebo AI ráj?

S příchodem singularity bude lidská inteligence překonána superinteligencí, někdy označovanou taky jako hyperinteligence, která by měla předčit všechny dosavadní intelektuální schopnosti člověka. Superinteligence se bude vyznačovat enormní rychlostí toku informací, nadlidskou pamětí a nadpřirozenou kreativitou, překračující všechny dosavadní biologické limity. Dojde k inteligenční explozi, jež bude nadále exponenciálně růst. Revoluční proměna lidské společnosti bude směřovat ke vzniku multiverza, kde lidé budou nadále žít své životy, avšak už zřejmě v jiné formě. Člověk a technologie tak splynou vjedno. Superinteligence rozpozná sebe samu jako tvůrce vesmíru.

Zní to jako sci-fi nebo podivná náboženská eschatologie? Nikoliv. Takto si budoucnost představují i někteří poměrně seriózní futurologové a transhumanisté. Uznejme však, že i spousta jiných, dříve nepředstavitelných vynálezů a vědeckých teorií, jako globální komunikační síť Internet nebo existence počítačů, které se vejdou do kapsy u kalhot, jsou už dnes běžnou součástí naší každodenní reality. Možná je tedy už na čase zabývat se singularitou seriózněji než ji odmítnout coby fantasma podivínských pseudovědců, umanutě toužících po replikaci svého „Já“ do kyberprostoru, ruku v ruce s umělou inteligencí. Možná už skutečně nastupuje Nový věk a my jsme právě u toho.

Proroci technověku

Pojďme trochu do historie. Zásadní osobností, která posunula vizi budoucnosti o notný kus dál, byl matematik a kryptograf Alan Turing, jenž počátkem 20. století vytvořil výpočetní stroj založený na binární kombinaci jedniček a nul, který byl předchůdcem dnešních počítačů. Později rozluštil kód německého šifrovacího stroje Enigma, a tím notně uspíšil konec druhé světové války. Turingův test byl prvním obecným testem, jenž měl jednoduše rozpoznat inteligentní entitu, i když docela primitivním způsobem. Základem je předpoklad: Když kdosi nebo cosi v uzavřené místnosti odpovídá tak, že máme pocit, že se jedná o inteligentní bytost, tak je to inteligence, i když třeba umělá. Americký informatik John von Neumann brzy vytušil obrovský potenciál výpočetních strojů, které měly v jeho době sotva podobu sálových počítačů. Předpokládal, že neustálým zdokonalováním sebe samých počítače postupně nahradí člověka, a tuto přelomovou situaci nazval technologická singularita. Pojem odvodil od fyzikálního pojmu označujícího vnitřek černé díry s nekonečnou gravitací. A inkriminovaný termín byl na světě.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!