Privátní galerie se stávají novým trendem mezi mecenáši. V olomouckém Telegraphu vzývají 80. léta

Z vášně pro sbírání umění se u nás stal fenomén, jehož rozpuk se dá datovat od doby po předchozí depozitní krizi na konci nultých let 21. století? Někteří noví sběratelé se z nejrůznějších důvodů rozhodli své sbírky na veřejnosti neprezentovat, někteří zvolili opačnou cestu. Tam někde lze najít motivaci k trendu posledních let – vzniku privátních galerií, jež se na rozdíl od těch komerčních primárně nevěnují prodeji uměleckých děl, ale jejich prezentaci buď formou stálých expozic, nebo krátkodobých výstav.

V roce 2018 zahájila činnost skvělá humpolecká Osmička tamního sběratele a mecenáše Zdeňka Rýznera. O rok později své dveře otevřel olomoucký coworkingový a galerijní prostor ­Telegraph Roberta Runtáka. Přišel covid a některé projekty se odkládaly, až v únoru roku 2022 manželé Pudilovi představili dnes už zásadní výstavní prostor Kunsthalle Praha, v létě stejného roku pak v Kroměříži spustil další z nových sběratelů, Josef Maixner, Galerii Pekelné sáně, již pojmenoval po zásadním objektu Karla Nepraše. Před loni pak byl v Trutnově otevřen podivuhodný projekt – EPo1 manželů Kasperových v prostorách tamní bývalé elektrárny.

Všechny zmíněné spojuje to, že se sbíráním začali v novém století. Z těch ještě dodnes aktiv­ních, kteří s tím začínali ještě koncem minulého století, pak zmiňme ty největší – Jana Světlíka, jenž provozuje vítkovickou galerii Gong, Vladimíra Železného, respektive jeho manželku Konstancii Železnou, která vede neveřejný prostor Zlatá husa na Starém Městě. Samostatnou kapitolou jsou manželé Lucia a Hermann Heinrich Lettenmayerovi, jejichž opravdu unikátní Sbírka COLLETT Prague|Munich je přístupná jen po osobní domluvě. O každém ze zmíněných platí, že ve svých kolekcích mají často tak zásadní díla, že bez nich jde jen těžko připravit retrospektivní výstavy jednotlivých umělců.